Podpořit pomníček Jean-Claude Junckera nebo získat účinný nástroj pro podporu dobrovolníků v Evropě? Takové dilema předem mnou před čtyřmi lety stálo, když jsem je měl za Evropský hospodářský a sociální výbor řešit. Jak se na to dívám dnes?

Od nového roku se plnohodnotně spouští "komunitární" program Evropské unie nazvaný Evropský sbor solidarity. Doposud fungoval tři roky v pilotním režimu a po úspěšném vyjednání mezi Evropskou komisí, radou a parlamentem startuje oficiálně. A nese českou stopu včetně té mojí, jak píše Euractiv.

Na začátek bych chtěl otevřeně přiznat, že jsem od počátku nepatřil mezi fanoušky zřízení Evropského sboru solidarity. Týden po tom, co s tím nápadem v září 2016 předseda Evropské komise Jean Claude Juncker přišel, jsem mu to na plénu Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) také řekl:

„Pokud chceme více dlouhodobě angažovaných občanů na lokální úrovni, to základní, co je třeba udělat, je drobná každodenní práce na zlepšování podmínek dobrovolníků a organizací, které s nimi pracují. Na rozdíl od nových bombastických programů EU, typu Evropských sborů solidarity. Na úrovni EU potřebujeme jasný plán podpory dobrovolnictví. A jeho návrh už existuje – je to Politický program pro dobrovolnictví v Evropě. Vypracovalo ho v roce 2011 100 expertů ze 40 největších dobrovolnických sítí a přináší konkrétní náměty, co dělat. Pojďme jej společně naplňovat!“

Pan Juncker to neslyšel rád. Protože on chtěl velký nový program jako zajištění svého odkazu.

Stejně tak se následně potvrdilo to, co jsme za sdružení dětí a mládeže a dobrovolnické organizace od počátku říkali – že nový program vznikne de facto nahrazením Evropské dobrovolné služby.

Postupem času, jak jsme program formovali – já připomínkováním za Evropský hospodářský a sociální výbor, a především Komise, Rada a Evropský Parlament, jsem však dospěl k názoru, že zřízení Evropského sboru solidarity smysl má a je šancí posunout se v podpoře dobrovolnictví a evropské solidarity dál.

Jedním z argumentů, na který jsem hodně slyšel, bylo to, že když začne EU na něco vydávat peníze, je snazší s finanční podporou formulovat i politiku v dané oblasti. Prostě když máte argumenty vyfutrované penězi, jsou silnější. ;)

Proto jsme také ve stanovisku, jehož jsem byl autorem, jasně řekli: „EHSV doufá, že prostřednictvím tohoto programu je možné rozšířit strategii dobrovolnictví na úrovni EU nejen na 100 000 mladých lidí účastnících se programu, ale i na přibližně 100 milionů mladých a dospělých občanů EU, kteří jsou v současné době zapojeni do dobrovolné práce po celé Evropě. EHSV již ve svém stanovisku k politikám EU a dobrovolnictví zdůraznil, že orgány EU musí mít koordinovanější přístup k politice dobrovolnictví. Měla by být uznána jako průřezová oblast politiky a koordinována zvláštním útvarem v rámci Evropské komise, podpořeným nezbytnými politickými strukturami v ostatních orgánech EU. Politický program pro dobrovolnictví v Evropě (PAVE) nabízí za tímto účelem řadu inspirativních návrhů pro další rozvoj dobrovolnictví na úrovni EU i členských států, jakož i pro sociální partnery a nevládní organizace. Evropský sbor solidarity by mohl rovněž posílit a podpořit vytváření vnitrostátních dobrovolnických struktur a odstranit řadu překážek, na něž přeshraniční dobrovolnická práce stále naráží.“

Druhým důvodem pro mě bylo, že v případě Evropské dobrovolné služby si menší či klasicky působící sdružení dětí a mládeže na prostředky z toho programu neměly moc šancí sáhnout. Postupem času se z něho stal „closed shop“, kde dobrovolníky získávaly i vysílaly stále stejné organizace, například některé domy dětí a mládeže apod. Tady byla šance, aby do nového programu pronikli další.

Už v tom předchozím testovacím období se povedlo do právního základu ESS zahrnout řadu podnětů neziskových organizací:
- více finančních prostředků (i když byly stále nedostatečné „čerstvé peníze“, které jsme chtěli doplnit k těm přerozděleným z Evropské dobrovolné služby),
- doplněné iniciativní projekty na místní úrovni,
- důraz na zlepšení přístupu pro mladé lidi ze znevýhodněného prostředí nebo se zvláštními potřebami,
- důraz na kvalitní zajištění činnosti,
- zjednodušení administrativy a zachování neformálního charakteru programu – „na rozdíl od stávajícího přístupu programu Erasmus+ musí být zlepšena dostupnost, snížena administrativní zátěž a změněn přístup vnitrostátních agentur tak, aby byly vstřícnější k uživatelům.“

Samostatnou kapitolou bylo začlenění proudu zaměstanosti do programu. To jsme od počátku kritizovali, ovšem ne proto, že bychom snad nechtěli zaměstnanost mladých lidí podpořit. „EHSV je velmi znepokojen splýváním cílů Evropského sboru solidarity s politikami zaměstnanosti mladých lidí. EHSV proto navrhuje, aby bylo znovu zváženo zahrnutí umísťování do zaměstnání a na stáže do programu. EHSV navrhuje, aby složka zahrnující zaměstnání a stáže byla nabízena prostřednictvím jiných již existujících programů EU zaměřených na zaměstnání a stáže, přičemž by měl být posílen jejich solidární aspekt. Zaměření Evropského sboru solidarity pouze na dobrovolnickou „složku“ by přineslo větší zřetelnost a soustředění a pomohlo by vyhnout se záměnám s ostatními programy EU pro mladé lidi.“

Dnes bych chtěl, po těch 3 letech od spuštění pilotního programu a na startu jeho plnohodnotného fungování, složit poklonu paní europoslankyni Šojdrová a jejímu týmu za to, jak se jim podařilo řadu těch našich dřívějších připomínek začlenit do konečného návrhu a vyjednat je s Komisí a Radou.

Vidíme například, že onen proud zaměstanosti zmizí, což je dobře, protože se s ním nebude dobrovolnictví plést. Finanční alokace taky vypadá lépe, stejně jako navýšení věkového limitu pro účast. Také je dobře, že zůstaly místní iniciativy, pro mnohé z našeho sektoru dobrovolné práce s dětmi a mládeží první příležitost k setkání se s evropským aspektem činnosti.

Měli bychom pár dílčích připomínek, například k administraci žádostí mezinárodních organizací u národních agentur místo v centrální agentuře, ale to jsou drobnosti, které lze dál zlepšovat. Obecně jsem rád, že tu nový program je a děkuji za jeho kvalitní vyjednání.

Teď přijde období implementace, zavádění programu, ale s ohledem na dosavadní zkušenosti věřím, že to u nás půjde hladce. A snad se postupem času dostaneme i tomu, že se podmínky pro dobrovolnictví jako takové budou postupně zlepšovat - v Evropě i u nás.