Na vědomí: senátor Obama/cc: Senator Obama

Pro pochopení mé pozice: Jsem Američan, registrovaný jako nezávislý volič, což znamená, že jsem bez politické příslušnosti. Přistupuji k nadcházejícím volbám prezidenta Spojených států s otevřenou myslí a spoustou otázek týkajících se mimo jiné ekonomie, globálního oteplování, role náboženství v politice a také Blízkého východu. Také vím, že odpovědi na tyto otázky poskytnuté během kampaně neodrážejí vždy nutně to, co se stane poté, co je kandidát zvolen.

Uvědomuji si, že závazky učiněné v jakékoli politické kampani jsou idealistické – jako sliby zajištění zdravotní péče dostupné pro všechny, dobrého vzdělání pro všechny, kteří o něj mají zájem, nebo sliby, jak kandidát zajistí oživení ekonomiky. Všichni politici to tak dělají. Takový je život. Poté, co jsou zvoleni, zjistí, že je trochu těžší uvést v praxi některé z věcí, které se zavázali splnit během kampaně – jsou konfrontováni s realitou skutečného vládnutí. Je to rozčarování, ale každý realisticky uvažující člověk by něco takového očekával.

Vzhledem k této skutečnosti se více soustředím na to, jak kandidáti uvažují a jak přistupují k řešení problémů. Umějí správně vyhodnocovat fakta a dávat si je do souvislostí? Mají trpělivost a pokoru naslouchat a učit se? Jsou dostatečně inteligentní a intelektuálně zdatní, aby se dokázali zorientovat mezi protichůdnymi názory svých blízkých poradců, a mají dost zdravého rozumu, aby uměli udělat dobré rozhodnutí? Řídí se jako vůdci při hledání pravdy spíše ideologickým zápalem než povinností? Nakolik jsou schopní se poučit z minulosti při vytyčování nového směru v budoucnosti?

Toto jsou jen některé z mnoha otázek, které jsem si pokládal při hodnocení vhodnosti kandidatů na šéfy různých firem a společností v době, kdy jsem byl partnerem v jedné z největších personálně poradenských firem na světě.

Zkušenosti a čas strávený v této funkci mě naučily, že skutečná odpověď na některou z otázek se může ukrývat v řeči těla, v bezděčné poznámce, několika slovech pohřbených v dlouhém textu nebo se u politiků může skrývat například v šovinistických otřepaných frázích, které mají “vyburcovat” voliče. Poslední bod mě vlastně přiměl napsat tento článek. Nedávno jsem četl, že senátor John McCain řekl, že pokud bude zvolen prezidentem, založí novou vládní agenturu, která bude mít za úkol šířit “poselství” Ameriky do zbytku světa. Když jsem tento výrok četl, nedalo mi to, abych si nepřipomenul nádherný citát T. S. Eliota: “Kde je moudrost, která se ztratila ve vědění?”

Založit agenturu pro “šíření poselství Ameriky” je, jako byste jen hlasitě zopakovali to samé poselství, které opakovaně urazilo a v mnoha případech obrátilo velké množství lidí v zahraničí proti Spojeným státům. To je prostě fakt. To je zjištění získané - poněkud bolestným způsobem - v průběhu minulé dekády. Oni nechtějí poslouchat naše poselství. Chtějí, abychom my poslouchali a respektovali jejich poselství. Respekt, dialog a spolupráce jsou významné sociální aspekty té záležitosti, které říkáme globalizace. Lidé se obávají, že se jejich identita – tedy identita jejich kultury - ztratí nebo rozpustí v mohutné vlně západní nadvlády. Globalizace se pro mnoho lidí na Blízkém východě a v Asii stala synonymem pro westernizaci či v některých případech amerikanizaci.

Jako americký expatriot - tedy člověk žijící mimo svou vlast, který miluje svou rodnou zem a který zažívá některé z negativních vedlejších účinků “poselství” současné vlády, bych senátorovi McCainovi navrhoval, aby pokud bude zvolen, založil novou federální agenturu, která by měla na starosti hledání lepších způsobů komunikace s ostatními kulturami, abychom se dozvěděli více o jejich hodnotách a tradicích, jejich obavách a touhách a aby se tyto znalosti použily k lepšímu informování americké veřejnosti a podpoře tolerance.

Jinými slovy abychom naslouchali ostatním kulturám, učili se od nich a respektovali tyto kultury – naše globální spoluobčany. Kdo ví, co by se mohlo stát? Místo abychom se snažili celý svět přesvědčit, že Amerika má nejlepší řešení pro každý problém v každé zemi, mohli bychom přijít s určitými tvůrčími řešeními ve spolupráci s našimi novými přáteli a názorovými partnery, a dát tak příklad, který budou ostatní ochotni následovat. To mi přijde jako moudrost pro 21. století.

Pepper de Callier, Praha

Some Advice for Senator McCain
cc: Senator Obama

Full disclosure: I am an American and I am registered as an Independent voter, which means I have no political party affiliation. I am approaching this election cycle for the President of the United States with an open mind and lots of questions about the economy, global warming, the role of religion in politics, and the Middle East, among others. I also know that the answers given to these questions during a campaign are not always reflective of what will actually happen if the candidate is elected.

I realize that commitments made in any political campaign are idealistic—promises about affordable healthcare for all, a good education for all those who want it, or how the candidate will revive the economy. All politicians do this. It’s a fact of life. Then, after being elected, they find out that it’s more difficult to implement some of the things that they committed to in the campaign—they are faced with the reality of actually governing. It’s disappointing, but any realist expects this to happen.

In view of this fact, I focus more on how candidates think and how they approach solving problems. Are they good at synthesizing data? Do they have the patience and humility to listen and learn? Do they have the intelligence and intellectual rigor to sift through conflicting points of view from close advisors and do they have the common sense to make a good decision? Are they more bound by ideological fervor than by an obligation, as a leader, to seek the truth? How do they apply the lessons of the past to chart a course for the future?

These questions are some of the very questions I would ask when evaluating corporate leaders when I was a partner in one of the world’s largest executive search firms.

Time and experience in that role have taught me that the real answer to a question might lie hidden in someone’s body language, in a nonchalant comment, a few words buried in a long text, or, for politicians, hidden in some jingoistic platitudes to “energize” the voters. The last point being what brings me to write this column. I recently read that Senator John McCain has said that, if elected president, he would create a new government agency to get America’s “message” out to the rest of the world. When I read this I couldn’t help but think of that wonderful quote from T.S. Eliot, “Where is the wisdom that is lost in knowledge?”

Creating an agency to “get America’s message out” is like turning up the volume to tell the same message that has repeatedly offended and, in many cases, turned many
people in foreign lands against the United States. These are facts. This is knowledge we have gained—painfully—over the past decade. They don’t want to hear our message. They want us to hear and respect their message. Respect, dialogue, and collaboration are the great social challenges of this thing we call globalization. People fear that their identity—the identity of their culture—will be lost or diluted by this huge wave of Western dominance. Globalization, to many people in the Middle East and Asia, has come to mean Westernization or, in some cases Americanization.

As an American expatriate—one who loves his native country—and who experiences some of the negative side-effects of the current administration’s “message”, I would suggest to Senator McCain that, if elected, he create a new federal agency that would be responsible for finding ways to better communicate with other cultures, to learn more about their values and their heritage, their fears and their aspirations and to use this knowledge to better inform the American public and to encourage tolerance. In other words, to listen to, learn from, and pay respect to other cultures—our fellow global citizens. Who knows what could happen? Instead of trying to convince the world that America has the best solution to every problem in every country, we might actually come up with some creative, collaborative solutions with our new friends and thought-partners and set an example others will actually want to follow. Now that’s wisdom for the 21st century.

Pepper de Callier, Prague