Zvláštní název článku jsem si nevybral zcela sám. Známý ekonom, který umí pěkně psát i povídat, nedávno na svém blogu uveřejnil text Smysl Evropy a naše fobie. Vyřizuje si v něm účty s Občanskou demokratickou stranou.

Mluví sice o ODS, ale ani jednou ji nejmenuje. Jako by jí nemohl přijít na jméno. Já autorovi zajímavé Ekonomie dobra a zla na jméno přijít mohu. Jeho intelektuální hru ale přijmu a také zde jeho jméno nevyslovím.

O autorovi (zůstaňme tedy u toho) se občas kriticky říká, že je salonní ekonom. To jistě nebude pravda – jako v dobrém salonu se ve svém textu nechová. Jeho výrazy jsou silné, méně už argumenty. Dočteme se zde, že ODS lidem lže, blíží se „hloupému populismu“, uráží „drtivou většinu evropských zemí“, svoje voliče, zdravý rozum (na Pánaboha naštěstí zapomněl) a že je eurofobní. A důvod? Nechceme se vzdát koruny a bezhlavě přijmout euro.

Domnívá se, že naše „malá, skomírající, kdysi seriózní pravicová strana“ nemá „jediného ekonoma“ a že chceme z naší země udělat Ukrajinu a zabránit lidem „vesele lyžovat v alpských střediscích“ a libovat si, že „je to vyjde levněji než Špindl“. Spatřuje v tom smysl Evropy, vlastně Evropské unie, protože mezi tím nevidí rozdíl. Také si myslí, že nikoho z nás v životě „ani na minutu“ nezdržela „mytická evropská byrokracie“ a že nikdo z „normálních lidí“ nemusel „vyplňovat byť jen o jediný formulář navíc kvůli EU“. Chtělo by se říci, že náš autor musí být šťastný člověk nebo že žije ve světě, který se významně liší od toho, v němž žijeme my ostatní. Ale pěkně popořádku.

Názor na výhodnost či nevýhodnost přijetí eura není nic, za co by se kdokoli musel stydět. My si myslíme, že je pro občany ČR nevýhodné, náš autor se domnívá, že to výhodné je. Bavme se tedy proč a neurážejme se hned. Ekonomy v ODS máme, ale i kdybychom opravdu žádné neměli, mohu nabídnout k četbě názory renomovaných zahraničních ekonomů, kteří na jednotnou evropskou měnu shlížejí více než kriticky.

Zdražení zboží skutečně není největší problém. Mávnout rukou nad ním ale nelze. Zvláště ne v zemi, která nemá fixní měnový kurz, jako mělo třeba po léta Lotyšsko, jež nyní euro přijalo. Zavést euro však hlavně znamená přijmout i určité závazky. Není úplně banální podílet se na problémech a zárukách eurozóny z vlastního rozpočtu částkami ve výši stamiliard korun.
Přijetí eura není přece ideologická záležitost. Není to test loajality. Není to maturita z demokracie. Zvažovat se musí zájmy české ekonomiky, zájmy našich občanů, pro a proti.

Lyžování v Alpách a cestování po Evropě je pěkné, ale nesouvisí to přímo s dnešní EU, a už vůbec ne s eurem. Třeba v 19. století se také volně cestovalo. Lidé si mohli „bezodkladně zajistit laciné a pohodlné dopravní prostředky, jež je bez pasu či jiných formalit přenesly do jiné země či klimatického pásma“, napsal o situaci Evropanů před první světovou válkou John M. Keynes, tedy ekonom – a tomu by náš autor mohl věřit. A novodobé cestování bez pasu je možné na základě Schengenské smlouvy, která vznikla původně mimo Evropskou unii.

S ukrajinskou paralelou je to vážnější. Nikdo nechce být Ukrajina, ale ODS nás k ní vede, podsouvá nám autor. ODS nás ale spíše vedla do NATO a do EU. V EU nejsme nikde na okraji, spolupracujeme, což nám autor nepřiznává. ODS má místopředsedu Evropského parlamentu, hraje zde klíčovou roli ve čtvrté nejsilnější frakci. Dokázali jsme v mnoha případech účinně hájit zájmy České republiky, tak jak to dělají jiné členské státy.

Cestu mimo EU nevidíme a ani ji nehledáme, ale chceme se na podobě Unie aktivně podílet a uplatňovat své představy. Neodkýváme nadšeně každou hloupost jen proto, že je pod heslem evropské integrace. Co je na tom proboha špatného?

Na začátku krymské krize jsme nejjasněji ze všech našich politických stran mluvili o naší euroatlantické vazbě a o zájmech Západu. Nemáme ale ideologické brýle. A položme si otázku: Slouží zájmům nepřátel demokracie opravdu ten, kdo tu a tam připomene, že svět není černobílý, nebo spíše ten, kdo se spoléhá na ochranu něčeho, co neexistuje? Naši bezpečnost nezajistí bezzubá zahraniční a neexistující obranná politika EU. Namlouvat si něco takového je nebezpečné. Chrání nás jen spolupráce v rámci NATO.

Nevím jak kdo, ale já žádnou fobií k Evropské unii netrpím. Jsem její součástí. A netrpí jí ani ODS. Něco jiného je ale fobie z ODS, tou je občas někdo zasažen. Mrzí mě, že i náš autor. Spíše bych čekal, že v době vnitřního i vnějšího oslabování svobody a demokracie budeme na jedné lodi. Chce se to ale zbavit fobie z ODS a začít se kolem sebe dívat s otevřenýma očima i myslí.