Senát fatálně porušil zákon, a to § 139 vlastního jednacího řádu. Hlasování je třeba opakovat.



Jednání Senátu o návrhu senátorů Františka Bublana, Miroslava Antla, Elišky Wagnerové, Jiřího Dienstbiera, Miroslava Nenutila, Miroslava Krejčy, Miloše Janečka, Marty Bayerové, Tomio Okamury, Libora Michálka, Radka Sušila, Jana Žaloudíka, Evy Sykové, Petra Šilara, Aleny Dernerové, Jana Horníka, Vladimíra Plačka, Aleny Gajdůškové, Ivo Bárka, Jiřího Šestáka, Pavla Lebedy, Boženy Sekaninové, Evy Richtrové, Hassana Meziana, Miloše Malého, Jana Veleby, Pavla Trpáka a Zdeňka Škromacha na podání na podání ústavní žaloby Senátu Ústavnímu soudu proti prezidentu republiky prof. Ing. Václavu Klausovi, CSc., proběhlo neveřejně.

To je i není v pořádku.

V pořádku je to z hlediska zákona. Zákonodárce si pod pojmem velezrada zřejmě představoval úplně jiný typ prezidentových úkladů, než jaký je kladen za vinu Václavu Klausovi, např. spolčení se s cizí mocí, a v takovém případě by při jednání Senátu skutečně mohlo dojít k projednávání záležitostí, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit bezpečnost státu. Zákonodárce zřejmě nepředpokládal, že by se žaloba prezidenta republiky někdy mohla zvrhnout v trapnou, rádobylidovou taškařici. Věřím, že sami navrhovatelé museli být zklamáni, když zjistili, že jednání má být ze zákona neveřejné.

V nepořádku je to z hlediska veřejného zájmu. Václav Klaus se nepokusil prodat zemi cizákům. S ohledem na věci, které jsou mu kladeny za vinu, nehrozí prozrazení žádného státního tajemství. Naopak je zde silný veřejný zájem na tom, abychom si všichni mohli udělat obrázek o názorech a duševních obzorech námi volených našich zástupců, a to proto, abychom mohli posoudit, zda nás reprezentují tak, abychom o jejich služby stáli i nadále.

Jedna věc však není v pořádku i z hlediska zákona. Cituji § 139 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, v právě platném znění:

㤠139

Jednání Senátu o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání je neveřejné. Při jednání o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání lze podávat pouze návrhy na schválení nebo zamítnutí. O návrzích se hlasuje veřejně podle jmen.“

Co to znamená?

To znamená, že samotné jednání opravdu mělo být neveřejné.

Nicméně po ukončení podrobné rozpravy měl předsedající prohlásit další jednání za veřejné a krátce je přerušit, aby umožnil při hlasování účas veřejnosti i médií. Samo hlasování tajné není, naopak. Hlasovat se má nejen veřejně, ale nadto „veřejně podle jmen“.

Předsedající účast veřejnosti ani médií při hlasování neumožnil (takže kolují zaručené fámy, kdo jak hlasoval). Tím se toto hlasování dostalo do rozporu se zákonem, je zmatečné a tedy i neplatné. Neplatný je tak i sám návrh žaloby na prezidenta republiky, prostě nebyl řádně schválen.



Nikdy by mne nenapadlo, že se Senát dopustí tak fatální, hrubé, školácké chyby.

Je otázkou, zda šlo o chybu nebo o záměr. Není totiž ani trochu jisté, že Ústavní soud vyjde senátorům vstříc, ti, kteří se dnes rozhodli pro čelní střet s odcházejícím prezidentem (ale raději se rozhodli ponechat si škrabošky), mohou od Ústavního soudu odejít poraženi. Vzhledem k právní kvalitě nejen jejich návrhu je to velmi pravděpodobné. Nicméně pokud by Ústavní soud musel celou žalobu odmítnout z výše uvedených procesních důvodů, punc velezrádce by Václavu Klausovi už zůstal - a o to tu přece jde - navrhující senátoři by neriskovali prohru a ani by nevypadali jak malí kluci, kteří se sami na poslední chvíli lekli toho, co spustili.

Proto je třeba žádat nové, veřejné hlasování po jménech, aby procesní vada podání byla odstraněna a prezident Klaus dostal příležitost se obhájit.

Zítra nebo pozítří se to jistě dá ještě stihnout.