Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně se stala pomyslným ohniskem současných „stávek za klima“. Malá, ale radikální část studentů této fakulty odmítla v rozporu s požadavky děkana fakulty profesora Stanislava Balíka opustit prostory budovy a v budově fakulty přenocovala.

Určitým narativem stávky je následující pohled: „Pořád si připomínáme 17. listopad, svátek svobody a demokracie, to je sice hrozně fajn, ale jsou i důležitější věci, co řešit.“ Například klima.

Je těžké zpochybnit, že existuje klimatická změna. Je těžké zpochybnit, že my sami máme odpovědnost za prostředí kolem sebe. Čeho ale může dosáhnout „stávka“ v uzavřeném prostoru jedné vysoké školy? Ano, je celkem medializovaná, takže jistý dosah má. Stejně se ale domnívám, že úzkou skupinu radikálních studentů jedině utvrdí v radikalitě a nás, kteří máme k těmto otázkám klimatických výzev rezervovaný přístup, tak maximálně naštve.

Je mi smutno, když vidím transparenty typu „Pane Fialo, plyn, uhlí, ropa je zlo.“ Kousek od nás zuří válka, stojíme na prahu náročné a dlouhé zimy. Vláda stojí před úkolem, aby fungování státu nebylo nějak zvlášť existenciálně narušeno. Transformace energetických struktur trvá celé roky. Čeho chtějí studenti tedy nyní dosáhnout a co teda přesně po vládě a Petru Fialovi požadují?

Plně stojím za panem děkanem fakulty Stanislavem Balíkem. Věřím, že univerzita je historicky, již od středověku, institucí svobodnou. Masarykova univerzita jako celek je skvělá, svobodná, demokratická instituce. Samozřejmě je svázána určitými vnitřními pravidly. Všichni rudí i zelení aktivisté, kteří se cítí být její součástí, nechť respektují požadavky děkana, svobodně zvoleného akademickým senátem školy. Každý student vysoké školy má možnost participovat na její správě. Každý.

Já osobně bych v návaznosti na tyto události navrhoval zařadit do společného univerzitního základu volitelné předměty typu „Úvod do termodynamiky pro stávkující“ nebo „Aplikovaná fyzika v zelené ideologii“. O některých tématech se krásně hovoří ve stavu určité odtrženosti, když člověk nemá ani elementární vhled do pochopení fyzikální, hmotné reality, na kterou si lze sáhnout.

Mnoho lidí má opravdu reálné starosti. Například, aby těch „fosilií“ na zimu měli dostatek a nedrkotali doma zuby. V instituci vytápěné ze státního rozpočtu tyto otázky studenty až tolik trápit nemusí.