28. listopadu zveřejnil předseda Evropské komise Barroso materiál k fiskální unii. U nás se mu věnovalo jen několik odborných zpravodajských serverů. Hlavní periodika tuto záležitost téměř zcela ignorovala. Možná si v jejich redakcích řekli “proč bychom se měli zajímat o eurozónu, když Eurem neplatíme”.

Vážně, proč vlastně? Protože nežijeme a nebudeme žít v izolaci. Naše geografická poloha to neumožňuje. Všechny změny v EU se nás dotýkají ať chceme nebo ne a je lepší mít na formování budoucích politik vliv. Ztrácet energii zdůrazňováním ostentativního NE každé nové věci přestane být brzy zajímavé a ostatní partneři rychle pochopí, že s kverulantem nemá cenu vyjednávat.

Zatím tedy naši evropskou politiku určuje premiér Nečas a jeho poradce Belling. Konzultují ji prý spolu pomocí SMS během zasedání Evropské rady. Do všech integračních snah preventivně kopou a tak v budoucnu budou moci opět lamentovat, co si to na nás zase v Bruselu vymysleli.

Barrosův plán směřuje k fiskální integraci eurozóny. Ukázalo se celkem jasně, že měnová unie bez unie fiskální je jen obtížně udržitelná. Fiskální unie je krok, který již dlouho netrpělivě očekávají investoři i finanční trhy a je podporován politickým spektrem nalevo i napravo od středu. Postupně by měly být některé pravomoci národních vlád předány na evropské ministerstvo financí, které by mohlo stanovit výši některých daní, vydávat společné evropské dluhopisy nebo mít možnost mluvit státům do tvorby státních rozpočtů. Tyto návrhy nejsou ničím novým, mluví a jedná se o nich již delší dobu. Barrosův návrh počítá i s nezbytnou změnou smluv Evropské unie, takže harmonogram může vzít za své, ale věc je na stole prosincového zasedání premiérů v Evropské Radě.

Barroso považuje za nepříjemné leč nevyhnutelné také prohlubování rozdílu mezi eurozónou a ostatními zeměmi EU. Máme na vybranou, když nejsme členy eurozóny? Samozřejmě že ano, vždyť ani Polsko není členem eurozóny a přesto se intenzivně snaží držet krok a mít vliv. Ostatně Polsko zcela jistě při nejbližší příležitosti k Euru přistoupí. Kromě Polska jsou všichni naši sousedé členy eurozóny. Co nás bude stát být mimo hlavní integrační proud, když naši hlavní obchodní a političtí partneři budou jeho členy, si asi nikdo netroufne hádat.

Jsem ale přesvědčen, že každopádně ztratíme možnost obhajovat opravdové národní zájmy, názory a specifika. Uvědomme si, že evropský vlak už nám jednou ujel. Staré státy se domnívaly, že to bude právě Česká republika, kdo převezme úlohu jakéhosi “leadera” nových států. Bohužel pro nás se to nestalo a místo toho jsme díky současné vládě dostali punc zkorumpovaného kverulanta.

Co bude dál? Integrovaná eurozóna se stane pro svět ještě silnějším partnerem. Bude vnímána jako jádro Evropy a zbytek méně integrované EU bude možná vnímán jako zvláštní forma zóny volného obchodu. Menší míra ochrany investic, menší zájem investorů. Žádná nebo minimální ochrana před útoky finančních spekulantů. A co je ještě horší, není tak složité si představit, že by se úplně stejně mohl stát i společný trh vícerychlostním. Co by to mohlo pro nás znamenat raději ani nechtějme domýšlet.

Tolik jsme se snažili stát se členy EU, abychom se stali pevnou součástí té části Evropy, ke které patříme, a zbavili se tím nálepky země východní Evropy. Teď pro změnu budeme sledovat, jak se nám tato část Evropy vzdaluje. Možná má někdo pocit, že je to tak dobře. Bez diktátu z Bruselu nám přece bude líp. Ale jde opravdu o diktát? Nebo jen my sami odmítáme táhnout za jeden provaz se zbytkem Evropy?