Molekulární bioložka Jana Šmardová si skutečně zaslouží Vaši pozornost, ačkoliv jste o ní možná nikdy neslyšeli. Masarykovu univerzitu opustila naprosto mimořádná osoba, spisovatelka, vědkyně a profesorka v tom nejsprávnějším slova smyslu.

Když jsem nastoupil na brněnskou medicínu, moje kamarádky mne přivedly na přednášky na sousední přírodovědě v rámci kurzu „Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie“ s tím, že se mi to bude určitě líbit. Líbilo. A jak. Nejprve si však dovolím pár následujících odstavců pro vysvětlení.

Lidské tělo je tvořeno neskutečně vysokým počtem buněk, z nichž každá má svůj poměrný podíl na zdravém fungování celku. Počet buněk v lidském těle se odhaduje v řádu deset na třináctou, názorně zobrazeno to je 10 000 000 000 000!

Tyto buňky našeho těla, byť všechny sdílí stejnou genetickou informaci, kterou jsme získali od matky a otce (ano, matky a otce), se v průběhu růstu v děloze matky diferencují, aby mohly specificky zastávat různé úlohy v odlišných částech těla.

Aby lidské tělo fungovalo právě tak, jak má, biliony buněk spolu musí v křehké harmonii fungovat, nesobecky přispívat k dobrému fungování celku.

Běda, pokud se buňky začnou zvrhávat a přebírat agresivně příliš mnoho zdrojů a autonomie! Běda, pokud začnou růst na úkor celku, zneužívat zdroje, unikat dohledu imunitního systému. Přesně tímto způsobem totiž vzniká rakovina, která často celek tvořený deset na třináctou buňkami zahubí…

V současné době existuje tuším nějakých jedenáct charakteristických znaků nádorových buněk. Znaků, které vyjadřují, v čem se daná buňka oddělila od mechanismů zdravého fungování.

Profesorka Jana Šmardová si geniálně všimla, že ke zvrháváni křehké stability při vzniku nádoru můžeme nalézat také četné analogie v lidské společnosti. Připravila unikátní cyklus přednášek "Biologie nádorů pro každého aneb buněčná filozofie".

V jednotlivých přednáškách se věnovala vždy konkrétnímu znaku nádorové buňky, nejprve z hlediska exaktní biologie, poté inspirující formou nabídla geniální analogie, které lze ke konkrétnímu znaku spatřit ve společnosti lidí. Vždyť i lidská společnost je vlastně mnohobuněčným organismem! Mnohokrát v lidských dějinách ztráta křehké stability připravila o život miliony.

Z paní profesorky Šmardové a z jejích úvah o nádorech jsem byl od první chvíle nadšen. Nebo spíše konsternován, v nejlepším slova smyslu. Obdivoval jsem brilantní schopnost vyjadřování, mimořádně laskavé, skromné vystupování, především však geniální schopnost nacházet přesahy nad rámec vlastního oboru v jeho standardním pojetí.

Mám za to, že primární úlohou profesorů na univerzitách není pouze znát padesát učebnic a co se v každé z nich píše, ale především inspirovat, spojovat, nacházet přesahy. V tomto byla profesorka Šmardová naprosto výjimečná. Naprosto. Domnívám se, že jsem nikoho takového doposud nepotkal…



Během mých let na medicíně jsem s paní profesorkou vedl mnoho úžasných rozhovorů. Dlouho jsem věděl, že připravuje knihu, ve které se své úvahy o nádorech chystá publikovat. Tato kniha později vyšla v nakladatelství Munipress pod názvem „Co nás učí nádory: Paralely v chování buněk a lidí“. Autorem předmluvy je někdejší děkan lékařské fakulty, profesor onkologie Jan Žaloudík. Jana Šmardová za knihu dostala medaili za mimořádný tvůrčí počin od děkana přírodovědy Tomáše Kašparovského.

Ještě před oficiálním křtem knihy jsem měl tu čest profesorku Šmardovou v létě 2021 hostit na multižánrovém festivalu Slunovrat, kde došlo v podstatě k prvnímu veřejnému představení nové originální publikace. Bylo mi velkou ctí, když mne paní profesorka pozvala na slavnostní křest knihy v Mendelově refektáři na Starém Brně. Byl to krásný zážitek a okamžik vyvrcholení celoživotního díla.

Jsem neskutečně vděčný, že jsem se této laskavé, inspirující ženě mohl přiblížit. Během mých let na medicíně se pro mne stala průvodkyní, která mi dodávala naději, že biologie a medicína je krásná, byť jsem byl v daných chvílích třeba zrovna pohlcený kvanty šedivého přediva, které je na medicíně prostě potřeba zpracovat.

Zpráva o úmrtí mne mimořádně zasáhla. Profesorka Jana Šmardová zemřela 31. srpna 2023. Poslední rozloučení se konalo na svátek Narození Panny Marie 8. září v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, jen pár metrů od Mendelova refektáře, kde byl její životní odkaz v září 2021 slavnostně představen.

Paní profesorko, děkuji Vám za naše krásná setkávání. Chybíte mi.

„Mnohobuněčný organismus představuje společenství buněk, které se vyvíjejí a vykonávají svou funkci ve vymezeném čase a prostoru pro maximální užitek celého systému, jehož jsou součástí. Nádory vznikají z buněk, které porušují základní pravidla soužití a spolupráce. Bylo popsáno jedenáct typických vlastností, kterými se nádory liší od zdravých tkání a která dokládají význam dodržování těchto pravidel. Jsou tyto vlastnosti a pravidla odrazem obecnějších principů, které jsou základem správného fungování komplexních živých systémů? Lze se z nich poučit nebo inspirovat i k dobrému fungování lidské společnosti?“


ŠMARDOVÁ, Jana. Co nás učí nádory: paralely v chování buněk a lidí. Ilustroval Jana KOPTÍKOVÁ. Brno: Masarykova univerzita, 2021. ISBN 978-80-210-9699-8.

https://www.sci.muni.cz/clanky/zemrela-profesorka-jana-smardova