Zavedením daně z finančních transakcí bude do života uvedena jedna velice zajímavá myšlenka, která svým principem dlouhou dobu přitahuje množství racionálně smýšlejících intelektuálů a politiků. Daň z finančních transakcí v principu vychází z myšlenek Maynarda Keynese, které rozvinul laureát Nobelovy ceny James Tobin do konceptu, který se nazývá Tobinova daň. Tento koncept ale velmi dráždí a popuzuje fanatiky “svobodného trhu”.



Baron Maynard Keynes byl ovlivněn velkou ekonomickou krizí z 30. let a kritizoval investice do finančních aktiv, které jsou zaměřené pouze na krátkodobou perspektivu, okamžitý zisk a z dlouhodobého hlediska nevytvářejí žádné stálé hodnoty. Tyto investice spíše naopak svými rychlými přesuny vytvářejí nestabilní prostředí nepříznivé pro budování skutečných hodnot, které se vytváří v dlouhém období.

Dnes, více než 80 let od krize minulé, se celý svět nachází v další hospodářské krizi. Ultrasvobodný trh hnaný chamtivostí a hladem po rychlém spekulativním zisku selhal. Selhal nejprve ve své baště, Spojených státech, a posléze otrávil i Evropu. Zdá se tedy, že Keynesovy myšlenky jsou dnes ještě stále aktuální. Současná úroveň výpočetní techniky a světového propojení umožňuje například provádět obrovské množství mikroobchodů za tak krátký časový úsek, že to vylučuje účast lidského prvku. Takové obchody samozřejmě vytvářejí obrovské zisky. Jenže tyto zisky nejsou podloženy žádným reálným základem, žádnou produkcí, zaměstnaností, hodnotami. Pouze někde ve virtuálním světě počítačové programy realizují bezpočet transakcí. Běžné akciové či komoditní obchody mohly mít dříve určitou tlumící schopnost regulující výkyvy úrody, nebo mohly umožňovat nové investice a tak z virtuálního světa přispívat reálnému životu. Mikroobchody a čistě spekulativní finanční obchody naopak způsobují labilitu trhů, a často samy vyvolávají krize a propady, protože právě na nich dokáží hodně vydělat. Evropská unie bohužel teprve pod tlakem této nové reality začala přijímat kroky, které mají negativní činnost spekulativního kapitálu omezit.

Daň z finančních transakcí, která bude aplikována v 11 zemích EU, bude znamenat, že na veškeré transakce v těchto zemích nebo na transakce s aktivy těchto zemí bude uvalena daň ve výši 0,1 %. Je tedy tak malá, že pro běžné finanční transakce nic neznamená, ale dostatečná k tomu, aby zamezila alespoň některým spekulativním transakcím, které kvůli dani nebudou už tak zajímavé. Na běžné transakce občanů se tato daň vůbec nevztahuje. Logické, jasné, potřebné. Jenže v praxi to nebude jednoduché. Tato daň připraví některé skupiny finančníků a spekulantů o zajímavé zisky. Jejich vliv v administrativách členských států je samozřejmě velký a některé země proto o dani z finančních transakcí nechtějí ani slyšet. Nejvíce se proti dani staví čtveřice zemí, Velká Británie, Lucembursko, Švédsko a překvapivě i Česká republika.

Důvody Velké Británie a Lucemburska jsou zřejmé. Mají podobné daně zavedeny a nemají zájem se o jejich výnos dělit. Ve Švédsku byla od roku 1984 do roku 1991 tato daň zavedena. Problém Švédska však byl v tom, že daň platila na transakce jen ve Švédsku, proto se i transakce švédských aktiv přesunuly do zahraničí, což Švédskou ekonomiku poškodilo. Tohle ale není případ připravované daně, kdy se bude daň platit i z transakcí aktiv zemí aplikujících daň provedené i v jiných zemích, tedy i v těch, které daň nezavedly. To znamená, že pokud se bude v londýnské City obchodovat například s německými dluhopisy, což jsou mezi investory žádaná exkluzivní a bezriziková aktiva, budou tyto obchody dani podléhat. Země, které daň zavedly, to nepoškodí, jak tomu bylo v 80. letech ve Švédsku a v Londýně se dani stejně nevyhnou. Důvody striktního NE této dani ze strany České republiky nejsou na rozdíl od zmíněných zemí moc jasné.

Minulý týden se daní z finančních transakcí zabývala naše vláda, kde premiér Nečas vyrazil do boje za záchranu celé Evropy před daní, která podle něj poškodí jednotný trh finančních služeb v EU. V boji proti ní Nečas nevylučuje ani obrácení se na Evropský soudní dvůr. Tato hysterie ale není příliš pochopitelná. Česká republika je dnes do značné míry “bankovním daňovým rájem”. Banky si tu dělají víceméně co chtějí a nejsou dokonce ani subjektem daně z přidané hodnoty, kterou si jinak stát vezme z každého rohlíku. Česká republika není ani finančním centrem a tak jí nehrozí snížení zisků státní kasy pokud by se musela dělit o již vybíranou daň. Mateřské země vlastníků našich velkých bank jako je Rakousko, Francie nebo Belgie daň přijaly, stejně tak jako náš největší obchodní partner Německo, či blízké Slovensko. Česká republika tedy bude muset daň při transakcích aktiv subjektů z jiných států vybírat, a její výnos posílat do zahraničí. Proč tedy ta hysterie českého premiéra, když věc pro ČR vůbec není zásadní? Chce snad Nečas tak moc společnou fotku s Cameronem pro příští volby, že Cameronovi dělal “užitečného blbce” a pomáhal mu chránit britský výnos z té samé daně v Británii, který mu díky londýnskému City zachraňuje britský státní rozpočet? Nebo by někoho v České republice daň připravila o slušné zisky?

Související články:
Transakční daň zamezí spekulacím na trzích
Pavel Poc podporuje daň z finančních transakcí