Dojení eráru bylo oblíbeným sportem v dobách reálného socialismu. Dokud bylo co privatizovat, pokračovalo se v této disciplíně i po roce '89. Dnes ovšem dojení eráru „leze do daní“. Jinak řečeno, důkladná kontrola toho, zda se veřejné prostředky nevyhazují, je nejlepším prostředkem proti zvyšování daní.

Když transparentnost nestačí
Základním pravidlem pro zamezení rozkrádání veřejného majetku je transparentnost. Bohužel ne vždy je transparentnost samotná dostatečným opatřením pro zamezení rozkrádání veřejného majetku. Riziko odhalení netransparentních korupčních jednání je možné zvýšit, když se do kontroly zapojí nezávislý úřad, který je k takové kontrole odborně vybaven.

Jestliže je v ústavě zřízen orgán, kterému je svěřena kontrola nad hospodařením s veřejným majetkem (Nejvyšší kontrolní úřad), jak je možné, že tento orgán může kontrolovat jen některé správce veřejného majetku a jiné ne? Nejvyšší kontrolní úřad by proto měl dohlížet na celý veřejný sektor. Měl by kontrolovat nejen zákonnost, ale i hospodárnost nakládání s veřejnými prostředky.

Když úřad nestačí
Ani Nejvyšší kontrolní úřad však nemůže uhlídat všechno. Jeho kontrolu je nutno doplnit kontrolou veřejnosti, a to dvojí formou: jednak zveřejňováním všech smluv mezi veřejnou správou a soukromými subjekty a jednak zveřejňováním finančních toků souvisejících s těmito smlouvami.

Za tímto účelem je třeba, aby byly zveřejňovány nejen smlouvy, ale i související faktury. Ze smluv totiž zpravidla nelze vyčíst, kolik se konkrétně utratilo a za co. Pokud by byly zveřejňovány smlouvy i všechny faktury, veřejnost a novináři by byli schopni „vyšťárat“ informace o nestandardních či předražených nákupech. Díky tomu by bylo možné porovnávat, zda veřejná správa neplatí za služby zbytečně více, než za kolik jsou dostání na trhu.

Jak to propojit?
Kontrola veřejností by mohla vyplnit prostor, kam Nejvyšší kontrolní úřad v důsledku příliš velkého objemu práce nemůže dosáhnout. Na jednu stranu sice nelze předpokládat, že každý občan bude studovat smlouvy, faktury a účtenky své obce, a porovnávat je s výkazy obce sousední.

Nicméně na druhou stranu není nepravděpodobné, že se objeví aktivisté zběhlí v informačních technologiích, kteří umí „surové informace“ analyzovat a předkládat široké veřejnosti v takové podobě, která umožní občanům pochopit, jak hospodaří jejich obec v porovnání s jinou obcí. Díky tomu by si občané mohli udělat obrázek o tom, jak schopného či naopak jak zkorumpovaného starostu mají.

Veřejná kontrola funguje
Zkušenosti ze Slovenska a z některých krajů se zveřejňováním smluv uzavřených veřejnými subjekty na internetu prokazují, že veřejná kontrola nakládání se státním a obecním majetkem je efektivní. Nejenže v konečném důsledku bude moci občan profitovat z lepší kvality veřejných služeb a platit nižší daně, ale rovněž bude moci znovu nabýt důvěru ve svůj vlastní stát.

(Podrobný návod, jak zajistit kontrolu a transparentnost nakládání s veřejnými prostředky, je popsán v Receptu 11 – Kontrola hospodaření s veřejnými prostředky na www.korupcejakoparazit.cz)