Po odchodu Velké Británie z EU dojde k uvolnění 73 míst v Evropském parlamentu z celkového počtu 751 (to je maximální počet předpokládaný zakládacími smlouvami). Část z uvolněných míst by mohla být použita na "vyspravení" tzv. sestupné přiměřenosti (viz níže), část by zůstala neobsazena a asi 20 míst by mohlo posloužit na tzv. nadnárodní kandidátky. Tedy ty, podle nichž by se volilo v celé EU vedle kandidátek národních.

Nadnárodní kandidátky Evropský parlament na počátku února 2018 odmítl. Já osobně jsem také hlasoval proti návrhu, a to proto, že podle mého názoru negativa zatím převažují nad pozitivity.

Hlavním pozitivem nadnárodních kandidátek je to, že by se debata okolo nich musela točit kolem čistě evropských témat, zatímco kampaň k běžným kandidátkám národních politických stran bohužel akcentuje jen témata vnitrostátní. Pozitivní na návrhu nadnárodních kandidátek je také to, že by lépe odrážely nadnárodní povahu Evropského parlamentu jakožto orgánů EU, v němž se nerozhoduje podle státní příslušnosti poslanců, ale podle příslušnosti politické (občas jsme totiž svědky toho, že národní zájem překrývá politické linie jednotlivých frakcí). V jejich prospěch také hovoří skutečnost, že jste-li konzervativec, bude vás finský konzervativec zastupovat lépe než český komunista.

Naproti tomu stojí i negativa. Prvním problémem je sestavení nadnárodní kandidátky, zejména za situace, kdy by pro ni bylo k dispozici jen cca 20 míst, tedy méně, než kolik je členských států. Každé řešení by zde vyžadovalo opravdu evropského ducha, prostého národního myšlení. Nadnárodní kandidátky by také zvětšily vzdálenost mezi poslancem a voličem. Z vlastní zkušenosti vím, že už tak je dost obtížné obsluhovat volební obvod jménem Česká republika. Představa, že europoslanec se, byť jen občas, ukáže ve všech členských státech, je málo realistická, má-li vykonávat běžné povinnosti spojené s náročným mandátem.
Další negativum lze odhadovat v tom, že vzhledem k malému počtu mandátů, které jsou k dispozici pro nadnárodní kandidátku, hrozí nebezpečí, že tyto mandáty mají šanci získat spíše kandidáti z velkých členských států, což by dále oslabovalo tzv. princip sestupné přiměřenosti při přidělování míst v Evropském parlamentu jednotlivým státům v intervalu 96 - 6. Ten znamená, že čím větší stát, tím více obyvatel připadá na jednoho europoslance a jeho smyslem je dát menším členským státům větší podíl na rozhodování. Proto největší Německo má 96 míst a nejmenší Malta 6, takže europoslanec ze SRN (82 mil. obyvatel) zastupuje cca 85 500 občanů, zatímco ten z Malty (420 tis. obyvatel) jen cca 70 000, tedy o 1/5 méně.
Někteří se rovněž obávají, že by systém nadnárodních kandidátek mohli lépe využít extremistické strany. Za současné dezinformační války nelze ani tento argument podceňovat.
Další zajímavý argument se týká legitimity. Existuje obava, že ve smíšeném režimu kandidátek národních a nadnárodních by se poslanci zvolení na nadnárodních kandidátkách mohli domnívat, že mají vyšší legitimitu než ti, kdo byli zvoleni "jen" na kandidátkách národních. Z této údajně vyšší legitimity by pak mohli odvozovat sporné větší nároky na vyšší funkce v Evropském parlamentu, což by jeho práci rozhodně neusnadnilo. Samozřejmě lze argumentovat i tím, že právě na nízkém počtu mandátů by bylo vhodné systém nadnárodních kandidátek otestovat, nicméně některé z výše uvedených argumentů, jako vzdálenost mezi poslancem a voličem, platí i pro malý počet mandátů.

Za této situace se domnívám, že čas pro nadnárodní kandidátky ještě nenastal. Přemýšlení v dimenzi národních států je zatím stále velmi silné, byť jejich samostatné rozhodovací možnosti v globalizovaném světě plném nadnárodních koncernů a kontinentálních výzev (ekologie, bezpečnost, migrace atd.) jsou stále menší. Rakouský spisovatel a politolog Robert Menasse v knize Evropský systém se proto domnívá, že je úkolem současných politiků vymyslet systém pro fungování demokracie v době po národních státech (čímž míní vzhledem k výše zmíněným omezeným rozhodovacím možnostem již současnost). Takže i když byla myšlenka nadnárodních kandidátek zatím odmítnuta, má-li Robert Menasse pravdu, objeví se tato myšlenka zakrátko znovu.