Skotské ne
Nevím, zda výsledek skotského referenda o samostatnosti (18.9.2014) je dobrou zprávou pro Skoty, zdá se mi ale, že pro všechny ostatní to dobrá zpráva je.
V nejbližších desetiletích se nedozvíme, jaké by to bylo, kdyby se Skotsko osamostatnilo, takové referendum se nedá pořádat příliš často. Na kvalitu a cenu pravé skotské by to asi vliv nemělo. V současném geopolitickém kontextu bylo v sázce víc, než se na první pohled zdá.
Jako europoslanec nemohu nezmínit na prvním místě vliv na EU. Nemám na mysli otázku, zda by muselo nezávislé Skotsko samostatně žádat o vstup do EU, anebo by v ní zůstalo jako spolunástupce dřívějšího Spojeného – v takovou chvíli již rozpojeného – království. Spíše by mě v případě kladného výsledku referenda znepokojovaly důsledky na budoucí referendum o setrvání Spojeného království v EU. Skotové jsou totiž výrazně prounijnější než zbytek království. Odchodem Skotska z něho by tedy relativní podíl Britů žádajících odchod z EU výrazně stoupl.
Bonmot o rozpojeném království mě vede k pohledu na mapu tohoto státu v případě skotského ano: na jihu Británie a Wales, ve středu skotská průrva a na severu Severní Irsko – jak dlouho by ono zůstalo zeměpisně nesouvisející součástí království, kolik životů by – v duchu minulých „tradic“ – případné odpojení stálo?
Zvýšení apetitu na samostatnost Basků či Katalánců by nezávislost Skotů rozhodně podpořila, Katalánci ostatně nedávno vyhlásili podobné referendum. Belgie by se také možná otřásla v základech. Nemohu zapomenout ani na Maďary, resp. na Orbána a jeho nacionalistické choutky. Hlavně by případné skotské ano přililo olej do ohně na ukrajinském separatistickém východě, jakoby tam nebyla situace komplikovaná už tak dostatečně.
Výsledek referenda mě nakonec uklidnil. Snad je to dostatečná lekce pro londýnskou vládu, pokud jde o respekt ke skotské svébytnosti. Možná to ve vztahu k budoucímu referendu o vztahu UK a EU přivedlo Brity a Velšany k myšlence, že stejně jako Skotsko chce být respektovanou součástí Spojeného království, tak i Spojené království má své místo v EU. Bylo by ostatně historickým paradoxem, kdyby Spojené království z EU vystoupilo, ale jako hlavní jazyk EU nám zanechalo angličtinu.
V nejbližších desetiletích se nedozvíme, jaké by to bylo, kdyby se Skotsko osamostatnilo, takové referendum se nedá pořádat příliš často. Na kvalitu a cenu pravé skotské by to asi vliv nemělo. V současném geopolitickém kontextu bylo v sázce víc, než se na první pohled zdá.
Jako europoslanec nemohu nezmínit na prvním místě vliv na EU. Nemám na mysli otázku, zda by muselo nezávislé Skotsko samostatně žádat o vstup do EU, anebo by v ní zůstalo jako spolunástupce dřívějšího Spojeného – v takovou chvíli již rozpojeného – království. Spíše by mě v případě kladného výsledku referenda znepokojovaly důsledky na budoucí referendum o setrvání Spojeného království v EU. Skotové jsou totiž výrazně prounijnější než zbytek království. Odchodem Skotska z něho by tedy relativní podíl Britů žádajících odchod z EU výrazně stoupl.
Bonmot o rozpojeném království mě vede k pohledu na mapu tohoto státu v případě skotského ano: na jihu Británie a Wales, ve středu skotská průrva a na severu Severní Irsko – jak dlouho by ono zůstalo zeměpisně nesouvisející součástí království, kolik životů by – v duchu minulých „tradic“ – případné odpojení stálo?
Zvýšení apetitu na samostatnost Basků či Katalánců by nezávislost Skotů rozhodně podpořila, Katalánci ostatně nedávno vyhlásili podobné referendum. Belgie by se také možná otřásla v základech. Nemohu zapomenout ani na Maďary, resp. na Orbána a jeho nacionalistické choutky. Hlavně by případné skotské ano přililo olej do ohně na ukrajinském separatistickém východě, jakoby tam nebyla situace komplikovaná už tak dostatečně.
Výsledek referenda mě nakonec uklidnil. Snad je to dostatečná lekce pro londýnskou vládu, pokud jde o respekt ke skotské svébytnosti. Možná to ve vztahu k budoucímu referendu o vztahu UK a EU přivedlo Brity a Velšany k myšlence, že stejně jako Skotsko chce být respektovanou součástí Spojeného království, tak i Spojené království má své místo v EU. Bylo by ostatně historickým paradoxem, kdyby Spojené království z EU vystoupilo, ale jako hlavní jazyk EU nám zanechalo angličtinu.