Součástí odporu proti komunistickému puči 25.2.1948 byl i studentský pochod na Pražský hrad, pochod, který kvůli tzv. Lidovým milicím do cíle nedorazil, ale pro jeho účastníky měl celoživotní následky. I tato epizoda naší historie by měla promlouvat k naší současnosti.

Jako vysokoškolský učitel na Právnické fakultě UK cítím hrdost nad tím, že učím na škole, jejíž studenti stáli v první řadě odporu proti komunistickému puči. Lituji toho, že tento odpor si vyžádal nejen mnoho studentů vyloučených ze studia (ze 40.000 tehdejší vysokoškoláků jich bylo vyloučeno přes 10.000), ale i oběti nejvyšší: např. dva studenti právnické fakulty, Karol Bacílek a Boris Kovaříček, byli za podíl na protikomunistických akcích hned z kraje rudé totality popraveni.

Jako Evropan dnes vidím protipól k tragickému 25.2.1948 nejen sametový 17.11.1989, ale i současný Euromajdan – ukrajinské demokratizační hnutí, které i nám připomíná, že za svobodu je třeba bojovat. Relativně vysoké volební výsledky komunistů u nás a nedávné trestuhodné výlevy komunistické poslankyně Semelové (cca: za komunismu mohl u nás studovat každý, kdo chtěl; Milada Horáková byla popravena po právu, vždyť se přiznala) ukazují, že historie by se snadno mohla opakovat. Řečeno s Kobrou XI, jejich krédem je nenávist a jejich revírem je zdánlivá samozřejmost svobody a demokracie.