Taky jste určitě někde zaslechli, jak je evropská politika ODS pomýlená, jak jsme mimo jakýsi hlavní proud evropské integrace a jak je špatné odmítat euro. Předvolební rétorika, řeklo by se, ale podléhají jí i někteří komentátoři, kteří ve volbách nekandidují

Naposledy Karel Hvížďala na svém blogu, kde tvrdí, že jsme ztratili poslední zbytky sebereflexe a sami sebe marginalizujeme. V článku, v němž jeho nechuť k ODS převážila nad novinářským umem, smíchal páté přes deváté, předsudky a fámy zaměnil za skutečnost a zopakoval několik úsměvných klišé o mně a naší straně. Což o to, pana Hvížďalu si rád přečtu, je dobrý novinář, pánbůh zaplať za něj. Na jeho doporučení ovšem nelze vždy dát a předpovědi mu občas nevycházejí, jako třeba ta, že Jan Fischer bude prezidentem. Jeho „dobrá rada“ – pokud to správně chápu – nyní zní, že bychom měli být pro přijetí eura, protože jsme se k tomu před deseti lety zavázali a protože to chtějí někteří podnikatelé, dříve naši voliči. Pokud jde o euro, může být klidný. Vládní strany euro buďto chtějí, nebo dělají všechno pro to, abychom do eurozóny automaticky vpluli. ODS ne. Máme pro to dobré důvody, stejně jako pro naši evropskou politiku, v níž od počátku rozumně hájíme zájmy českých občanů. Před deseti lety kdekdo tvrdil, že názory, které na EU máme, jsou podivné. Dnes si totéž co my myslí většina občanů ve většině evropských zemí. Ale zůstaňme u eura.

Nedívám se na euro s žádnou ideovou předpojatostí. Mně by se euro stejně jako Karlu Hvížďalovi a některým podnikatelům taky líbilo. Hodně cestuji, mít všude stejné peníze, to je panečku pohodlné! Stejně tak v mé profesi. Společné výzkumné projekty jen v eurech, kupujeme stejné přístroje, platíme na konferencích za stejné hotely, máme stejné náklady jako zahraniční kolegové, tak proč ne? Jenomže kupříkladu při koncipování nové evropské politiky podpory výzkumu se politici ze starších členských zemí nějak „spletli“ a prosazovali pro nás v eurech za stejnou práci ve stejných podmínkách mnohonásobně nižší mzdy než pro své vědce. Horko těžko jsme to s dvanácti kolegy ministry z „nových“ členských zemí aspoň trochu korigovali. Ale stejně je to ve výsledku nevýhodné a nespravedlivé.

Zde jsme v malém u podstaty problému. Euro je pro nás nevýhodné. Vystaví nás problémům eurozóny, budeme se muset podílet stovkami miliard korun (přepočítaných na eura) na rozpočtových problémech zemí s eurem, zbavíme se možnosti mít měnovou politiku, omezíme pravomoci ve fiskální politice a nic tím nezískáme. Proto ho nebudu sobecky prosazovat jen proto, že by mně osobně zrovna nevadilo. Přece taky nevložíte úspory do banky, která vám nedá žádný úrok a z každé vložené částky vám něco sebere. To vám může někdo stokrát namlouvat, že je to prestižní banka. Raději si necháte peníze ve strožoku. Proč bychom se jako stát měli chovat jinak?

Argument, že jsme se před deseti lety k něčemu zavázali, neobstojí před českými občany, stejně jako neobstál např. před občany Švédska. Jako byste někomu před časem slíbili manželství, ale váš budoucí partner se mezitím stal alkoholikem, spustil se s jinými, a ještě se zadlužil. V některých typech společnosti by vás rodiče asi stále do takového svazku nutili, v naší kultuře bychom si nejspíše řekli, že takový slib nebude rozumné dodržet. Ruku na srdce, svému dítěti byste takový svazek rozhodně rozmlouvali.

Když jsme vstupovali do EU, bylo euro na samém počátku a neznali jsme jeho účinky. Navíc se ukazuje, že euro se postupem času změnilo z ekonomicko-politického v čistě politický projekt. Nenaplnily se některé předpoklady, lidé se v různých zemích chovají s odlišnou mírou odpovědnosti, mají jiný přístup k penězům, k práci, jiné možnosti – a přitom kupříkladu nevzrostla dostatečným způsobem mobilita, jako jedna z podmínek úspěchu jednotné měny. K tomu připočtěme vzrůstající poměrné zadlužení některých zemí, které je z hlediska dalšího vývoje eura časovanou bombou.

Zkusme si každý zahrát jednoduchou hru: na jednu stranu papíru napište přínosy a na druhou stranu zápory, které by pro vás přijetí eura znamenalo. Když dáme všechny naše odpovědi dohromady, vyjde nám, že jako Česká republika euro přijmout nemůžeme. (Vidíte, jak jsem se vyhnul slovu referendum – ale co jiného by taková hra byla?) Nevím, jestli je to mediálně atraktivní postoj, za který nás pochválí elita v pražské nebo brněnské kavárně, ale odpovědný a rozumný přístup to určitě je. A jsem přesvědčen, že Češi a Moravané tomu rozumějí, protože tři čtvrtiny z nich zavedení eura odmítají. Zda nás kvůli tomu budou volit, to je jiná otázka. V minulosti jsme jim naši volbu docela ztížili, to je fakt.

Pokud ale naši občané chtějí někoho, kdo nedá na to, k čemu ho tlačí v Bruselu nebo co mu šeptají nadnárodní společnosti, ale hájí jejich zájmy, pak by o volbě ODS měli vážně přemýšlet.