Tak nám skoro zabili prezidenta aneb co by se stalo, kdyby ...

Scénář první:

Prezident si povídá s lidmi na náměstí v Chrastavě, náhle se objevuje muž v maskáčích, nevypadá už od pohledu jako magor, přijde až k prezidentovi a několikrát vystřelí, prezident padá k zemi a než stihne dorazit sanitka, umírá.

Co se děje dál:

Po prvních zmatcích se "viceprezidentování" ujímá duo Petr Nečas - Miroslava Němcová. Pravomoci, které vyžadují kontrasignaci, přecházejí na premiéra, pravomoc vyhlašovat volby do Sněmovny a do Senátu a všechny pravomoci, které nepotřebují kontrasignaci, přecházejí na předsedkyni Sněmovny, pravomoci jmenovat a povyšovat generály, jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, udílet milosti, vetovat zákony, podepisovat (na místě prezidenta republiky) zákony a jmenovat prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu nepřechází na nikoho. To vše nám říká čl. 66 Ústavy.

Asi patnáct specialistů na ústavní právo a několik set komentátorů se nedokáží shodnout, zda nový prezident má být zvolen přímo nebo nepřímo - novela Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta totiž sice už platí, ale účinná je až od pondělka 1. října. (Správná odpověď: záviselo by to na tom, zda by předsedkyně Sněmovny stihla a současně chtěla svolat společnou schůzi komor k volbě prezidenta republiky ještě před 1. říjnem. Nicméně po 1. říjnu by předseda Senátu povinně vyhlásil přímou volbu a "přebil" by tím /lex posterior/ rozhodnutí předsedkyně Sněmovny.) V každém případě je většina kandidátů zmatena, protože s tímhle jaksi nepočítali ... z toho, kdo a jak by zaimprovizoval by se ukázalo, kdo je opravdu schopný a kdo by jako prezident byl jen pro okrasu ("... nezlobte se, ale já byl připraven převzít úřad až v březnu, a teď je teprve konec září, s tím můj volební tým nepočítal ...")

Ti, co rádi omezují svobodu obecně a svobodu slova zvláště by si přišli na své, utahování šroubů by mělo zelenou, první rentgen stojí preventivně už u Prašného mostu, další už na ostro v Matyášově bráně a při vstupu do prezidentské kanceláře se vyšetřuje konečník a další tělní dutiny. Není to samozřejmě k ničemu, komunistická mentalita se zakázat nedá a případný atentátník prostě příště použije jinou metodu a kontrolám se vyhne. Ale ti, co rádi buzerují, mají eldorádo ... zakázaná je i verzatilka, protože se s ní dají flusat antiperle.

Možná bychom se posléze dočkali sv. Václava II., den atentátu by se stal svého druhu symbolem.

Václav Klaus, který by to zastavil a řekl, že je to všechno nesmysl, tu už není.

Scénář druhý:

Prezident si povídá s lidmi na náměstí v Chrastavě, náhle se objevuje muž v maskáčích, nevypadá už od pohledu jako magor, přijde až k prezidentovi a než stihne vystřelit, padá k zemi. Ne prezident, ale střelec. Než stihne dorazit sanitka, umírá. Následně se ukazuje, že střelec střílel plastové kuličky a objektivně vzato nemohl prezidentovi vážně ublížit.

Co se děje dál:

Národ šílí, zabili úplně zbytečně člověka, nespokojeného s poměry, jen chtěl vyjádřit svůj protest a aby si ho všimli, zvolil trochu nestandardní formu, to je teď in ... a oni ho, chudáčka, zabili. Sláva Romana Smetany bledne, zrodil se nový Palach.

Média šílí ještě mnohem víc: Ten Klaus, za všechno může Klaus, nejdřív nás všechny okradl, a teď už má na rukou i krev ...

Ochranka je omezena, ne-li rozpuštěna, měla přece zachovat chladné hlavy a nejednat ukvapeně.

Scénář třetí:

Prezident si povídá s lidmi na náměstí v Chrastavě, náhle se objevuje muž v maskáčích, nevypadá už od pohledu jako magor, přijde až k prezidentovi a sedmkrát vystřelí plastové kuličky, následně odchází, poskytuje rozhovor přítomným novinářům, načež je konečně zatčen. Prezident i střelec zůstávají naživu.

Co se děje dál:

Několik set komentátorů a několik politiků hází špínu na ochranku - první dva až tři udávají tón a zbytek to od nich tupě opisuje, už vědí, co mají psát. Najednou jsou všichni specialisty na ochranu prezidentů. Stejně, jako byli předtím specialisty na prezidentské pravomoci, na církevní majetek, na jmenování a odvolávání státních zástupců, na prohibici, na policejní prezidenty a na poslanecké imunity ... Jistá prezidentská kandidátka, která vidí šanci se zviditelnit, už žádá hlavy ...

Možná se dočkáme i podrobného, co to říkám, ještě mnohem podrobnějšího manuálu, co má v jaké situaci ochranka dělat ... výsledkem bude, že ať je ochranka jaká je, ve výsledku bude vždy svázána předpisy tak, že na vlastní odpovědnost si ani neuprdne, příští atentátníci jásají ...

A teď vážněji:

1) Odlišujme, prosím, dvě věci a nepleťme je dohromady: jednak jednání Pavla Vondrouše, jednak jednání ochranky.

2) Pavel Vondrouš je pomatenec. Možná trochu exhibicionista, ale zabít nechtěl. Nakonec se ukáže, že v trestním zákoníku není zločin, za který bychom ho mohli soudit, když ho budou soudit pro ublížení na zdraví či pro výtržnictví, může mluvit o smůle. Myslím, že to moc dobře ví a že by do toho jinak nešel. Nakonec vyfasuje trest jen za přestupek - sázím pět k jedné.

3) Za to, co se stalo, za onu "špatnou náladu ve společnosti", mohou všichni ti, kteří neustále opakují, jak jsou současnými poměry zhnuseni, jak je všechno špatně, všechny tyhle profesionální mediálně-politické, hysterické plačky, které z prezidenta republiky udělaly pro část veřejnosti div ne ďábla. I oni nesou morální odpovědnost za to, že jeden mladý člověk nepochopil, že pro ně je to jen taková hra a současně obživa, vzal je vážně a rozhodl se k činu. Možná by si dotyční pánové a dámy novináři a komentátoři měli konečně uvědomit, že jako celek mají daleko větší reálnou moc, než celé osazenstvo Malé Strany i se Strakovou akademií dohromady, a začít se chovat trochu odpovědněji.

4) Existuje jedna zcela klíčová otázka: Věděla ochranná služba bezprostředně po výstřelech, že střelec je neškodný? Pokud ne, pak se asi opravdu zachovala amatérsky. Pokud ano, pak naopak zaslouží metál za to, že na rozdíl od všech ostatních se nenechala strhnout k ukvapeným reakcím a všichni přežili.

5) V každém případě to nelze rozetnout, dokud nebude vše vyšetřeno, včetně záznamů komunikace mezi jednotlivými členy ochranky, dokud nebudeme bezpečně znát odpověď na otázku ad 4). Ona jedna věc je to, co vidí na záznamu laik, notabene laik natěšený na to honem rychle něco napsat do novin, úplně jiná věc je to, co laik (ba ani odborník) na žádném záznamu naopak vidět nemá. Nepleťme si, prosím, ochrannou službu a Chucka Norrise, ano? Kdo to dělá anebo kdo už teď vynáší soudy, jen dokazuje, že on sám by u ochranné služby pracovat neměl.

*

Zrovna na toto téma jsem se dnes psát nechystal. I mně samotnému hradní ochranka občas pije krev - oni vědí proč ... ale když vidím tu začínající štvanici, tak právě teď cítím potřebu se jich zastat.