Současné nezvykle chladné počasí v severní a střední části Evropy jsme 9 let nezažili.

Podobné mrazivé dny postihly Česko na konci ledna a v průběhu února 2012. Tehdy bylo velmi podobné uspořádání tlakového pole nad Evropou jako dnes — na severovýchodě a severu mohutná tlaková výše, nad Středomořím často se vyskytující tlaková níže, a mezi nimi severní proudění, které k nám i do ostatní Evropy přinášelo neobvyklé mrazy. Stejná konfigurace se objevovala také v kritickém únoru 1929, kdy byla nejsilnější evropská zima v uplynulých 100 rocích a v Československu klesla teplota vzduchu na rekordních -42,2 °C v Českých Budějovicích. V Praze-Klementinu tehdy maximální denní teplota nevystoupila nad nulu od 22. ledna do 3. března, tj. 41 dní. Tuhá zima se v roce 1929 protáhla až do dubna, teprve květen se dostal na teplotní normál. V roce 2012 trvalo mrazivé období podstatně kratší dobu (a teploty zdaleka nebyly tak nízké, jako v r. 1929), skončilo v druhé polovině února a následný březen pak už byl teplotně nadprůměrný. Nicméně schéma povětrnostní situace bylo podobné.

Nezvyklá zima 2021
Letos se nápadně často vyskytuje oblast velmi vysokého tlaku vzduchu v prostoru mezi evropským Ruskem, Skandinávií a Severním mořem. Stejně tak se často obnovují či udržují četné tlakové níže nad Jadranem a Balkánem. Vlivem tohoto uspořádání tlakového pole pak dochází k advekcím značně studené vzduchové hmoty do střední Evropy.

Proč ale k takovýmto jevům dochází jen v některých zimách? Je to náhodný proces, jako třeba tvorba a tvar vln na hladině oceánů? Určitě nic není náhodný proces. V přírodě má všechno své příčiny a důsledky, které vědci intenzivně zkoumají.

Jednou z příčin našeho současného studeného počasí může být dění kolem jevu La Niňa, jenž se v současné době odehrává v celkem výraznější intenzitě ve vodách Tichého oceánu. Připomeňme si ve zkratce, o co se jedná.

Jižní oscilace
V oblasti rovníku se kolem celého glóbu udržuje pás nižšího tlaku vzduchu. K němu proudí ze severu i z jihu vítr, zvaný pasát. V cyklu asi 3 až 7 roků tyto pasáty zeslábnou a povrchové vody rovníkového Tichého oceánu se přesunou k jihoamerickému pobřeží. Tam se pak tvoří velké množství oblačnosti, srážek, dochází k sesuvům půdy na svazích And, vlivem teplých vod nastává úbytek planktonu a ryb. Naopak v Austrálii mají extrémní sucho a horko. Celý tento jev má název El Niňo, jezulátko, protože vrchol probíhá kolem Vánoc. Následný půlrok se potom vše vrací k normálu. V obdobích mezi cykly El Niňa se objevuje opačný jev — zesílení pasátů, které pak hrnou rovníkové teplé vody k Austrálii, zatímco z hlubin oceánu u jihoamerického pobřeží proudí chladná voda k povrchu a dál jako jakási studená „řeka“ teče podél rovníku k západu. Východní a střední Pacifik má tedy u rovníku tou dobou podprůměrné teploty, zhruba o 1 až 3 °C studenější, než obvykle. Tou dobou je v Austrálii a Oceánii vlhké, deštivé a bouřkové počasí, zatímco v střední části jižní Ameriky je chladněji a sucho. Oba jevy, El Niňo a La Niňa, mají nejsilnější vliv právě v pacifickém regionu, ale mají přesah i na jiná místa planety. Oba také pozměňují schéma všeobecné cirkulace atmosféry a mění trajektorie jet-streamu, což je energeticky významný „přenašeč počasí“ v atmosféře.

La Niňa
Jedním z takových přesahů je nápadně chladné počasí v oblasti Koreje a Japonska, a hlavně na severozápadě severoamerického kontinentu, na Aljašce, v Kanadě a severu USA. Chladnější a suchá je také západní rovníková Afrika, zatímco oblast kolem Madagaskaru je chladnější, ale vlhká. Studie ukazují, že umístění nejstudenějších vod v rovníkovém Pacifiku při La Nině může být buďto ve východním regionu u jihoamerického pobřeží, nebo uprostřed nebo západně u Austrálie.

V této zimě 2020/2021 jsou studené vody dominantně v centrální části, sekundární ložisko studených vod je však i v části východní, které více odpovídají i současné anomálie tlaku, teploty vzduchu a rychlostí proudění v horní troposféře nad Evropou. K vrcholnému, nejstudenějšímu období tohoto typu La Niňa, dochází od listopadu do ledna a evropské projevy následují s asi jedno- až dvouměsíčním zpožděním, od ledna do března. Ke zmíněným vlivům patří určité proměny tzv. severoatlantské oscilace (NAO, North Atlantic Oscillation), která má kladný index, když je nízký tlak v oblasti Islandu a vysoký v oblasti Azorských ostrovů, a záporný, když jsou tlakové útvary situovány obráceně. Zjednodušeně — kladná NAO představuje obecně teplejší a vlhčí zimu se západním prouděním v Evropě, záporná NAO sušší a mrazivější zimu s východním prouděním. Současná evropská povětrnostní situace více koresponduje s východopacifickým typem La Niňa, kdy je nad Britskými ostrovy, severní až severovýchodní Evropou mohutná tlaková výše, kolem níž proudí do většiny kontinentu ledový vzduch od severu až severovýchodu.

Jaké tedy bude jaro?
Vliv pacifické cirkulace je v Evropě poměrně nevýrazný, ale ne nulový. Na sklonku zimy by se měla udržovat oblast vysokého tlaku vzduchu nad Britskými ostrovy a Severním mořem, a k nám by tak měl proudit vlhký vzduch od západu až severozápadu, v této roční době přinášející spíše chladnější počasí. Vypadá to, že chladný ráz počasí ještě potrvá, i když nelze čekat, že v březnu budou u nás 20stupňové mrazy. Avšak predikce dalšího vývoje chladné fáze cirkulace ENSO (El Niňo Southern Oscillation), jejíž součástí je právě probíhající La Niňa, očekává slábnutí jevu během března a dubna a následně návrat k neutrálnímu stavu. V Evropě by se měly udržovat podprůměrné teploty vzduchu zhruba do první třetiny března, později by měly být kolem průměru. Srážkově bude celé období podprůměrné, avšak vláhová krize prozatím nehrozí, protože jarní tání zásobí půdu vodou ze sněhu.

Březen bude pravděpodobně teplotně normální (v Praze jsou průměrné teploty v březnu mezi 0 až 8 °C), v dubnu lze čekat vpády studeného vzduchu od severu se sněhovými přeháňkami, ale slunce už přece jen dovede hezky zahřát. V druhé polovině dubna už by mělo být vysloveně jarní počasí, nejspíš se dočkáme v nížinách denních maxim i 25 °C, aspoň občas, čímž si uvědomíme, že léto už bude za dveřmi. Květen by neměl být „studený máj, v stodole ráj“, ale spíše teplotně nadprůměrný, stejně jako následující červen, kdy možno čekat také pěkné bouřky.

Jak vážně lze brát uvedené předpovědi?
Předchozí text není přesná dlouhodobá předpověď, tu s našimi současnými znalostmi není možné přesně vytvořit. Jsou to odhady, scénáře, modelované numerickými klimatologickými modely, které vycházejí ze současných naměřených dat. Napíšeme-li, že například květen bude teplotně nadprůměrný, ještě to neznamená, že v období Ledových mužů nemůže na Vysočině na chvíli napadnout sníh. Teplotně nadprůměrný měsíc znamená, že tak vychází jako celek, bez ohledu na krátké výkyvy počasí v jednotlivých dnech. To je ostatně často slýcháno od laické veřejnosti, která zohledňuje jen to, co je zrovna teď a tady vidět — v Česku dva týdny třeskutě mrzne a lidé se hned ironicky ptají, kde že je to naše globální oteplování. Světe div se, globální oteplování tu je a ani škrábání námrazy ze skla našeho auta to nepopírá. Ale o tom si napíšeme zase příště.