Řeporyje v. Ruská federace
Sociální sítě žijí vystoupením starosty městské části Praha – Řeporyje v TV Rossija 1 ohledně osvobození Řeporyj tzv. Vlasovci na konci 2.sv.v. Ta věc má rozhodně více než jednu rovinu.
Vystoupení Pavla Novotného rozhodně není ve stylu, který mi vyhovuje, ale možná je to styl, který je k čelení ruské aroganci nutný. Styl starosty Koláře z Prahy 6 je mi bližší. Každého oslovuje něco jiné, slušnost by ale měla být vždy zůstat prostředkem. Důležitý je totiž obsah a to, aby styl projevu obsahu neuškodil.
Po přečtení historie Vlasovců – Ruské osvobozenecké armády si člověk především uvědomí, že dějiny nejsou černobílé, ale že mohou semlít i člověka s dobrými úmysly. O to nebezpečnější je historii jednostranně vykládat.
200 Vlasovců údajně padlo při osvobození Prahy, zatímco Koněvovy divize osvobozoval v podstatě již osvobozenou Prahu, když hlavní německé síly už Prahu opustily.
Ruští komentátoři (vynechám lži o Norimberském procesu apod.) se snažili upozornit na širší kontext, na to, jaká zvěrstva Vlasovci páchali, takže jim nelze kvůli tomuto širšímu kontextu stavět pomníky. Tím nám mj. připomínají, že jsme se dost nevěnovali zvěrstvům, která u nás na konci války páchala Rudá armáda. Ale hlavní je to, že pokud nás ruská televize nabádá, abychom jednotlivé historické události hodnotili v širším historickém kontextu, pak při hodnocení role Rudé armády při osvobození Prahy a osobnosti maršála Koněva nesmíme zapomenout nejen na to, že Koněv osvobozoval v podstatě již osvobozenou Prahu, ale hlavně že organizoval dvacet let okupace Československa po srpnu 1968 (a v ještě širším kontextu organizoval Maďarsko 1956). Ospravedlňovalo by to ale zapomenout na ty obyčejné hrdinné rudoarmějce, kteří v Praze život položili? Podle mě nikoliv - ale ruská televize nás k tomu vlastně navádí.
Implicitně se mi zdá, že Rusové jsou zděšeni ze zjištění, že v Česku existuje demokracie i na místní úrovni a hlavně svoboda projevu – zděšení, že jejich agenti jako Zeman nemohou na starostu malé české obce. Již předchozí kauza s pomníkem Koněva a starostou Prahy 6 Kolářem to připomenula. Chápu, že v Rusku se takovéto problémy řeší jinými prostředky (viz Němcov, Politkovská). Připomíná mi to vtip z doby totality, že na Východě existuje svoboda projevu, zatímco na Západě svoboda i po projevu.
Každopádně Pavlu Novotnému patří poděkování za to, že upozornil na jeden prostý historický fakt – že Řeporyje (podobně jako i nedaleké Hostivice, kde žiji) osvobodil někdo jiný než Rudá armáda. Mně to komunistické školství mého mládí zamlčelo. A je smutné, že 74 let po válce a po 30 letech demokracie k tomu bylo třeba ke konstatování historického faktu trochu odvahy, protože pro někoho je to kontroverzní téma.
Vystoupení Pavla Novotného rozhodně není ve stylu, který mi vyhovuje, ale možná je to styl, který je k čelení ruské aroganci nutný. Styl starosty Koláře z Prahy 6 je mi bližší. Každého oslovuje něco jiné, slušnost by ale měla být vždy zůstat prostředkem. Důležitý je totiž obsah a to, aby styl projevu obsahu neuškodil.
Po přečtení historie Vlasovců – Ruské osvobozenecké armády si člověk především uvědomí, že dějiny nejsou černobílé, ale že mohou semlít i člověka s dobrými úmysly. O to nebezpečnější je historii jednostranně vykládat.
200 Vlasovců údajně padlo při osvobození Prahy, zatímco Koněvovy divize osvobozoval v podstatě již osvobozenou Prahu, když hlavní německé síly už Prahu opustily.
Ruští komentátoři (vynechám lži o Norimberském procesu apod.) se snažili upozornit na širší kontext, na to, jaká zvěrstva Vlasovci páchali, takže jim nelze kvůli tomuto širšímu kontextu stavět pomníky. Tím nám mj. připomínají, že jsme se dost nevěnovali zvěrstvům, která u nás na konci války páchala Rudá armáda. Ale hlavní je to, že pokud nás ruská televize nabádá, abychom jednotlivé historické události hodnotili v širším historickém kontextu, pak při hodnocení role Rudé armády při osvobození Prahy a osobnosti maršála Koněva nesmíme zapomenout nejen na to, že Koněv osvobozoval v podstatě již osvobozenou Prahu, ale hlavně že organizoval dvacet let okupace Československa po srpnu 1968 (a v ještě širším kontextu organizoval Maďarsko 1956). Ospravedlňovalo by to ale zapomenout na ty obyčejné hrdinné rudoarmějce, kteří v Praze život položili? Podle mě nikoliv - ale ruská televize nás k tomu vlastně navádí.
Implicitně se mi zdá, že Rusové jsou zděšeni ze zjištění, že v Česku existuje demokracie i na místní úrovni a hlavně svoboda projevu – zděšení, že jejich agenti jako Zeman nemohou na starostu malé české obce. Již předchozí kauza s pomníkem Koněva a starostou Prahy 6 Kolářem to připomenula. Chápu, že v Rusku se takovéto problémy řeší jinými prostředky (viz Němcov, Politkovská). Připomíná mi to vtip z doby totality, že na Východě existuje svoboda projevu, zatímco na Západě svoboda i po projevu.
Každopádně Pavlu Novotnému patří poděkování za to, že upozornil na jeden prostý historický fakt – že Řeporyje (podobně jako i nedaleké Hostivice, kde žiji) osvobodil někdo jiný než Rudá armáda. Mně to komunistické školství mého mládí zamlčelo. A je smutné, že 74 let po válce a po 30 letech demokracie k tomu bylo třeba ke konstatování historického faktu trochu odvahy, protože pro někoho je to kontroverzní téma.