Oč jde na Ukrajině
Zima není vhodná pro útoky na moc. Pamatujeme si to před 24 lety, když jsme mrzli na náměstích. Přesvědčil se o tom Napoleon i Hitler. O to více přejme Ukrajincům, aby mráz nespálil jejich touhu po demokratičtějším a méně zkorumpovaném státu.
Na první pohled jde o moc, jako vždy. Tentokrát ale nejde jen o nejbližší č tyři roky vládnutí, jedná se o strategickou křižovatku. Jak správně tvrdí někteří komentátoři, jde hlavně o volbu civilizační. Ukrajina se dlouhou dobu nehýbe místa na křižovatce: buď může dát přednost hodnotám, které představuje EU - volný trh, demokracie, právní stát, úcta k jednotlivci a jeho právům, anebo se přimkne k post-sovětskému Ruska s carem Putinem, tj. k autoritářské vládě, byrokratickým zásahům do ekonomiky, ke korupce a k neúctě k lidským právům. Z tohoto popisu vyplývá, že si Ukrajina musí zvolit, protože jde o dva neslučitelné koncepty vládnutí. Je to volba těžká, zvláště před zimou, když Rusko má pařáty na kohoutcích se zemním plynem. Nepodpis asociační dohody s EU přitom sehrál úlohu katalyzátoru, EU se stala symbolem západních hodnot a symbolem ekonomického blahobytu. A tak, zatímco u nás se stalo módou nadávat na zbyrokratizovaný Brusel, Ukrajinci kvůli němu mrznou na ulicích.
Dobrá zpráva je, že od prezidenta Janukovyče začínají hromadně odpadat jeho věrní, což podle komentátorů signalizuje, že změnit politický tábor chtějí i ukrajinští oligarchové: ani ti nemají zájem na pohlcení svými mocnějšími ruskými rivaly. Dokonce i jeho rodná doněcká oblast již mu není věrná. Janukovyč totiž nezklamal jen náhlou změnou postoje k asociační dohodě s EU, ale hlavně násilným potlačením prvních demonstrací.
Špatnou zprávou není jen zima, která ztěžuje demonstrování. Ukrajinská opozice se zatím zdá být roztříštěná jako vždy, entita podobná Občanskému fóru v roce 1989 u nás se v Kyjevě zatím nevyprofilovala. Navíc je třeba vyřešit také společný postoj opozice k formě vládnutí: ukázalo se, jak snadno zneužitelný je prezidentský systém, který Ukrajina v současnosti praktikuje, ve hře je tedy i změna ústavy směrem k opravdové parlamentní demokracii.
Je to hodně věcí k řešení, zvlášť když mrze a protihráčem je Rusko. Přeji Ukrajincům, aby, když už nevyšla Oranžová revoluce, jim druhý pokus vyšel. Ale my, noví členové EU s historickou zkušeností totality, kteří jsme teď v roli staršího bratra, bychom neměli jen přihlížet.
Na první pohled jde o moc, jako vždy. Tentokrát ale nejde jen o nejbližší č tyři roky vládnutí, jedná se o strategickou křižovatku. Jak správně tvrdí někteří komentátoři, jde hlavně o volbu civilizační. Ukrajina se dlouhou dobu nehýbe místa na křižovatce: buď může dát přednost hodnotám, které představuje EU - volný trh, demokracie, právní stát, úcta k jednotlivci a jeho právům, anebo se přimkne k post-sovětskému Ruska s carem Putinem, tj. k autoritářské vládě, byrokratickým zásahům do ekonomiky, ke korupce a k neúctě k lidským právům. Z tohoto popisu vyplývá, že si Ukrajina musí zvolit, protože jde o dva neslučitelné koncepty vládnutí. Je to volba těžká, zvláště před zimou, když Rusko má pařáty na kohoutcích se zemním plynem. Nepodpis asociační dohody s EU přitom sehrál úlohu katalyzátoru, EU se stala symbolem západních hodnot a symbolem ekonomického blahobytu. A tak, zatímco u nás se stalo módou nadávat na zbyrokratizovaný Brusel, Ukrajinci kvůli němu mrznou na ulicích.
Dobrá zpráva je, že od prezidenta Janukovyče začínají hromadně odpadat jeho věrní, což podle komentátorů signalizuje, že změnit politický tábor chtějí i ukrajinští oligarchové: ani ti nemají zájem na pohlcení svými mocnějšími ruskými rivaly. Dokonce i jeho rodná doněcká oblast již mu není věrná. Janukovyč totiž nezklamal jen náhlou změnou postoje k asociační dohodě s EU, ale hlavně násilným potlačením prvních demonstrací.
Špatnou zprávou není jen zima, která ztěžuje demonstrování. Ukrajinská opozice se zatím zdá být roztříštěná jako vždy, entita podobná Občanskému fóru v roce 1989 u nás se v Kyjevě zatím nevyprofilovala. Navíc je třeba vyřešit také společný postoj opozice k formě vládnutí: ukázalo se, jak snadno zneužitelný je prezidentský systém, který Ukrajina v současnosti praktikuje, ve hře je tedy i změna ústavy směrem k opravdové parlamentní demokracii.
Je to hodně věcí k řešení, zvlášť když mrze a protihráčem je Rusko. Přeji Ukrajincům, aby, když už nevyšla Oranžová revoluce, jim druhý pokus vyšel. Ale my, noví členové EU s historickou zkušeností totality, kteří jsme teď v roli staršího bratra, bychom neměli jen přihlížet.