Zdá se, že mít na svém území byť jediného Rusa, představuje bezpečnostní riziko. Rusko totiž možná přijede chránit jeho zájmy i s armádou.

Argument ochrany Rusů byl v r. 2008 „úspěšně“ použit proti Gruzii: mezinárodní společenství se při ruské okupaci Abcházie a Jižní Osetie zmohlo jen na slovní protesty. To, že Rusko „zapomíná“ rozlišovat mezi ruskou národností a ruským státním občanstvím, je patrně jen nepodstatný detail. Nyní je údajná ochrana Rusů důvodem k okupaci Krymu. Není jasné, před čím mají být chráněni, ale to je asi také nepodstatný detail.

Pro EU je podstatná otázka lidí ruské národnosti, kteří žijí v EU. Jde-li o občany členského státu EU (Litva 6,5%, ale ve městě Visaginas až 52 % obyvatelstva; Estonsko 25%; Lotyšsko 27%), jde o problém: vyhostit je nemůžete. S Rusy – neobčany členského státu EU to je sice jinak, ale vzhledem k přítomnosti občanů EU ruské národnosti by ani jejich vyhoštění ruský problém EU neodstranilo. V ČR prý žije 40.000 Rusů – neobčanů ČR. Přesto nějaká sankce v oblasti vízové politiky EU je žádoucí.

Argument vojenské ochrany Rusů v cizině je hra s ohněm. Když to přeženu, co když Rusko bude chtít chránit svoje bývalé poddané na Aljašce, kterou USA koupily ještě od carského Ruska: pak se na Krymu bojuje o Aljašku. A co když se Čína rozhodne chránit svoje občany na území Ruska?

Přeháním? Nevím, po okupaci Krymu se bezpečnost celé EU i naše vlastní stala problémem mnohem bližším, než se kdy zdálo. EU by se měla rozpomenout, že vznikla jako mírový projekt. Teď tento projekt stojí před novými výzvami, před nimiž nelze zavírat oči. My už zkušenosti s bratrskou pomocí Ruska máme a historie se opakovat může.

S rukama založenýma nemusíme ovšem čekat ani my, řadoví občané, vždyť ruských společností na našem území, které můžeme bojkotovat, je spousta: Sberbank či Lukoil jsou jen ty první viditelné.