Již delší dobu v Evropě probíhá někdy mírná, někdy poněkud zběsilá diskuse o možnostech využití břidličného plynu. Příznivci se zaklínají úžasnými výsledky Spojených států, které prý díky tomuto novému zázračnému zdroji budou zásobovat plynem málem celý svět pomocí flotily (zatím neexistujících) plynových tankerů. Odpůrci zase straší zničeným životním prostředím, řekami vyplýtvané vody a otrávenými prameny. Příznivci se radují, že nahradíme spalování uhlí, odpůrci tvrdí, že sotva pokryjeme pokles těžby klasického zemního plynu. Příznivci horují pro ukončení závislosti na ruském plynu, odpůrci varují před závislostí na americké technologické základně. Jakoby se na okamžik vrátil obraz bipolárního světa a novodobé studené války o plyn.

Jak se v tom má obyčejný člověk proboha vyznat. No a média k tomu ještě vydatně přispívají a vydávají naprosto protichůdné informace.

Minulý týden ve stejný den vydala česká média dvě zprávy týkající se břidličného plynu v Polsku. Jedna tvrdí, že jeho zásoby jsou mnohem menší, než se myslelo a nepozorní Poláci si zmýlili desetinnou čárku. Zatímco druhá zpráva informuje o tom, jak polská vláda přijala právní rámec pro kontrolu a danění břidličného plynu a dále předpokládá další expanzi a investice do průzkumu ložisek v hodnotě 330 mld. Kč.

Těžařské firmy a příznivci břidlic rádi poukazují na pokles ceny plynu ve Spojených státech s tím, že to samé může potkat i nás. Představa, že za vytápění a ohřev vody platíme méně je velice lákavá, ale podívejme se na to, jak to s cenou plynu vlastně je. Je bláhové se domnívat, že těžařské firmy mají zájem na snížení ceny plynu. Naopak, ve svých business plánech počítají s vysokou cenou, která jim a jejich akcionářům zajistí vysoké zisky. Navíc evropské standardy ochrany životního prostředí těžbu prodraží, čímž se cena evropského břidlicového plynu nemá šanci přiblížit té americké.

O ceny a zisky jde v této mediální hře především. Zejména americké firmy připravující těžbu v Polsku mají zájem ukázat, že jejich průzkumná a dobývací území jsou plná plynu. Taková informace zvyšuje ceny jejich akcií na burze a těžební společnosti mohou díky burzovním hrám vydělat spoustu peněž, aniž by vůbec muselo dojít k samotné těžbě. Na straně druhé je nutno dodat, že ruský Gazprom má zase zájem na tom, aby odhady budoucí těžby z břidlic byly bagatelizovány a nevytvářely tlak na pokles ceny jeho plynu dodávaného do Evropy.

Naše média by měla být obezřetnější a nenaskakovat bez rozmyslu na všechny účelově vydávané zprávy a PR články, byť je vydávají renomované zahraniční agentury.

Ale ani na úrovni Evropské unie na břidlicový plyn není jednotný názor. Evropská komise zatím nechává postupně zpracovávat analýza a zprávy. Některé kvalitní, některé méně. Zatím došla ke zjištěním, že v současné legislativě je ve vztahu k břidličnému plynu mnoho bílých míst, které je nutné pokrýt. Z hlediska klimatu a uhlíkové stopy je břidličný plyn výrazně šetrnější než uhlí a zanechává o něco nižší uhlíkovou stopu u LPG nebo plyn z Ruska, ale je o něco méně šetrnější než konvenční plyn těžený v Evropské unii. Jako příslovečné objevení Ameriky se dá považovat zjištění, že břidličný plyn bude v rámci Evropy hrát spíše okrajovou roli a bude schopen přinejlepším pouze kompenzovat pokles těžby konvenčního plynu. Další analýzy se připravují, tak doufejme, že přinesou důležitější zjištění a východiska k rozhodování.

Jednodušší to není ani na půdě Evropského parlamentu, kde rozdílná stanoviska zastávají jednotlivé politické frakce a některé frakce se na stanovisku dokonce vůbec nedokáží dohodnout. Z tohoto je jasné, že přijetí rozumného postoje zatím není a nebude možné.

Konečné slovo v otázce břidličného plynu budou mít tedy jednotlivé členské státy, protože do složení energetického mixu jim Evropská unie mluvit nemůže. Je to ostatně dobře, protože když jeden stát podlehne hysterii, strhl by v Evropské radě ostatní k nepředloženostem. Jenže ochrana životního prostředí a veřejné zdraví, to je ale zcela jiná káva. V tom si prostě musíme v naší malé a hustě zabydlené Evropě zachovávat poněkud vyšší míru zdravého rozumu než v Rusku nebo USA. Při srovnání rizik a přínosů břidličný plyn přesvědčil asi jen málokoho, takže když se mne někdo na jeho těžbu v Evropě ptá, s díky odmítám.