Není Honzík jako Honzík: příběh chlapce dvou tváří
Nerovný přístup ke vzdělání patří k často diskutovaným tématům, a to i díky rozsudku Štrasburského soudu, který v roce 2007 dospěl k závěru, že vzdělávací praxe v ČR obsahovala v případě 18 romských rodin prvek nepřímé diskriminace.
Od té doby se na toto téma provedlo hned několik výzkumů. Ten, který provedli autoři publikace Schola excludus, se zaměřil na schopnost pedagogů nacházet adekvátní mechanizmy vedoucí k podpoře dětí ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí na jejich vzdělávací cestě.
Kam s ním?
Celý výzkum byl založen na "příběhu" chlapce Honzíka, v němž byly popsány typické rysy dítě z tohoto prostředí. Učitelé pak byli požádáni o analýzu příčin Honzíkových školních problémů a o návrhy řešení. Vtip spočíval v tom, že k totožnému příběhu byly přiřazeny dvě různé fotky chlapce - Honzíka Roma a Honzíka "z majority".
Dvě třetiny pedagogů, kteří řešili situaci Honzíka Roma, dospělo k závěru, že nejlepším způsobem jeho vzdělání je přeřazení na základní školu praktickou (bývalou zvláštní školu), kdežto stejné doporučení u Honzíka "z majority" volilo jen čtvrtina učitelů. U Honzíka Roma byl tak přechod na základní školu praktickou podporován 2,77 krát častěji.
Je však potřeba uvést, že tento stav není ani tak způsoben selháváním samotných pedagogů, jako spíše velmi nízkou systémovou podporou učitelů při práci s tímto velmi specifickým segmentem žáků.
***
HONZÍKŮV PŘÍBĚH
Honzíkův otec je rok nezaměstnaný, má základní vzdělání, matka dokončila zvláštní školu a je v domácnosti. Má tři sourozence. Rodina bydlí v domě obývaném většinou Romy, v posledním roce neplatí nájem, věc řeší soud. Jan vyniká v tělocviku, je průměrný v matematice, má nedostatky ve čtení a psaní. Zajímá se o přírodu, je velmi zvídavý a "živý". Nejezdí na společné akce, rodiče na ně nepřispívají. V době výletů chodí do vedlejší třídy, kde mívá konflikty. Na výuku je stále méně připraven, úkoly nemají dostatečnou kvalitu. Nemá patřičné školní pomůcky. Je často napomínán, je nesoustředěný a zdržuje práci s ostatními.
Autor Martin Kovalčík, blog je uveřejněn také na webu www.integracniprogramy.cz
Od té doby se na toto téma provedlo hned několik výzkumů. Ten, který provedli autoři publikace Schola excludus, se zaměřil na schopnost pedagogů nacházet adekvátní mechanizmy vedoucí k podpoře dětí ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí na jejich vzdělávací cestě.
Kam s ním?
Celý výzkum byl založen na "příběhu" chlapce Honzíka, v němž byly popsány typické rysy dítě z tohoto prostředí. Učitelé pak byli požádáni o analýzu příčin Honzíkových školních problémů a o návrhy řešení. Vtip spočíval v tom, že k totožnému příběhu byly přiřazeny dvě různé fotky chlapce - Honzíka Roma a Honzíka "z majority".
Dvě třetiny pedagogů, kteří řešili situaci Honzíka Roma, dospělo k závěru, že nejlepším způsobem jeho vzdělání je přeřazení na základní školu praktickou (bývalou zvláštní školu), kdežto stejné doporučení u Honzíka "z majority" volilo jen čtvrtina učitelů. U Honzíka Roma byl tak přechod na základní školu praktickou podporován 2,77 krát častěji.
Je však potřeba uvést, že tento stav není ani tak způsoben selháváním samotných pedagogů, jako spíše velmi nízkou systémovou podporou učitelů při práci s tímto velmi specifickým segmentem žáků.
***
HONZÍKŮV PŘÍBĚH
Honzíkův otec je rok nezaměstnaný, má základní vzdělání, matka dokončila zvláštní školu a je v domácnosti. Má tři sourozence. Rodina bydlí v domě obývaném většinou Romy, v posledním roce neplatí nájem, věc řeší soud. Jan vyniká v tělocviku, je průměrný v matematice, má nedostatky ve čtení a psaní. Zajímá se o přírodu, je velmi zvídavý a "živý". Nejezdí na společné akce, rodiče na ně nepřispívají. V době výletů chodí do vedlejší třídy, kde mívá konflikty. Na výuku je stále méně připraven, úkoly nemají dostatečnou kvalitu. Nemá patřičné školní pomůcky. Je často napomínán, je nesoustředěný a zdržuje práci s ostatními.
Autor Martin Kovalčík, blog je uveřejněn také na webu www.integracniprogramy.cz