Dlouho jsem uvažoval nad tím, jakým příspěvkem otevřu svůj blog na Aktuálně.cz. Postupně jsem promýšlel text o duši moderního člověka ve světle urgentní potřeby „pro-duchovnění“, tváří v tvář znepokojujícím přírodním i vojenským hrozbám, před kterými nyní stojíme.

Nakonec ovšem ve světle silných zážitků poslední doby budu psát o něčem, co se mne skutečně osobně, a rovněž neskutečně silně, dotýká – a tím je téma „Prozřetelnosti“. V evangeliu čteme: „Proste, a bude Vám dáno, tlučte, a bude Vám otevřeno!“

Ano, bude Vám jistě dáno! Může se pouze stát, že to bude jindy a jinak (a lépe); bude Vám otevřeno – sotva lze však dopředu odhadnout, který z mnoha vchodů se nakonec otevře. Ale otevře se!

Netroufl bych si zde o tématu Prozřetelnosti psát, pokud bych neměl osobní (a mnohonásobnou) zkušenost toho, jak se na pozadí našich lidských životů odehrávají příběhy ještě mnohem větší; jak se na pozadí sítě zdánlivě čistě kauzálně propojených událostí projevují síly moudřejší, než jsme my sami. Ale já skutečně věřím, že Prozřetelnost je, a věřím, že je Boží!

Mystici nás učí, že „modlitba je vždy vítězná,“ ačkoliv se to tak na první pohled ne vždy jeví. Kéž by tato zkušenost byla přenosná…

Aby Boží Prozřetelnost mohla působit, věřím ovšem, že jedna podmínka přeci jen musí být splněna. Komunikační kanály je třeba uvolnit a otevřít. Teprve otevřené a odevzdávající srdce uschopňuje nekonečně tvořivou a plodnou „Prozřetelnost Boží“, aby se prameny velkých i malých náhod, synchronicit a prapodivných shod okolností a jiných zvláštních milostí naplno projevily v každém jednotlivém osobním lidském příběhu.

Bůh totiž dost možná nebude svými podivnými náhodami plýtvat pro Ty, kteří jsou vůči nim necitliví.

Tak o tom teď uvažuji. Aktuálně.