Valonský parlament, jeden ze tří belgických parlamentů, konkrétně 46 jeho členů, se vyslovil proti obchodní dohodě EU s Kanadou (CETA). Je otázkou, zda má skupina lidí - jeden z regionů menšího státu EU - právo blokovat celou EU?

Walter Hallstein, první předseda dnešní Evropské komise, tehdy Vysokého úřadu napsal o dnešní EU: „Společenství je výtvorem práva. To je ta rozhodující novost, jež je odlišuje od předchozích pokusů o sjednocení Evropy. Ne násilí, ne poroba jsou použity jako nástroj, ale duchovní, kulturní síla – právo. Majestát práva má vytvořit to, co krev a železo po staletí nedokázaly“ (Der unvollendete Bundesstaat, 1969, s. 33). Jinými slovy: Unie nemá armádu ani policii, Unie má jen pravidla a s jejich dodržováním stojí a padá. Respekt k právním závazkům je tedy pro Unii zásadní.

Respektovat právo znamená, že když má někdo právo veta, tak má právo veta. Valonsko bude jistě pod tlakem i nabídkami, ale bude mít i poslední slovo. Když prostě nebude chtít (a je jedno, jestli je to čistě jeho rozhodnutí, nebo např. vliv Ruska), tak CETA neprojde. Pro kremlofily, vykřikující něco o diktátu Bruselu, je to smutná zpráva. 46 lidí může zablokovat půlmiliardovou Unii, pokud se rozhodne využít svého práva.

Respektovat právo také znamená, že když jsme souhlasili s tím, že o něčem se rozhoduje většinovým hlasováním, tak budeme respektovat výsledek, i když jsme byli přehlasováni. Výkřiky o vlastní suverenitě jsou proto čistý populismus ze dvou důvodů. Zaprvé, s většinovým hlasováním v dané věci jsme sami suverénně souhlasili. Zadruhé, tímto suverénním rozhodnutím jsme postoupili část naší suverenity výměnou za podíl na vyšší suverenitě Unie, jak ostatně potvrdil i náš suverénní ústavní soud. „Evropská unie pokročila zdaleka nejvíce v konceptu sdílené – „slité“ – suverenity (pooled sovereignty) …“ (nález Pl. ÚS 19/08 [Lisabonská smlouva I], bod 104). Ostatně k této myšlence přihlásil i Václav Havel v projevu před Evropským parlamentem 8.3.1994: „Rádi se vzdáme kousku své státní suverenity ve prospěch společně spravované suverenity Evropské unie, protože víme, že se nám to tak jako ostatně všem Evropanům mnohonásobně vyplatí.“

Ostatně, jak máme vlastní suverenitu zažitou, nám ukázala nedávná „akce dalajláma“.
Mluvit o úctě k právu ve společnosti, kde prezident nerespektuje pravomocné soudní rozhodnutí v kauze článku F. Peroutky, je obtížné. V rozdělené společnosti bez hodnot, jako je ta naše, je dodržování práva vlastně poslední záchranná brzda před chaosem či další totalitou. Je proto inspirující vidět vztah regionální (valonské) a unijní suverenity postavený na úctě k právu. To proto, že úcta k právu je znakem každé vyspělé společnosti.