O čem je Akční plán Záruky pro děti a proč o něm neslyšíme více? Která témata řeší a jakým způsobem? A přinese nějaké rozumné výsledky?


Jednou z prvních akcí českého Předsednictví v Radě EU byla počátkem loňského července konference na vysoké úrovni na téma podpory dětí v kontextu Záruky pro děti.
Možná jste slyšeli o tzv. Záruce pro mládež, ale záruka pro děti? Ano, po několika letech přišla v EU řada i na děti. Tedy přesněji řečeno na participaci, tedy účast dětí na rozhodování, na řešení dětské chudoby, podporu rodin a další důležitá témata, ovlivňující život těch nejmenších z nás (všeobecně charakterizovaných věkem do 18 let).

Cílem Záruky pro děti je předcházet sociálnímu vyloučení dětí v nouzi a bojovat proti němu zajištěním jejich rovného a efektivního přístupu ke klíčovým službám (k předškolnímu vzdělávání a péči, ke vzdělávání (včetně školních činností), ke zdravotní péči, výživě a bydlení). Záruka pro děti má přispět k implementaci zásady 11 Evropského pilíře sociálních práv, která stanoví právo všech dětí na cenově dostupné a kvalitní vzdělávání a péči v raném věku, na ochranu před chudobou a na zvláštní opatření pro zvýšení rovných příležitostí všech dětí ze znevýhodněných prostředí. Záruka pro děti by také měla napomoci ke snížení počtu osob žijících v chudobě o 15 milionů, včetně nejméně 5 milionů dětí do roku 2030.

Konference v Praze se zúčastnil evropský komisař Nicolas Schmidt, část z ní moderoval ministr Marian Jurečka, v panelu vystoupilo několik ministrů a ministryň či naše vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková. A v jednom panelu také mladí lidé z českých parlamentů dětí a mládeže.

Témat prezentací i diskusí bylo mnoho - od pomoci dětem prchajícím z napadené Ukrajiny, přes mentální zdraví dětí v post-covidové době, zapojování dětí do rozhodování o svém životě, až třeba po digitální propasti mezi dětmi a dospělými. Jak někteří účastníci a účastnice uvedli, nezastupitelnou roli vedle státu hraje občanská společnost. A neměli bychom se kromě příkladů dobré praxe bát učit se i z chyb ostatních. V tomto směru byla konference otevřená a poměrně upřímná. Estonská ministryně pro sociální ochranu tak například zmínila, že až dvě třetiny lidí si nedokážou říci o pomoc, že je třeba více informovat o právech dětí a rodin. Španělská generální ředitelka pro práva dětí a mládeže zase mluvila o více než 2,3 miliónech dětí žijících u nich pod úrovní chudoby, s problémy s dodávkami energií a zároveň dětskou obezitou (danou špatnými nutričními návyky).

Účastníci proto v návaznosti na to diskutovali národní akční plány, které se zanedlouho potom měly odesílat do Bruselu jako závazky k naplňování cílů Záruky pro mládež.

Český schválila vláda 16. listopadu 2022, ale zatím mu gesční MPSV nedělá žádné promo, pouze jej pověsilo na své webové stránky. Zastavme se u něj. Navazuje na několik národních cílů z implementace Evropského pilíře sociálních práv, konkrétně následující tři:

Dílčí cíl pro oblast zaměstnanosti: Zvýšení nabídky institucionálních služeb péče o děti: V ČR vznikne do roku 2030 dalších 7,5 tisíc míst v dětských skupinách pro děti předškolního věku za účelem lepšího sladění pracovního a soukromého života a podpory větší účasti žen na trhu práce. Dále dojde ke snížení míry NEET (Not in Education, Employment or Training – podíl mladých ve věku 15–29 let, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy) na 9 % z aktuálních 11 % (rok 2020).

Dílčí cíl pro oblast dovedností: Snížení míry předčasných odchodů ze vzdělávání: V ČR dojde ke snížení míry předčasných odchodů ze vzdělávání na 5,5 % do roku 2030.

Hlavní cíl pro oblast sociálního začleňování: Příspěvek ČR k naplnění celoevropského cíle je stanoven na snížení počtu osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením o 120 000 osob do roku 2030. Důležitými předpoklady odstranění hlavních příčin chudoby a sociálního vyloučení jsou zapojení znevýhodněných osob do trhu práce, rozvíjení minimálních příjmových schémat, zajištění dostatečných dávkových systémů pro rodiny a osoby ve stanovených situacích, investování do péče a vzdělání dětí a prolomení mezigeneračních cyklů znevýhodnění, do dostupnosti kvalitního bydlení, přístupu k základním službám, včetně preventivních sociálních služeb atd. Dílčím cílem je snížení počtu dětí (ve věku 0–17 let) ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením o 50 tisíc do roku 2030.

Národní akční plán k naplnění Záruky pro děti na období 2022–2030 obsahuje popis stávajících a plánovaných opatření zaměřených na zlepšení rovného a efektivního přístupu dětí v nouzi ke klíčovým službám. Jedná se o:
- oblast účinného a bezplatného přístupu k předškolnímu vzdělávání a péči, vzdělávání a školním činnostem;
- přístup ke zdravému jídlu každý školní den;
- přístup k účinné a bezplatné zdravotní péči;
- přístup k dostatečné a zdravé výživě;
- přístup k odpovídajícímu bydlení.

Jako „děti v nouzi“ jsou na území ČR identifikovány osoby mladší 18 let trpící chudobou či sociálním vyloučením nebo chudobou či sociálním vyloučením ohrožené. Akční plán je dál dělí do 18 kategorií, např. děti žijící v neúplné rodině (se sólo rodičem), děti žijící v sociálně vyloučených lokalitách, děti a mladiství ukrajinských uprchlíků do 18 let, děti se zdravotním postižením (včetně psychického onemocnění) nebo děti, které předčasně ukončují školní docházku. Tyto kategorie pak poměrně detailně charakterizuje a dále analyzuje ve vztahu k výše uvedeným klíčovým službám. Následuje stručnější, ale výstižný přehled hlavních identifikovaných problémů v ČR v oblasti podpory dětí v nouzi a souvisejících cílů v jednotlivých oblastech Záruky pro děti s návaznými hlavními indikátory, způsobem monitoringu a evaluace.

Zajímavé jsou například problémy identifikované v politickém podpůrném rámci:
- nedostatečně ukotvená spolupráce mezi celostátní a regionální úrovní, a s dalšími aktéry (NNO a další zúčastněné subjekty) v oblasti podpory rodin s dětmi v nouzi;
- chybí systémové zahrnutí dětí do rozhodovacích procesů;
- nedostatečný důraz na preventivní a vzdělávací aktivity pro rodiny s dětmi;
- ztížený přístup rodičů s dětmi na trh práce;
- nedostatečná podpora sociální práce s rodinami s dětmi v nouzi;
- nedostatečná informovanost o aktivitách a opatřeních na podporu rodin (v oblasti vzdělávání, zdravotní péče, zdravé výživy, bydlení).

Na navržené cíle navazují i možnosti financování. A konečně na závěrečných 32 stranách přichází ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s dalšími resoty s 27 doporučeními, rozdělenými do detailních 125 cílů a opatření. Jedním z nich například je “vytvoření prostředí přátelského k zapojování dětí do rozhodovacích procesů”, s čímž by měla napomoci česká účast v projektu Participace (jedná se o projekt „Strengthening the participation of children in policy and decision making at the national level in EU member states“, jehož realizátorem je Rada Evropy a MPSV je partnerem projektu).

Národní akční plán z Záruce pro děti se zdá být velmi fundovaně a detailně zpracovaný. A předpokládá úzkou spolupráci s nestátními neziskovými organizacemi. Věřme, že tak bude i uskutečňován. Problémy, jimiž se zabývá, se totiž bez vzájemného doplňování státu a NNO vyřešit nedají.