Rozdíl mezi Čechy a Němci podle jednoho bonmotu spočívá mimo jiné i v tom, že je-li vydán nový zákon, Němec zjišťuje, jak s ním žít, zatímco Čech, jak ho obejít.

Poprvé dnes 28. října 2016 takto "testujeme" nový zákon, který o sedmi svátcích nakazuje obchodům nad 200 m2 neprodávat. Logickým důsledkem „neprodávat“ by mělo být „mít zavřeno“. Jenže se ukázalo, že na Čechy si jen tak někdo nepřijde. Jeden prodejce má otevřenu předávací místnost, druhý nechává děti hrát si s hračkami, třetí naplánoval inventuru. Nerespektovat zákony, jako dárek republice k jejímu svátku, to je velmi české. Zcela jasně to vypovídá o stavu právního vědomí u nás. Ale co chceme, když ani prezident republiky nerespektuje pravomocný rozsudek soudu (viz kauza F. Peroutka).

U západních sousedů to mají ošetřeno výrazně jinak. „Neděle a státem uznané svátky zůstanou jako dny pracovního klidu a duchovního povznesení chráněny zákonem,“ říká článek 139 Výmarské ústavy, který byl potvrzen v základním zákonu Spolkové republiky Německo. Německý ústavní soud v r. 2009 rozhodl, že „pouhý hospodářský zájem o obrat ze strany majitelů obchodů a každodenní zájem o nakupování potenciálních zákazníků zásadně nestačí k tomu, aby se ospravedlnila otevírací doba prodejen o svátečních dnech“ (LN 2.12.09, s. 16). V Německu to ovšem není taková revoluce – odpočinek zaměstnanců a možnost jejich sociálního života tam má absolutní přednost.

Můžeme mít různé názory na tento zákon. Jedno je ale jisté. Žiji-li v demokratické zemi, jsem demokrat a pokud se mi nějaký zákon nelíbí, pak usiluji o jeho změnu. Když zákon nedodržuji a pouze se ho snažím obcházet či sympatizuji s projevy jeho obcházení, nejsem demokrat.