Hezký kus masa za hubičku je pravděpodobně snem každého spotřebitele, zejména každého Čecha. Jsme známí nejen všeobecně vřelým vztahem k jídlu, jsme také proslulí extrémně velkou spotřebou masa. To v průměru za rok představuje zhruba 80 kg na člověka, což je dvakrát více než světový průměr. Není tedy překvapením, že při tak velké spotřebě hraje cena velmi důležitou roli, ne-li hlavní.
Nepředstavuje však nižší cena kuřete z obyčejného velkochovu, které jsme s nadšením zrovna vylovili z regálu, a které možná nebude naši peněženku bolet tak jako cena kuřete ležícího hned vedle pocházejícího z organického chovu, příliš velkou cenu pro naše zdraví?

A zase ta statistika…

Možná by nám pro vytvoření skutečného obrázku mohlo pomoci pár statistických údajů, na které poukazuje i studie sdružení Zachraňme naše antibiotika.
Podávání antibiotik zvířatům určeným ke spotřebě započalo experimentálně již v roce 1942 a přispělo sice ke všeobecné spokojenosti z nesení většího počtu vajec, narození více prasat a také větší dojivosti, ale vedlo zároveň k dnešní vyhrocené situaci.
Brojleři, žijící běžně 42 dní, bývají totiž krmeni antibiotiky zhruba 5 dní, což představuje 12 % jejich života. Selata, která bývají v normálních okolnostech odstavena od matky v 3 - 4 měsících, kdy je jejich imunita plně vyvinuta a mají menší šanci podlehnutí infekcím, bývají ve skutečnosti odstavena ve 4 týdnech, které představují minimum stanovené Evropskou unií. Průměrná doba podávání antibiotik odpovídá zhruba 20 % z jejich života. Také většině krav bývají pro prevenci mastitidy v rámci tzv. dry cow therapy pravidelně vpravena do vemena antibiotika, aniž by v jejich těle byla přítomna známka jakékoliv infekce. V porovnání s užíváním těchto léčiv jinak zdravým člověkem, který nedostane v průměru ani celý lékařský předpis antibiotik za rok, je stav vskutku více než závažný.
Tento článek však nemá za úkol upozorňovat na velmi nízkou, možná lépe řečeno kritickou, úroveň životních podmínek zvířat ve velkochovech, kde by zvířata ve většině případů bez rutinního podávání antibiotik neměla šanci přežít. Nemá ani za úkol přitáhnout vaši pozornost na problematiku konzumovaných pozůstatků antibiotik, která se v mase, mléce či vejcích vyskytují. Bez jakéhokoliv pokusu o degradaci důležitosti prvních dvou elementů, jsou to právě alarmující negativní efekty způsobené dlouhodobým podáváním nízkých dávek antibiotik zvířatům, jež i u konzumentů následně vedou k odolnosti infikujících organismů na antibiotika, které představují ohrožení pro celé lidstvo.

Zemřeme v budoucnosti na obyčejné infekce?

Se zvětšující se odolností vůči antibiotikům se tedy stáváme snadnou obětí jakékoliv infekce. V současnosti existuje 15 skupin antibiotik, přičemž můžeme dodat, že dochází k podávání stejných skupin antibiotik jak u lidí, tak i u zvířat. V důsledku to znamená, že pokud se rutinním podáváním antibiotik zvířeti bakterie stane odolnou vůči antibiotiku z jedné skupiny, bude v přenesené podobě pravděpodobně odolná i jinému antibiotiku ze stejné skupiny. Se skutečností, že mezitím vznikají i nové multirezistentní kmeny bakterií odolávající i navzájem nepříbuzným antibiotikům, se zdá naše budoucnost jakákoliv, jen ne růžová. Důsledkem je rapidní zmenšení škály léčebných prostředků pro infikované.
I když Evropská unie zakázala podávání antibiotik v chovech za podporem růstu a produktivity již před několika lety, stále bohužel dochází k obcházení tohoto rozhodnutí. Je proto nutné pevné globální zakročení, jež by nevedlo jen k eliminování rutinního podávání antibiotik u zemědělských zvířat, spolupráci se zvěrolékaři a zemědělci čelícím tlaku farmaceutickému průmyslu, ale také ke snížení počtu nevhodných předpisů antibiotik u lidí.
Patrně není nutno dodávat, že snížená účinnost vůči současným antibiotikům povede nejen k časově a finančně náročnější zdravotní péči vyvíjející ještě větší tlak na státní rozpočet a naši peněženku – daleko větší než ono organické kuře - ale i většímu počtu potenciálních obětí, kteří jsou na bakteriální infekce nejcitlivější, a to dětí a starších občanů.