Dobrý den,

k dnešnímu dni jsem se chystal napsat další blogový příspěvek, tentokrát nikoliv na téma EU, nýbrž s největší pravděpodobností k problematice inovací. V době, kdy Českem hýbe radar, prezident Bush a pěvecká kariéra paní ministryně Parkanové sice asi nebudu „in“, ale s ohledem na význam tohoto tématu uvedené riziko velmi brzy a rád podstoupím.

Předtím bych však rád reagoval na některé komentáře k mému předchozímu článku do blogu. Udělám to atypicky rovněž příspěvkem do blogu, protože prostor v „komentáři“ je ze strany Aktuálně.cz logicky omezený.

V prvé řadě děkuji všem zúčastněným za jejich diskusní příspěvky, především pak za ty, které byly k věci, a které, ať již se mnou souhlasné či nikoliv, byly opřeny o zdůvodnění, resp. argumenty. Rozumím názorům, vycházejícím ze situace, kdy ne každý má čas a možnosti se seznamovat s infomacemi o EU a vytvářet si na nejrůznější aspekty svůj vlastní názor. O to důležitější je objektivní a nezpolitizovaná diskuse, která nejen povede k formování reprezentativních stanovisek členského státu EU na její další vývoj a na jednotlivé politiky a právní normy, ale také zvýší zájem a informovanost veřejnosti. O tom ve svém blogu mj. hovořím a o to se v budoucnu také budu skromnou mírou snažit, i když to bude s ohledem na možné reakce a komentáře vyžadovat určitou dávku masochismu.

Autorům těch komentářů, kterým stačí k vyjádření názorů osobní výpady, nálepkování byrokratem, socialistou či dokonce levičákem nebo osobou „zblblou v úřednické šlechtě“ tímto doporučuji se více pochlapit a méně se shazovat. Osobně se mě tyto invektivy nedotýkají, ale řadí-li se dle vlastního vyjádření někteří z nich k pravicově orientovaným občanům, tak nedělají tomuto spektru dobrou reklamu.

Chápu, že moje názory na EU, její další vývoj, kritika prosazování jednomyslného hlasování ze strany našeho prezidenta a části vlády, sdělení, že chci nabídnout i názory zahraničních subjektů na to, jak jsme vnímáni – že to vše může iritovat. O tom, že to však nemusí nutně být dané Teličkovou byrokratičností a omezeností, může svědčit například článek redaktorky LN Šafaříkové z kraje tohoto týdne. Ledaže by v ní byl rovněž zakuklen byrokrat nebo budoucí lobbyista (v logice některých čtenářů, ale teď již i politiků), který ve svých zájmech myslí za čtyři rohy.

Pár čtenářů mě vyzvalo, abych byl v některých tvrzeních a názorech konkrétnější a abych vyjádřil svůj názor na to, co členství v EU přináší. Vycházel jsem z toho, že blog má přeci jen své limity co do rozsahu, ale vezmu toto v potaz a rád budu v některém z příštích blogů ještě konkrétnější. K přínosům a dopadům členství v EU se rovněž rád vrátím.

Nyní pár poznámek v reakci na některé osobnější komentáře. Jsem nazýván socialistou, někdy dokonce levičákem. Jedna reakce za všechny. Pokud bych jím byl (mimochodem na socialistovi nevidím nic špatného, nemusím jím být, ale respektuji odlišné politické názory), tak bych býval přijal nabídku expremiéra Paroubka (a nebyla to první nabídka tohoto druhu) stát se místopředsedou vlády a kandidovat v parlamentních volbách v Praze. Proč ne? Už loni v lednu jsem se v době obdržení této nabídky mj. vyjádřil v rozhovoru s p. redaktorem Krammerem v Právu, že nejsem sociální demokrat, resp. sociální demokrat české provenience. Do současné ČSSD prostě nezapadám. Ještě dnes si pamatuji na tu úlevu, kterou mi někteří politici ODS ohledně mého rozhodnutí osobně sdělovali. Pokud jsem dle některých těchto vyjádření svou absencí ve volebním klání přispěl k vládě ODS (sám si to příliš nepřipouštím), tak by bylo na místě někdy trochu více korektnosti ze strany některých politiků. A to i přesto, že se se současnou ODS shodnu podstatně méně než s ČSSD v názorech na EU (i když i s ní mám na řadu věcí odlišné názory).

K byrokracii. I když to není populární, byrokracii EU respektuji pro její kvalitu a apolitičnost. Současně však pravidelně orgánům EU společně s některými kolegy adresuji konkrétní písemné návrhy s doporučeními kroků mj. i k pročištění regulatorního prostředí. Ty jsou občas i brány v úvahu. To sice nezabrání některým až zoufalým výrokům, že nějaké stanovisko zastávám jen proto, že tím mám coby konzultant více klientů a více práce, ale je to neoddiskutovatelný fakt. Myslím, že málokterý z věhlasných kritiků bruselské byrokracie činí obdobně.

Jedním z čtenářů kritizovaný výrok o rozkládání EU nehodlám omlouvat, protože pouze odráží to, co mi někteří politici v minulosti řekli a párkrát dali najevo i veřejně.

Současně jsem byl tázán, proč jsem po dialogu s opozicí, po kterém volám dnes, nevolal dříve, když strany měly prohozené role. Jen krátkozrakost může vést ke snaze vyhýbat se diskusi s opozicí a nehledat tak míru shody nezbytnou pro realizaci některých zásadních záměrů. Chcete-li však konkrétně – v době jednání o přistoupení k EU, které jsem vedl, jsme nejen z vlastní iniciativy pravidelně informovali parlamentní orgány, ale osobně jsem chodil informovat předsedu Sněmovny V. Klause. Pokračoval jsem v tom i poté, co se na nějaký čas stal řadovým opozičním poslancem a měl návštěv méně.

Jeden ze čtenářů u mě vidí konflikt zájmů. „Jste lobbyista a chováte se jako politik odpovědný občanům“. Ve svém podnikání se sice zabývám i problematikou EU, ale to neznamená, že nemohu vyjadřovat své názory. Mohu tak činit jako kdokoliv jiný a také budu. I když to nemusí někomu být vhod.

Omluvte, prosím, že jsem se nedokázal vyhnout reakci na některé osobnější komentáře. Nikdy jsem nezamýšlel pojmout svůj blog takto osobněji, ale výrok, že „nejsem schopen nahlížet srdcem svobodného Čecha“, mě nenechal lhostejným. Věřím, že do budoucna se toho již vyvaruji. Děkuji za pochopení a za pár dní na zcela jiné téma „na slyšenou“.

Pavel Telička