Dabováním filmů k zápecnictví
Žádná nová myšlenka, já vím. Jenže se jí všichni bojí, není dost lidová. A podobně jako platby ve vysokém školství nikdo nenašel odvahu to uskutečnit.
Jsem přesvědčen, že kdyby se u nás nedabovaly filmy, uměli bychom anglicky tak, jako to zvládají Švédi či Nizozemci.
Nedávno jsem se ve Stockholmu zúčastnil předávání Polar Music Prize, významného hudebního ocenění. Cenu 1 mil. SEK dostane z rukou švédského krále vždy jeden zástupce klasické hudby a jeden člověk z hudby nevážné. Laureáty 25. ročníku 2016 byli úžasná Cecilia Bartoli, mezzosopranistka s rozsahem tří oktáv a skvělými koloraturami, a Max Martin, švédský skladatel popového mainstreamu.
I když současný pop není můj šálek kávy, otázka byla evidentní: jak je možné, že Švéd Max Martin je patrně nejhranějším popovým autorem současnosti? Proč třeba Karel Svoboda takového věhlasu nikdy nedosáhl? Možná je to druhem hudby, možná ale je to jazykem jeho textařů.
Díky tomu, že Švédsko, podobně jako Nizozemsko, nedabuje v televizi filmy, umějí Švédové perfektně anglicky. Číšník v restauraci, prodavačka v oděvním obchodě, průvodčí ve vlaku. Proto mohla ABBA udělat díru do světa, proto Max Martin skládá své písně v angličtině a prosadil se celosvětově. Marná sláva, svět je anglofonní a angličtina se spoustou jednoslabičných slov je tvárným nástrojem v rukou textařů.
Nemyslím v tuto chvíli ale ani tak na naše skladatele a textaře, jako spíše na nás na všechny. V hotelu jsem si zapnul televizi a všude u amerických filmů jen titulky, žádný dabing. Jsem přesvědčen, že kdyby se u nás nedabovaly filmy, uměli bychom anglicky tak, jako to zvládají Švédi či Nizozemci. Najednou bychom měli otevřen obrovský svět alternativních názorů, nebyli bychom závislí na tom, který z politiků či oligarchů zrovna vlastní které médium – byli bychom méně manipulovatelní.
Ale vlastně - chce se to? Má na tom někdo z oligarchů zájem? Nebo že by to chtěli sami domácí politikové?
V Švédsku byste nikomu nevysvětlili, že naši vrcholní nemají skvělou angličtinu, ba že často nemají ani průměrnou angličtinu. Ještě hůře - někteří neumějí anglicky ani pípnout. Zdá se, že vedle závislosti na sociálních benefitech a levném jídle významně ovlivňuje českou politickou kulturu i závislost na češtině. Já vím, jsme hrdi na úroveň českého dabingu, Filipovský přece překonal de Funèse, už slyším, že chci brát práci dabérům...výdobytek české kultury! Ale: nevyhovuje současný stav těm, kdo chtějí, aby český volič seděl s pivem u televize a rozuměl jen tomu, co naservírují?
Jsem přesvědčen, že kdyby se u nás nedabovaly filmy, uměli bychom anglicky tak, jako to zvládají Švédi či Nizozemci.
Nedávno jsem se ve Stockholmu zúčastnil předávání Polar Music Prize, významného hudebního ocenění. Cenu 1 mil. SEK dostane z rukou švédského krále vždy jeden zástupce klasické hudby a jeden člověk z hudby nevážné. Laureáty 25. ročníku 2016 byli úžasná Cecilia Bartoli, mezzosopranistka s rozsahem tří oktáv a skvělými koloraturami, a Max Martin, švédský skladatel popového mainstreamu.
I když současný pop není můj šálek kávy, otázka byla evidentní: jak je možné, že Švéd Max Martin je patrně nejhranějším popovým autorem současnosti? Proč třeba Karel Svoboda takového věhlasu nikdy nedosáhl? Možná je to druhem hudby, možná ale je to jazykem jeho textařů.
Díky tomu, že Švédsko, podobně jako Nizozemsko, nedabuje v televizi filmy, umějí Švédové perfektně anglicky. Číšník v restauraci, prodavačka v oděvním obchodě, průvodčí ve vlaku. Proto mohla ABBA udělat díru do světa, proto Max Martin skládá své písně v angličtině a prosadil se celosvětově. Marná sláva, svět je anglofonní a angličtina se spoustou jednoslabičných slov je tvárným nástrojem v rukou textařů.
Nemyslím v tuto chvíli ale ani tak na naše skladatele a textaře, jako spíše na nás na všechny. V hotelu jsem si zapnul televizi a všude u amerických filmů jen titulky, žádný dabing. Jsem přesvědčen, že kdyby se u nás nedabovaly filmy, uměli bychom anglicky tak, jako to zvládají Švédi či Nizozemci. Najednou bychom měli otevřen obrovský svět alternativních názorů, nebyli bychom závislí na tom, který z politiků či oligarchů zrovna vlastní které médium – byli bychom méně manipulovatelní.
Ale vlastně - chce se to? Má na tom někdo z oligarchů zájem? Nebo že by to chtěli sami domácí politikové?
V Švédsku byste nikomu nevysvětlili, že naši vrcholní nemají skvělou angličtinu, ba že často nemají ani průměrnou angličtinu. Ještě hůře - někteří neumějí anglicky ani pípnout. Zdá se, že vedle závislosti na sociálních benefitech a levném jídle významně ovlivňuje českou politickou kulturu i závislost na češtině. Já vím, jsme hrdi na úroveň českého dabingu, Filipovský přece překonal de Funèse, už slyším, že chci brát práci dabérům...výdobytek české kultury! Ale: nevyhovuje současný stav těm, kdo chtějí, aby český volič seděl s pivem u televize a rozuměl jen tomu, co naservírují?