Be kind to your local Škárka!

Správu věcí veřejných vidíme každý jinak. Jsme koneckonců každý individualitou s vlastním názorem. Jsou však mezi námi tací, kteří potřebují, abychom jim věnovali zvláštní pozornost a pomohli jim nalézt jejich místo ve společnosti. Takoví lidé nejsou na první pohled ničím odlišní, leda někdy přísně nakrátko zastřiženými vlasy či radikálním a přísným stylem oblékání. Ale už na druhý pohled vidíme, že bez naší pomoci budou tito lidé úplně ztracení. Označme je - pro názornost - za nepřizpůsobivé. Pan Mgr. Škárka, zakladatel, bývalý předseda a současný plzeňský lídr Věcí veřejných, zdá se, jedním z nich. I když o přísném naplňování vnějších znaků by se u něj dalo diskutovat.

Každý výrok, který paušálně obviňuje skupinu lidí, podněcuje k nenávisti ve společnosti a je vodou na extrémistický mlýn. Před pár dny mě přátelé, s nimiž jsme společně protestovali proti shromáždění iniciativy D.O.S.T, která pravicovému extremismu přímo nahrává na smeč, upozornili na fakt, že by zelení měli Mgr. Škárkovi pomoci.

A pan Škárka pomoc opravdu potřebuje. Z jeho slov totiž vyplývá, že se bojí pokojných veřejných shromáždění, nekonformního stylu oblékání a rozmanitých účesů mladých lidí. A diví se, že “stát takové věci vůbec povoluje”. Pan Škárka také opovrhuje hromadnou dopravou a lidmi, kteří v jejích dopravních prostředcích jezdí. Zřejmě se raději uzavírá do bezpečí svého automobilu, trpělivě v něm očekává příchod lepších (čistých a bílých) zítřků a doufá ve zrušení svobody projevu a shromažďování. A samozřejmě i té hromadné dopravy.

Jaký pes, takový pán

S panem magistrem Škárkou - zatím jen potenciálně - přichází do našeho politického života celá řada nečekaných myšlenek a pozoruhodných názorů. Naslouchejme mu a učme se od něj.

Ohromí nás zcela nepochybně rozsah jeho znalostí. Je zjevně odborníkem v celé řadě oblastí vědění. Jen namátkou jmenujme kynologii, nezadá si však ani s ochranou životního prostředí, poučeně glosuje problémy sociálního vyloučení a konečně obzvláště kovaný je v antické mravní filosofii.

Podle pana Škárky chybí české politice vlastnosti, které - nejlepší z nejpších psů mají přirozeně v krvi - je třeba znovu objevit a postavit na piedestal celospolečenského obdivu. Samu antickou skvělost (tělesnou i duševní), která se projevuje jasným vymezením a přísným ale řádným názorem, pak spolu s ním oslavujme, co nám budou síly stačit. Zkusme to pro začátek hrdě vztyčenou pravou rukou. Žádné odmlouvání, prosím!

Abychom ale nezapomněli, pan magistr vychovává pejsky. Hlavně ty, chudáky společensky zavrhované a nepochopené, co mají neobvykle silný stisk čelistí. Zřejmě je cvičí a uvyká na pestré barvy přírodních odstínů. Zakousne se nevinný psík raději do zelené, žluté, nebo do hnědé? Hádejte se mnou. Můžete třikrát.

P.S.: Nebudete-li si jisti, zeptejte se lídra kandidátky Věcí veřejných v Plzeňském kraji.