Nejen poslední dny, ale i týdny a měsíce zaplňují titulní strany novin zprávy z afrického kontinentu postiženého epidemií EBOLA. Někdo si řekne, že je to daleko, jenže pravda je taková, že v dnešním světě je to spíš za humny. Když jsem na začátku prázdnin publikoval opravu prvního letošního euromýtu, netušil jsem, jak aktuální to téma bude. Pár přemoudřelých bloggerů se tehdy vysmívalo nákupu ochranných pomůcek pro lékaře v ČR pro situace výskytu vysoce nakažlivé nemoci. Postup jim připadal zbytečný, ochranné pomůcky nesmyslné a za vše podle nich navíc mohla Evropská unie. Bez ohledu na to, že z jejich výplodů takřka nic nebyla pravda, převzala to některá média a webové servery a všichni svorně nadávali. Teď tedy celá věc dostává úplně nový rozměr.

V souvislosti s momentálním vývojem v západní Africe izolační “skafandry” rozhodují o životě a smrti lékařů, kterých je na místě zoufalý nedostatek a sami se stávají obětí epidemie eboly. Na začátku září se alarmující čísla vyšplhala přes 2100 mrtvých a přes 3000 nakažených v Africe. V Evropě je prozatím evidován jeden případ zemřelého ve Španělsku, u dalších existuje podezření. Stovky osob se krátkodobě dostávají do karantény a nikdo nemůže před danou hrozbou zavírat oči.

Dost na tom, že vyspělé státy trpí slepotou před realitou v Africe. Expertízy odborníků říkají, že bez masivního zásahu je potlačení epidemie nemožné. Odhady hovoří o roce boje s epidemií a 20 000 potenciálních pacientech. Organizace Lékaři bez hranic bije v těchto dnech na poplach. Vyzývá k razantní reakci Světovou zdravotnickou organizaci, která už na jaře zaspala a ebola se v Africe vymkla kontrole. Lékaři žádají vlády států o pomoc při posílení lékařské péče a budování izolačních jednotek a obrátili se i na českou vládu. Věřím, že česká vláda požadovanou pomoc poskytne štědře a hlavně rychle. V evropských podmínkách samozřejmě není na místě panika, ale opatrnost a zodpovědný přístup. Epidemie, sama o sobě, tu není tak děsivá, jako to, co si nyní v jejím důsledku prostě musíme připustit.

Víme, že například Spojené státy či Británie mají zjevně proti ebole k dispozici léky. V obou zemích už byly úspěšně použity. Ale jsou farmaceutické firmy ochotny poskytnout léky na zvládnutí epidemie v Africe? Lidem, kteří na ně nikdy mít nebudou? Nebo jen čekají na větší byznys, podle toho, kde epidemie zaklepe na dveře příště a víc se rozšíří? Nebo v řadě zemí dnes prostě politici nejsou dost silní na to, aby byznysu určili rozumné hranice a naznačili mu, kde končí legrace a začíná veřejný zájem vyplývající z přímého ohrožení společnosti? Není tohle jedna z pastí, která by jednoho dne klidně mohla ohrozit i nás všechny? Myslím, že tuhle otázku bychom si měli klást skutečně vážně.

A ještě horší je, že jak média, tak veřejnost prostě mají laxní a často až nepřátelský přístup k jakékoliv, nejen zdravotní prevenci. Kdo se snaží předcházet nějakému problému, je automaticky za blázna, který společnost obtěžuje a médiím dává dobrý důvod se mu vysmívat. Jenže právě prevence společně s principem předběžné opatrnosti je první a nejdůležitější formou ochrany zdraví každého z nás. Jestli se náš pohled na prevenci nezmění, může nás to jednoho dne stát krk. Jenže kverulanti, utahující si z pořizování ochranných lékařských pomůcek zodpovědnost nemají a nemají ji ani média. No, ale bez obav, viník se nakonec najde a nejhlasitěji ho patrně budou hledat právě ti, kdo se dnes jakékoli prevenci nebo přípravě na krizovou situaci vysmívají.