Svatý Václav je významnou postavou historie a církevních dějin. Je však ještě něčím více. Je symbolem naší příslušnosti k západní civilizaci. Už proto je název jeho svátku zvolen více než vhodně. Vzhledem k současné situaci je také vysoce aktuální. V čase, kdy slavíme letošní Den české státnosti, jako by se opět rozhodovalo, zda patříme na Západ, či na Východ.
Před 46 lety naši zemi obsadila cizí vojska. Myslím, že dnes, kdy žijeme ve svobodě a demokracii a kdy se díky členství v NATO a v EU nemusíme obávat okupace, bychom měli věnovat alespoň tichou vzpomínku všem, kteří to štěstí nemají. Obětem diktátorských režimů, těm, kteří jsou vražděni kvůli svému původu, názorům, či víře. Spíše než na vlastní starou bolest mysleme na nešťastné lidi z dnešních válečných zón v Sýrii, Iráku, či na Ukrajině.
Ukrajinu nemůžeme hodit přes palubu. Bylo by to nemravné a hloupé. Sami máme smutné zkušenosti s tím, když místo mezinárodního práva rozhoduje právo silnějšího.
...aneb i politik je občan. Andrej Babiš se přidal na stranu těch, kteří říkají, že tradiční strany patří takříkajíc "na smetiště dějin". Pravdu má v jednom - všeobecné znechucení politikou pomohlo vynést ANO2011 do parlamentu. Ale opravdu si pomůžeme, když tradiční evropské politiky nahradíme "nepolitickými" byznysmeny? Nemyslím si to.
Už je to 11 let, co Pavel Tigrid není mezi námi. Chybí mi jeho hlas rozumu, pravdy a optimismu doléhajícím do komunistického absurdistánu, plného lží a normalizační šedi. Hlas, který, podobně jako Krylův, zněl po návratu z emigrace často velmi nepříjemně mnohým uším.