V roce 2011 jsem dělal stínového zpravodaje sociálně demokratické frakci ve výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin(ENVI) ke zprávě o zdraví včel. Kromě toho, že šlo o hodně zajímavou záležitost, která mi trochu nostalgicky vrátila vzpomínku na mou dřívější práci se sociálním hmyzem, se mi tehdy podařilo zpravodajce z ultrapravicových konzervativců Julii Girling zprávu víceméně vzít a pozměnit ji do té míry, že zpravodajka sama odmítla pro zprávu hlasovat. Jenže návrh byl vyvážený a tak kvalitní, že nakonec potřebnou podporu získal a výborem prošel. Mimo jiné jsme tehdy požadovali, aby Evropská komise zavedla celoevropský zákaz užívání pesticidních přípravků ze skupiny neonikotinoidů.
Koňské maso vydávané za hovězí se našlo v Anglii ve školních jídelnách, nemocnicích i restauracích. Skandál zasáhl už šestnáct zemí a dosáhl skutečně celoevropského rozměru. Důvěra spotřebitelů v informace o potravinách je na bodu mrazu. Jak je ale možné, že informace o obsahu koňského masa nebyla jasně uvedena na obalu potravin? Jak to, že řešíme problém až v momentě, kdy je na evropském trhu minimálně 750 tun falešně označeného masa z jediné továrny? A pokud si obchodní řetězce nevšimly, že místo hovězího prodávají koňské maso, čeho dalšího si nemuseli všimnout? Na koňské maso asi nikdo nezemře, ale analogie s nedávnou kauzou s metylalkoholem je víc než zjevná.
15. ledna uvedl francouzský list Le Figaro článek o dopadech ekonomické krize na porodnost v evropských zemích. Že ekonomická krize ovlivňuje demografický vývoje je jasné. Zvýšení nezaměstanosti, vysoký tlak na sociální systém a pocitové i faktické snížení sociálních jistot, to vše ztěžuje zajištění ekonomických potřeb rodiny s dětmi. Největší pokles porodnosti byl zaznamenán v Řecku, kde poklesla úhrnná porodnost dětí na ženu na 1,43, v Portugalsku na 1,35 dítěte na ženu, ve Španělsku na 1,36 dítěte na ženu. Z krizí postižených zemí si slušnou porodnost zachovalo jen katolické Irsko a to 2,05 dítěte na ženu, i když tam pravděpodobně sehrála svou úlohu silná role církve ve společnosti.
Se zájmem a posléze se stále větším znechucením jsem si přečetl oslavný článek na serveru “Novinky.cz”. Ministr Bendl hovořil v Otázkách V. Moravce o kvalitě potravin. Mimo jiné se chlubil novelou zákona o potravinách, podle které prý budou na obalech lepší informace, včetně informací o alergenech a zemi původu. Paráda. Je moc dobře, že to bude zavedeno. Co je ale špatně, je to, že česká média opět odmítají realitu a vytvářejí nesmyslné lživé iluze ve prospěch této podivné vlády. Tak předně, pravidla pro informace povinně uváděné na obalech byla stanovena na evropské úrovni již v roce 2011, ministerstvo je nyní teprve zavádí do české národní legislativy. Byl to Evropský parlament, kdo prosadil povinné uvádění země původu nově u vepřového, skopového a drůbežího masa. A byly to členské státy, kdo zablokoval povinné označování země původu u dalších výrobků. Dále, byl to právě Evropský parlament, který si vynutil povinné označování obsahu alergenů nebo například povinnou velikost písma, aby informace byly konečně čitelné, na rozdíl od současných “blech”.