Teď, když víme, že propagátoři referenda o czexitu nemají ani ty nejzákladnější znalosti o EU (zde), je třeba odmítnout nejen czexit, nejen referendum o něm, ale i ukončit debatu o samotném referendu. Pokud jde o czexit, byly předloženy jasné argumenty o tom, že výstup ČR z EU by citelně postihl každého jednotlivého občana ekonomicky (zde) a jen hlupáci tvrdí opak.

Můžete si vybrat mezi názorem eurofoba Václava Klause ml., že by každý z nás zchudl o třetinu (zde), nebo názorem ekonomů, že bychom přišli o polovinu (zde). Já nechci ani to, ani ono. Jeho otec ex-prezident, slavný výrokem, že něco jako špinavé peníze neexistuje (zde), či promafiánskou amnestií, kterou odsoudil i Okamura (zde), musí být na svého syna pyšný.

Pokud jde o referendum o czexitu, důvodů pro jeho odmítnutí je celá řada. Propagují ho ti, kdo o EU prokazatelně nic nevědí (zde) a lepší alternativu nenabízejí (ponechám stranou chiméru o tom, jak bychom sami skvěle obstáli uprostřed globalizovaného světa). Přitom se na každém kroku potkáváme s něčím, co nám členství v EU zlepšilo. Je to mimo jiné čistší vzduch, čistější voda, opravené domy, silnice a dálnice, studium a práce v zahraničí atd. atd. 17 % našich pracovních míst závisí na vývozu do eurozóny, ale hlavně díky EU máme mír.

Z vlastní zkušenosti také vím, že fungování EU složité, takže – aniž bych podceňoval inteligenci lidí – je to třeba přenechat na posouzení těch, kteří se tomu v rámci zastupitelské demokracie věnují na plný úvazek Navíc jsme uprostřed dezinformační války, která lidem komplikuje ověřování informací.

Konečně vyzývám k ukončení debaty na toto téma. V hospodářském životě platí, že kapitál je plachý. Umíme si možná spočítat, co by nás czexit stál, kdyby nastal. Už nikdy však nespočítáme, kolik zahraničních investorů jsme odradili již jen zahájením debaty o tomto referendu. Zahraniční investoři k nám nejdou proto, že máme krásnou krajinu, báječné lyžaře a úžasného prezidenta, ale proto, že jsme v EU.

Namísto neplodné debaty o opouštění EU, za kterou stejně nemáme alternativu, raději věnujme své úsilí úvahám, jak největší politicko-ekonomickou devízu, kterou náš stát kdy měl - členství v EU - co nejlépe využít. Příliš dlouho jsme jen reagovali na to, o čem jsme spolurozhodovali v Bruselu, aktivně jsme ale se žádným projektem nepřišli. A to je úkol hodný těch údajně zlatých českých hlaviček a ručiček.