V. Klaus a Lisabon – napřed podpis ratifikace a pak eventuální referendum o vystoupení z „lisabonské“ EU
Lisabonská smlouva a postoj hlavy státu k ní poutají mimořádnou pozornost, dnes již nejen v zahraničí, ale i u nás. Dokonce i ta česká média, která smlouvu a dění v EU dlouhodobě ignorovala, se jí a nastalou situací zabývají. A je třeba dodat, že komplexně a objektivně, což neříkám jen proto, že úvahy, články a analýzy vyznívají celkem jednoznačně.
Na jedné straně čteme jednoznačné názory právnických kapacit, na straně druhé vidíme demagogické kličkování a přehlížení výrazně většinové vůle demokraticky zvoleného parlamentu. V situaci jako je ta současná argumenty mnohdy nepomáhají. Ty se buď překrucují, přehlížejí, zamlčují, umlčují a demagogicky odmítají. Vzniká tak pro občana poněkud nepřehledná situace, ve které to u něj vyhrává ten populárnější, ten mazanější, ten, který se "rve" za údajné národní zájmy, i ten mediálně obratnější. A je třeba otevřeně říct, že ve všem zmíněném V. Klaus výrazně převyšuje většinu českých politiků, zvláště když ti až na vzácné výjimky politikaří, kalkulují, jak se co promítne do jejich popularity. K tomu se ještě v EU moc neorientují, nemluvě o tom, že postrádají vize nad rámec čerpání unijních fondů. To je pak voda na mlýn V. Klausovi.
A proto možná není špatné zapřemýšlet nad některými otázkami a udělat si pro jednou svůj vlastní názor. Třeba mohou pomoci tyto otázky:
1. Proč se za celých pět let našeho členství aspoň jednou jedinkrát neobjevila hrozba zpochybnění Benešových dekretů s veškerými souvisejícími majetko-právními implikacemi? Není to náhodou proto, že právně to prostě není možné a že EU je naopak jistým garantem korektních vztahů mezi členskými státy v citlivých otázkách? Copak jsme neměli Benešovy dekrety před naším vstupem od někoho neustále na talíři a po vstupu jako když utne?
2. Opravdu chce někdo tvrdit, že právě s Lisabonskou smlouvou tato hrozba vyvstává, když se právnické kapacity shodují v tom, že retroaktivita je vyloučená (ostatně na to člověk ani takovou kapacitou nemusí být)?
3. Proč prezident republiky "své" právní analýzy nezveřejnil, jakož i jejich autory, ať se každý může podívat, o jak renomované kapacity jde (takto to vypadá, že analýzy o víkendu sesmolil bigbíťák Jakl)?
4. Proč nepřišel V. Klaus s analýzami dříve, ale až když se ukázalo, jak slabý elaborát dali dohromady senátoři? Přeci nechceme uvěřit tomu, že tyto analýzy či posudky nemohly být vypracovány a zveřejněny dříve, zvláště když se V. Klaus o (nenaplněném) nebezpečí zmiňoval již před pěti lety?
5. Opravdu prezident na riziko upozorňoval během jednání o smlouvě a koho? Předpokládám, že při své pověstné pečlivosti tak učinil u tak zásadní věci písemně a přímo ve vztahu k vládě, nebo se mýlím? A pokud tak učinil, znamená to, že bývalý člen vlády Vondra lže, když tvrdí, že nikoliv? Kdo tady nemluví pravdu (jeden z těchto pánů to logicky být musí)?
6. Proč vláda prezidentův akcent na danou hrozbu ignorovala? Že by řada "euroskeptiků" na české politické scéně se tehdy nesešikovala kolem prezidenta a nevyužila apel ke shození smlouvy nebo alespoň ke zkomplikování jednání o ní? Copak by se jim to nehodilo v nestabilní politické situaci ve vztahu k voličům? Který český euronenaladěný politik by si nechal takový populistický apel utéct?
7. Proč prezident svoji obavu s obvyklým důrazem nevyjádřil alespoň v době schvalování smlouvy v parlamentu? Tehdy o hrozbě ještě nevěděl, nebo vzhlížel spíše s nadějemi k irskému referendu?
8. Skutečně si stále někdo může ještě myslet, že tady jde o Benešovy dekrety? Není fér říct, že někomu holt nevoní být v EU?
9. Je naše politická reprezentace tak slabá, nebo jen tak rozhádaná, že nedokáží lídří demokratických parlamentních stran zaskočit společně na hrad a nesignalizovat, že jsou jednotní v požadavku, aby prezident po případném odmítnutí Ústavním soudem podání senátorů ratifikační listiny neprodleně podepsal? Že nemáme skutečné politické lídry, budiž, ale že bychom měli jen vypočítavé loutky?
10. Proč se včera J. Paroubek pustil ve svém blogu k Lisabonské smlouvě do ODS a tak nějak zapomněl na roli, kterou hraje prezident? Státnické a zodpovědné, nebo kalkul opřený o píplmetry? Nebo se skutečně shoduje s V. Klausem?
11. Komisař V. Špidla nemá názor, o který by se chtěl podělit? Nebo si u této veskrze evropské otázky myslí, že by zasahoval do vnitřních záležitostí své země? Či možná kalkul a závislost na někom (pak by možná nebylo nutné, aby se z Bruselu ozýval europoslanec Leinen se svým přihlouplým názorem na odvolání V. Klause)?
Člověk by jistě mohl napsat řadu dalších podobných otázek, ale ty výše dle mého názoru každému soudnému člověku musí stačit. Někomu zase nepomůže ani deset dalších otázek.
Na závěr snad jedna poslední.
12. Nebylo by snad už rozumnější a férovější dokončit ratifikaci a pak vypsat referendum s jedinou otázkou: "Chcete vystoupit z „lisabonské“ EU a zůstat jednou provždy vně?“ Myslím, že lepší než ta ostuda, ze které si můžeme dnes ušít nejen kabát, ale celý šatník. Nebyli bychom za ignoranty, kteří si vzpomenou na dekrety až jinde ukončí ratifikaci a každý bychom si řekli, jak vidíme reálnou hrozbu pro dekrety a co vlastně chceme. Jednou provždy by bylo jasno.
Na jedné straně čteme jednoznačné názory právnických kapacit, na straně druhé vidíme demagogické kličkování a přehlížení výrazně většinové vůle demokraticky zvoleného parlamentu. V situaci jako je ta současná argumenty mnohdy nepomáhají. Ty se buď překrucují, přehlížejí, zamlčují, umlčují a demagogicky odmítají. Vzniká tak pro občana poněkud nepřehledná situace, ve které to u něj vyhrává ten populárnější, ten mazanější, ten, který se "rve" za údajné národní zájmy, i ten mediálně obratnější. A je třeba otevřeně říct, že ve všem zmíněném V. Klaus výrazně převyšuje většinu českých politiků, zvláště když ti až na vzácné výjimky politikaří, kalkulují, jak se co promítne do jejich popularity. K tomu se ještě v EU moc neorientují, nemluvě o tom, že postrádají vize nad rámec čerpání unijních fondů. To je pak voda na mlýn V. Klausovi.
A proto možná není špatné zapřemýšlet nad některými otázkami a udělat si pro jednou svůj vlastní názor. Třeba mohou pomoci tyto otázky:
1. Proč se za celých pět let našeho členství aspoň jednou jedinkrát neobjevila hrozba zpochybnění Benešových dekretů s veškerými souvisejícími majetko-právními implikacemi? Není to náhodou proto, že právně to prostě není možné a že EU je naopak jistým garantem korektních vztahů mezi členskými státy v citlivých otázkách? Copak jsme neměli Benešovy dekrety před naším vstupem od někoho neustále na talíři a po vstupu jako když utne?
2. Opravdu chce někdo tvrdit, že právě s Lisabonskou smlouvou tato hrozba vyvstává, když se právnické kapacity shodují v tom, že retroaktivita je vyloučená (ostatně na to člověk ani takovou kapacitou nemusí být)?
3. Proč prezident republiky "své" právní analýzy nezveřejnil, jakož i jejich autory, ať se každý může podívat, o jak renomované kapacity jde (takto to vypadá, že analýzy o víkendu sesmolil bigbíťák Jakl)?
4. Proč nepřišel V. Klaus s analýzami dříve, ale až když se ukázalo, jak slabý elaborát dali dohromady senátoři? Přeci nechceme uvěřit tomu, že tyto analýzy či posudky nemohly být vypracovány a zveřejněny dříve, zvláště když se V. Klaus o (nenaplněném) nebezpečí zmiňoval již před pěti lety?
5. Opravdu prezident na riziko upozorňoval během jednání o smlouvě a koho? Předpokládám, že při své pověstné pečlivosti tak učinil u tak zásadní věci písemně a přímo ve vztahu k vládě, nebo se mýlím? A pokud tak učinil, znamená to, že bývalý člen vlády Vondra lže, když tvrdí, že nikoliv? Kdo tady nemluví pravdu (jeden z těchto pánů to logicky být musí)?
6. Proč vláda prezidentův akcent na danou hrozbu ignorovala? Že by řada "euroskeptiků" na české politické scéně se tehdy nesešikovala kolem prezidenta a nevyužila apel ke shození smlouvy nebo alespoň ke zkomplikování jednání o ní? Copak by se jim to nehodilo v nestabilní politické situaci ve vztahu k voličům? Který český euronenaladěný politik by si nechal takový populistický apel utéct?
7. Proč prezident svoji obavu s obvyklým důrazem nevyjádřil alespoň v době schvalování smlouvy v parlamentu? Tehdy o hrozbě ještě nevěděl, nebo vzhlížel spíše s nadějemi k irskému referendu?
8. Skutečně si stále někdo může ještě myslet, že tady jde o Benešovy dekrety? Není fér říct, že někomu holt nevoní být v EU?
9. Je naše politická reprezentace tak slabá, nebo jen tak rozhádaná, že nedokáží lídří demokratických parlamentních stran zaskočit společně na hrad a nesignalizovat, že jsou jednotní v požadavku, aby prezident po případném odmítnutí Ústavním soudem podání senátorů ratifikační listiny neprodleně podepsal? Že nemáme skutečné politické lídry, budiž, ale že bychom měli jen vypočítavé loutky?
10. Proč se včera J. Paroubek pustil ve svém blogu k Lisabonské smlouvě do ODS a tak nějak zapomněl na roli, kterou hraje prezident? Státnické a zodpovědné, nebo kalkul opřený o píplmetry? Nebo se skutečně shoduje s V. Klausem?
11. Komisař V. Špidla nemá názor, o který by se chtěl podělit? Nebo si u této veskrze evropské otázky myslí, že by zasahoval do vnitřních záležitostí své země? Či možná kalkul a závislost na někom (pak by možná nebylo nutné, aby se z Bruselu ozýval europoslanec Leinen se svým přihlouplým názorem na odvolání V. Klause)?
Člověk by jistě mohl napsat řadu dalších podobných otázek, ale ty výše dle mého názoru každému soudnému člověku musí stačit. Někomu zase nepomůže ani deset dalších otázek.
Na závěr snad jedna poslední.
12. Nebylo by snad už rozumnější a férovější dokončit ratifikaci a pak vypsat referendum s jedinou otázkou: "Chcete vystoupit z „lisabonské“ EU a zůstat jednou provždy vně?“ Myslím, že lepší než ta ostuda, ze které si můžeme dnes ušít nejen kabát, ale celý šatník. Nebyli bychom za ignoranty, kteří si vzpomenou na dekrety až jinde ukončí ratifikaci a každý bychom si řekli, jak vidíme reálnou hrozbu pro dekrety a co vlastně chceme. Jednou provždy by bylo jasno.