Zeptáte-li se kohokoli na ulici, v televizním pořadu nebo v odborném dotazníku, co je současným největším problémem České republiky, dostane se vám téměř stejné odpovědi: velká míra korupce. Jestliže podle názorů obyčejných lidí i odborníků je korupce v Česku hodně, nelze se nezeptat, zda toto „hodně“ lze nějak hodnověrně změřit.

Problém s „tvrdými daty“ o korupci

Český statistický úřad nerozesílá každý rok formuláře s otázkami typu: „Kolik rozdala letos vaše firma na úplatcích? (zaokrouhlete na celé koruny směrem nahoru)“, „Které veřejné činitele či instituce vaše firma nejvíce uplácela? (vyjmenujte)“, „V jaké formě vaše firma úplatky vyplácela? (hotovost – bankovní převod – anonymní listinné akcie – jiné – popište konkrétně které)“. Proběhne-li někde lidově zvané „korupční řízení“, jeho účastníci sotva obdrží potvrzení s kulatým razítkem a dovětkem, že „smlouva byla uzavřena na základě předání úplatku ve výši X milionů Kč.“

Statistici rovněž nemohou pro sběr dat a důkazů o korupci používat prostředky operativního vyšetřování jako například telefonní odposlechy. Kromě počtu odsouzených případů za korupci, které však podle všeho tvoří jen příslovečnou špičku ledovce, úředně potvrzené důkazy o korupci není možné získat.

Co říkají o korupci tzv. měkká data?

Není-li možné sehnat o korupci „tvrdá data“, je třeba zjistit, co říkají o úrovni korupce tzv. měkká data. Můžeme-li tvrdá data obrazně označit jako přímé důkazy o korupci, měkká data lze nazvat nepřímými důkazy o korupci. Měkkými daty jsou především údaje o vnímání korup ce občany a podnikateli jednotlivých zemí. Větší množství nepřímých důkazů může být ekvivalentem přímé ho důkazu existence korupce.

V hodnocení vnímání korupce prováděném každoročně nevládní organizací Transparency International za rok 2013 se Česká republika umístila na 54. – 57. místě společně s Chorvatskem, Bahrajnem a Namibií. Provedeme-li srovnání se státy, kterým bychom se chtěli rovnat, jako je například Nizozemí (8. místo), Německo (12. místo) nebo Rakousko (26. místo), je vidět, že výrazně zaostáváme. V žebříčcích vnímání korupce je Česká republika hodnocena podstatně hůře než vyspělé západní státy.

Jiným typem relevantních měkkých dat o korupci je globální zpráva o konkurenceschopnosti zpracovávaná každoročně Světovým ekonomickým fórem. Podle této zprávy za rok 2013 zaujímá Česká republika v oblasti plýtvání s veřejnými prostředky 116. místo, v oblasti netransparentnosti rozhodování úředníků o veřejných penězích 123. místo a v oblasti důvěry v politiky 146. místo, a to z celkového počtu 148 hodnocených zemí. Kvůli těmto neduhům si Česká republika pohoršila v celkovém hodnocení konkurenceschopnosti států oproti předchozímu roku o šest příček a spadla na 46. místo.

Podle jiné zprávy o konkurenceschopnosti pro rok 2013 připravené švýcarským Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu klesla Česká republika již počtvrté za sebou, tentokrát z 33. místa na 35. za Litvu, Polsko, Thajsko, Mexiko či Kazachstán. Klíčovými faktory tohoto ne právě lichotivého hodnocení jsou opět korupce a nekvalitní veřejná správa.

Měkká data jako nepřímé důkazy korupce

Výzkumy Abigail Barrové, profesorky na Oxfordské univerzitě, a Danily Serraové, profesorky na Floridské státní univerzitě, potvrdily, že u osob pocházejících ze států, kde je korupce rozšířená, lze (i v cizím prostředí) pozorovat vyšší náchylnost ke korupčnímu jednání než u osob ze států, kde je korupce ojedinělá. Jejich výzkumy rovněž zjistily, že korupce není „vrozená“, ale že je určována prostředím, ve kterém se lidé pohybují: žijí-li osoby z korupcí zasažených zemí déle v nekorupčním prostředí, jejich náchylnost ke korupci postupně klesá.

Jak na tom tedy s korupcí jsme?

Shrneme-li uvedená data a závěry, je odpověď na otázku, kolik je v České republice korupce, následující: chceme-li se rovnat vyspělým zemím, pak je u nás korupce hodně. Naopak chceme-li se v korupci rovnat zemím rozvojového světa, pak je vše v pořádku, s korupcí nemusíme dělat nic a můžeme ji nechat nadále bobtnat. Podstatné je rovněž to, že korupce není osudová a že s ní lze něco dělat.

(Psáno pro www.korupcejakoparazit.cz)

Zdroje:

Transparency International: Index vnímání korupce (2013), 03/12/2013,

Světové ekonomické fórum: Globální zpráva o konkurenceschopnosti (2013), 04/09/2013

Studie švýcarského institutu: Proč je Česko méně konkurenceschopné, Česká pozice, 30/05/2013, Táborský, Jiří

Corruption and culture: An experimental analysis, Abigail Barr (University of Oxford, United Kingdom), Danila Serra (Florida State University, United States), July 2010, Journal of Public Eeconomics, 2010