Výsledek britských voleb je jednoznačný. I ti, kdo se při referendu 2016 nezorientovali, to měli možnost nyní napravit.

Výrok o jednoznačnosti výsledku britských voleb ovšem platí jen v rámci většinového systému (vítěz bere vše), který v UK platí. Kdyby v UK byl čistý poměrný systém, tak na počet hlasů vyhrály strany pro setrvání UK v EU. Jinými slovy, kdyby se konalo namísto voleb druhé referendum, tak žádný brexit nebude. To píši hlavně pro ty, kdo budou říkat, že britský lid jasně promluvil …

Tématem voleb byl brexit. Součástí důvodů výhry Johnsona je i to, že Corbyn se domníval, že sociálními tématy přehluší skutečnost, že tématem voleb byl brexit. Navíc nabídka labouristů k brexitu v podstatě zněla, že vyhrají-li toto hlasování, bude se o stejném tématu hlasovat znovu v referendu (zkráceně: hlasujeme o tom, zda budeme hlasovat): neřekli tedy svůj postoj, což jasnému pro-brexitovému postoji konzervativců nemohlo konkurovat. Tento postoj „chytré horákyně“ jistě formoval sám Corbyn, který je pro brexit, ale pro tyto volby se to nehodilo.

Lidé, kteří měli možnost poznat Johnsona osobně, jednohlasně říkají, že na jednáních se ukazoval jako zcela nekompetentní. Navíc je to usvědčený lhář z minulého referenda. Do jisté míry ale může být pravdou, že v těchto volbách šlo také o to, že přese všechny nedostatky je pro Brity přijatelnější jako premiér Johnson než Corbyn, čemuž rozumím: kdo neumí říci jasný názor k tak zásadní otázce jako brexit, nemůže stát v čele země. Britský lid tedy má, co si zvolil.

S napětím budeme sledovat, zda šlo o poslední volby v rámci Spojeného království: další referendum o nezávislosti Skotska může změnit název státu např. na Rozpojené království. Stejně tak bude třeba upřít pozornost na osud Severního Irska, jež bude přinejmenším po nějakou dobu odděleno celní hranicí od zbytku UK (bude-li uzavřena dohoda o vystoupení s EU) – nespojí se nakonec s Irskou republikou? Mimochodem, budoucí existence této celní hranice poněkud disonuje s výroky britského premiéra o získání zpět kontroly nad zemí a jejími hranicemi, naopak brexit tímto přinese narušení suverenity UK.

Brexit jednoznačně oslabí EU jak politicky, tak ekonomicky; oslabí tedy i nás, členy EU. Zda brexit dlouhodobě oslabí UK, na to si ještě budeme muset počkat, i když dosavadní oslabování libry či úprk některých firem (např. Honda) z UK leccos naznačují. Mě osobně zejména mj. zajímá, zda budoucí vztah USA – UK bude partnerský, jak slibuje Johnson, anebo vazalský.

Brexit posílí vliv eurozóny uvnitř EU, protože UK byl jediný velký členský stát, který nebyl v eurozóně: Německo, Francie, Itálie i Španělsko v ní jsou. Ta má nyní 19 členů a v dohledné době, po chystaném přistoupení Bulharska Rumunska a Chorvatska jich bude 22 z 27 (resp. 28, pokud se Skotsko odtrhne a rychle vstoupí do EU). Podle mého odhadu se tato skutečnost nutně odrazí i na politických rozhodnutích i mimo měnové otázky.

Optimista na výsledku ocení alespoň to, že po čtyřech letech, které EU promrhala tahanicemi s UK, se bude moci soustředit pozornost na budoucnost a na skutečné problémy, které náš kontinent svírají.