Časy se mění a pokrok letí mílovými schody strmě nahoru. Předpovídání počasí je dneska už docela odlišnou disciplínou, než před 50, ba i před 20 roky. Počítače umějí řídit letadlo líp, než pilot. Podobně je tomu s numerickými předpověďmi stavu atmosféry.

Rovnice pro numerické modelování dějů v atmosféře jsou známy již z poloviny 19. století. Později, v roce 1922, byly publikovány první pokusy o praktický výpočet, který ovšem uskutečnila velká skupina výpočtářů, pochopitelně bez možnosti využít počítače. I když tehdejší model nebyl zdaleka tak komplexní, jako jsou numerické modely dneška, k určitému výsledku se došlo, ale výpočet byl tak náročný na čas, že celý proces byl pro praxi nepoužitelný.

V 50. létech 20. století už byly k dispozici sálové počítače, na nichž se konaly pokusy vyřešit strojovou předpověď počasí. Výsledky uspokojivé nebyly, ale celý proces takovou předpověď udělat byl tehdy v plenkách a do dnešních dnů vykonal ohromný pokrok. Výkon současných superpočítačů je takový, že v krátkém čase propočítají předpověď chování něčeho tak složitého, jako je atmosféra, za pár desítek minut při pokrytí celého glóbu. Výstupem jsou data v gridové síti, která pak zobrazovací metody převedou na mapy nejrůznějších fyzikálních polí a s těmi pak pracují meteorologové.
K tomu pak směřuje otázka: Je ještě nutno aplikovat práci meteorologa, když matematický model určí jednotlivé prvky počasí s již docela uspokojivou přesností na 3-5 dní, a tato přesnost se jistě bude v dalších letech a desetiletích ještě zlepšovat?

Odpověď zní, že zatím ano. Ale jak dlouho to „zatím“ bude trvat? Není problém sestavit algoritmus, který sám sestaví slovní předpověď z dat modelu. Už dnes se praktičtí meteorologové opírají takřka výhradně o matematické modely a tato práce je díky kvalitě modelů stále snazší. Dokládá to i fakt, že na pozicích meteorologů je poměrně značné množství pracovníků, kteří meteorologii ani nevystudovali.
Modely jsou dnes vysoce kvalitní, ale ještě ne natolik, aby bylo možno rovnou převádět jejich výsledky do slovní či kódové předpovědi algoritmem. Zatím je stále ještě posuzují pracovníci, aby je upřesnili. Myslím, že ale nebude dlouho trvat a strojová předpověď bude běžným produktem. Meteorologové v praxi vymizejí, zůstanou jen „modeláři“, tj. matematikové, kteří budou do modelů zavádět a zlepšovat rovnice fyziky atmosféry. Ve vzdálenější budoucnosti možná něco podobného čeká medicínu. Lidské tělo je ovšem mnohem složitější, než atmosféra, naši potomci si budou muset ještě dlouho počkat na to, že senzory a funkční zobrazovací metody naskenují zdravotní kondici člověka a matematicko-fyzikálně-chemický model ustanoví další vývoj a kvalifikovaný lékař tak bude mít skvělého pomocníka při léčbě.

Tak trochu filozofickou otázkou je, zda z toho všeho nezdegenerujeme. Zvykneme si, že mrkneme na displej mobilu (nebo zařízení, které budou naši potomci nosit namísto současných smartphonů) a budeme mít vědění všehomíra k dispozici. Prapravnuci se nám budou smát, když si přečtou tyto řádky, kde lehce zavzpomínám na 70. a 80. léta 20. století, kdy jsem jako dítě na táboře předpovídal počasí pomocí lesní moudrosti, kdy jsme s oddílem hledali semínka čapího nůsku a vyráběli primitivní vlhkoměr, kdy jsme pozorovali oblohu a chování mravenců, kdy jsme hleděli na barvy západu slunce, abychom z toho všeho určili pravděpodobné počasí na příští den.

Časy se mění a pokrok nezastavíš.