Krev není voda: Zločinný útok na Izrael
Slyš, Izraeli: Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný!
Bože, proč Tvůj vyvolený národ musí tolik trpět!
Inspirován Václavem Cílkem už několik let prakticky denně čtu Al Jazeeru. Z hlediska up to date zpravodajství výborná služba, navíc sídlí v Kataru, čili svůj fokus má v jiné části světa než třeba britská BBC. Když pomineme opravdu ultralevicové komentáře, dobře se to čte, zpravodajství je přehledné.
Po brutálním, barbarském vpádu zločinných teroristických skupin do státu Izrael mne ale Al Jazeera pořádně vytočila.
Tak například „analýza“ s názvem „Proč Hamás zaútočil nyní a co bude dál?“ je doplněna podtitulkem „Politika izraelské vlády dala Hamásu ospravedlnění a příležitost k útoku“. Jistě, ten text měl hlavu a patu, nicméně můj pohled na svět nepřipouští uvažovat o Hamásu jako o legitimní organizaci.
Navíc, může být „ospravedlněný“ útok, který je veden zbabělým způsobem a zneužívá civilisty jako pouhou mocenskou zbraň? Právem odsuzujeme ruské válečné zločiny spáchané na ukrajinských civilistech, jak lze tento útok na Izrael nazvat „ospravedlněným“?
Komplexitu našeho světa nutně zjednodušujeme vlastním světonázorem (či jak by řekli jiní, vlastním kognitivním zkreslením), který poskytuje určitou kotvu. Já na Izrael především nahlížím jako na výspu západní civilizace na Blízkém východě, ve které má lidský život hodnotu. Jako na právní stát, ve kterém mohou ženy svobodně žít.
Byli to židé, kdo rozšířili kruh bližních mimo vlastní národ. Není to první semeno humanismu? Proč židovský národ, který dal světu tolik dobrého, musí tolik trpět. Všechny ty ústrky, předsudky, pogromy, konečná řešení v dlouhých staletích.
Navzdory všem pokusům o vymazání z mapy světa tu ale židovský národ stále je, má moderní stát odolávající nepřátelům ze všech stran a jdou za ním Nobelovy ceny. A to bez probuzené povinné úcty k ostrakizované skupině, bez pozitivní diskriminace u přijímaček a jiných snah moderního pokrokářství o narovnání historických křivd. Ten národ je svým způsobem opravdu vyvolený.
Krev není voda, historická paměť národa má velkou setrvačnost, křivdy zůstávající v jungovském kolektivním nevědomí jsou nebezpečnou rozbuškou konfliktů. Obávám se multikulturalismu. Izraelsko-palestinský konflikt je jistě eticky složitý. Terorismus je ale potřeba jasně odsuzovat vždy, ať už se jedná o Ruskou agresi nebo zločiny Hamásu. Bože, rozpomeň se na svůj lid, kterému jsi přísahal věrnost.
Bože, proč Tvůj vyvolený národ musí tolik trpět!
Inspirován Václavem Cílkem už několik let prakticky denně čtu Al Jazeeru. Z hlediska up to date zpravodajství výborná služba, navíc sídlí v Kataru, čili svůj fokus má v jiné části světa než třeba britská BBC. Když pomineme opravdu ultralevicové komentáře, dobře se to čte, zpravodajství je přehledné.
Po brutálním, barbarském vpádu zločinných teroristických skupin do státu Izrael mne ale Al Jazeera pořádně vytočila.
Tak například „analýza“ s názvem „Proč Hamás zaútočil nyní a co bude dál?“ je doplněna podtitulkem „Politika izraelské vlády dala Hamásu ospravedlnění a příležitost k útoku“. Jistě, ten text měl hlavu a patu, nicméně můj pohled na svět nepřipouští uvažovat o Hamásu jako o legitimní organizaci.
Navíc, může být „ospravedlněný“ útok, který je veden zbabělým způsobem a zneužívá civilisty jako pouhou mocenskou zbraň? Právem odsuzujeme ruské válečné zločiny spáchané na ukrajinských civilistech, jak lze tento útok na Izrael nazvat „ospravedlněným“?
Komplexitu našeho světa nutně zjednodušujeme vlastním světonázorem (či jak by řekli jiní, vlastním kognitivním zkreslením), který poskytuje určitou kotvu. Já na Izrael především nahlížím jako na výspu západní civilizace na Blízkém východě, ve které má lidský život hodnotu. Jako na právní stát, ve kterém mohou ženy svobodně žít.
Byli to židé, kdo rozšířili kruh bližních mimo vlastní národ. Není to první semeno humanismu? Proč židovský národ, který dal světu tolik dobrého, musí tolik trpět. Všechny ty ústrky, předsudky, pogromy, konečná řešení v dlouhých staletích.
Navzdory všem pokusům o vymazání z mapy světa tu ale židovský národ stále je, má moderní stát odolávající nepřátelům ze všech stran a jdou za ním Nobelovy ceny. A to bez probuzené povinné úcty k ostrakizované skupině, bez pozitivní diskriminace u přijímaček a jiných snah moderního pokrokářství o narovnání historických křivd. Ten národ je svým způsobem opravdu vyvolený.
Krev není voda, historická paměť národa má velkou setrvačnost, křivdy zůstávající v jungovském kolektivním nevědomí jsou nebezpečnou rozbuškou konfliktů. Obávám se multikulturalismu. Izraelsko-palestinský konflikt je jistě eticky složitý. Terorismus je ale potřeba jasně odsuzovat vždy, ať už se jedná o Ruskou agresi nebo zločiny Hamásu. Bože, rozpomeň se na svůj lid, kterému jsi přísahal věrnost.