Jaké důsledky by měl pro Českou republiku odchod z Unie? Rozhodně nejde jen o obtížnější cestování
V posledních týdnech se v souvislosti s vyjednáváním o podpoře vlády Andreje Babiše stále častěji objevuje téma obecného referenda, jehož zavedení by mohlo v konečném důsledku vést až k odchodu České republiky z Evropské unie. Referendum o takzvaném czexitu prosazují SPD i komunisté. O tom, jaké by mohl mít pro Českou republiku fatální následky, však mlčí. A už vůbec nenabízejí alternativu.
Nejdůležitější poselství Junckerova projevu se utopilo v kakau
Když přednesl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker svůj projev o stavu Evropské unie, jeho tón byl velmi odlišný od toho, který jsme vyslechli minulý rok. Hovořil o silné a jednotné Evropě, v níž by si měli být všichni občané rovni. Česká média, i díky vyjádřením mnohých europoslanců, ale ovládlo množství kakaa v čokoládě. A ten pro nás nejrelevantnější vzkaz zůstal nepovšimnutě v pozadí.
Je mi stydno a asi nejen mně…
Když jsem před lety odpovídal v rozhovoru na otázku redaktora Práva Alexandra Kramera, proč jsem neakceptoval nabídku vedení sociální demokracie stát se členem vlády a kandidovat jako jednička v parlamentních volbách v Praze, mimo jiné jsem uvedl, že „nejsem sociální demokrat, rozhodně ne české provenience“. Po včerejších a snad i předvčerejších událostech musí každý chápat, co jsem měl na mysli.
Cesta k bezvýznamnosti...
Člověk aby se bál, když čte v Lidových novinách z 9.9. provolání skupinky signatářů, jejímž členem je i bývalý prezident Václav Klaus a kterým skupinka reaguje na článek poslance Evropského parlamentu D. Cohn-Bendita (a podnikatele F. Marquardta). Pokud tedy článek nečetl, anebo nevnímá, kde žije.
Osud jedné vlády - bylo, nebylo, ale hlavně co bude
V uplynulých 24 hodinách se v Česku odehrály věci zcela nevídané, i když, o tom jsem přesvědčený, absolutní většinou obyvatelstva vítané.
Podpásovka V. Klausovi...
Polský týdeník „Do Rzeczy“ otiskl údajný rozhovor s prezidentem Klausem. Nemohu jinak, než se důrazně ohradit proti tomuto „humoru“.
Prezidentské pohádky
„Přímo má prezident v legislativním procesu vystupovat jen výjimečně. Podobně je tomu i s tolik diskutovanými milostmi a amnestiemi. I s nimi je třeba šetřit a v žádném případě se nesmí dopustit jejich zpochybňování skrýváním důvodů jejich udělení či argumentováním úředníků prezidentské kanceláře, že prezident důvody těchto výjimečných aktů nemusí uvádět.“
Projev Václava Klause jako prezidentského kandidáta, Pražský hrad, 15. ledna 2003
Přál bych si eurokomisaře
Vláda ČR se znovu pokusí dohodnout na osobě eurokomisaře. Zdá se, že v jednáních představitelů politických stran zatím dominovaly partajní linie, případně osobní preference či animozity. Jakého člověka ale hledáme z pohledu státního zájmu? Podle mého názoru takového, který má šanci zastávat co nejvýznamnější portfolio, aby mohl chod Unie co nejvíce ovlivňovat. Přitom by měl díky svým schopnostem dělat v Komisi a EU čest naší zemi (a aktuálně i napravovat škody, které napáchali jiní) a naopak, u nás být neúnavným komunikátorem aktuálních témat, jakýmsi pomyslným mostem důvěry mezi Evropskou komisí a českou veřejností.
V. Klaus a Lisabon – napřed podpis ratifikace a pak eventuální referendum o vystoupení z „lisabonské“ EU
Lisabonská smlouva a postoj hlavy státu k ní poutají mimořádnou pozornost, dnes již nejen v zahraničí, ale i u nás. Dokonce i ta česká média, která smlouvu a dění v EU dlouhodobě ignorovala, se jí a nastalou situací zabývají. A je třeba dodat, že komplexně a objektivně, což neříkám jen proto, že úvahy, články a analýzy vyznívají celkem jednoznačně.
Dekrety a záminky prezidenta – II. díl
O „středoafrickém“ způsobu, kterým V. Klaus teď podmínil splnění své ústavní povinnosti podepsat (po kladném rozhodnutí Ústavního soudu) Lisabonskou smlouvu, už bylo napsáno dost. Omezím se jen na shrnutí, že takové jednání zjevně ignoruje psaná i nepsaná pravidla mezinárodního společenství i demokratického státu, zakládá nebezpečné precedenty pro jednání budoucích prezidentů a je otřesným příkladem mladší generaci, že fair-play je přežitek a zneužívání svěřeného úřadu normou. Jestli jsme se před několika měsíci domnívali, že naše ostuda v Evropě nemůže být větší, prezident nás vyvedl z omylu.
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
Jak drahé bude máslo ve válce? To je otázka!
