Pochopila to většina národů: dnes spočívá úspěch a síla země ve schopnosti spolupracovat a vycházet s dalšími zeměmi, nikoli ve snaze hrát si na vlastním písečku a dupat kolem v rámci jakési suverenity. I veliké a silné národy to pochopily, o to smutnější je kampaň české skomírající pravicové strany, která v ní dokonce tvrdí lež, že hájit korunu znamená hájit zdravý rozum. Uráží tím nejen drtivou většinu evropských zemí, ale i své vlastní voliče, kteří povětšinou s eurem problémy nemají. A uráží tím i zdravý rozum.

Jestli jsme se něco naučili od George W. Bushe, tak to, že i nejmocnější země světa, která by se suverénně chovat mohla a nemusela by vůbec brát ohledy na země jiné, tímto chováním ztrácí a oslabuje tím samu sebe. I pro takovou ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou supervelmoc, jako jsou USA, je výhodnější, pokud se části své suverenity vzdá a vytváří koalice s jinými, byť "slabšími" zeměmi. Jinými slovy, nedělá věci po svém, ale konzultuje, ustupuje, hledá spojence, dává prostor jiným a tak dále. Je to koneckonců pradávný princip lidské rasy. Nepřežíváme kvůli tomu, že jedinec sám je silný, ale proto, že si navzájem pomáháme.

Chování malé české strany je v tomto pohledu ještě úsměvnější.

Ale zpět k euru, které se u nás dokolečka diskutuje už nejméně deset let. Chápu, o měnovém režimu lze diskutovat. To, co vidíme na billboardech kdysi seriózní pravicové strany, se blíží hloupému populismu. A někde populismus přechází již do otevřené a vědomé lži. Tak třeba věta, že euro přináší zdražení, je nepravdivá - v žádné zemi nedošlo po zavedení eura k výraznému nárůstu inflace. Seriózní studie hovoří o nárůstu inflace z titulu eura v řádech nízkých jednotek desetin procenta, pod rozlišovací schopnost jakéhokoli serióznějšího komentáře. Ano, dochází k dobře dokumentovanému optickému klamu, některé položky - jako je káva - občas podraží znatelně, to je však kompenzováno snížením cen jinde - u větších položek, kde to tak vidět není. Výsledkem tedy žádné zdražení není. Chápu, že tato strana nemá jediného ekonoma, ale i neekonom, než něco takového vyvěsí na billboard, by si měl nejdříve ověřit, jaké "zdražování" nastalo v jiných zemích, které euro měly dřív.

Na příkladu Ukrajiny lze hezky vidět, co se může stát se zemí, která neví, kam patří, a příliš dlouho žila na "území nikoho". I u nás lze občas překvapivě u některých politiků vidět tendence naši zemi vmanévrovat zpět do této "země nikoho" (tedy pod možnou sféru ruského vlivu). A je to o to překvapivější, že je tato tendence vidět u politiků, kteří si říkají pravicoví a ohánějí se svobodou rozhodování. Je smutné, že právě toto dědictví bývalého prezidenta, který sám o sobě upadá čím dál tím hlouběji do irelevance, je něco, co si jeho bývalá strana nechala vytesat do štítu a s touto eurofobií vyrazila do evropských voleb.

České republice to v EU sluší. Posunuli jsme se nejen ekonomicky, ale i kulturně a mám pocit, že za poslední roky došlo k výrazné depupkizaci naší republiky. Dnes je celkem běžné vidět Čechy, jak si vesele lyžují v alpských střediscích, a ještě si libují, že je to vyjde levněji než Špindl - což je něco, o čem by se asi nikomu z nás ještě před deseti lety ani nezdálo. Také by mě zajímalo, koho z nás v životě byť na minutu zdržela mytická evropská byrokracie - kdo z normálních lidí musel vyplňovat byť o jeden formulář navíc kvůli EU?

Těžko si představit, kde bychom asi byli, kdybychom eurofobii této strany uvedli v praxi a v EU vůbec nebyli, ale byli, jako třeba Ukrajina, mimo. A mimochodem, jedná se o eurofobii, nikoli eurorealismus. Eurorealista totiž vidí výhody i nevýhody a mluví o nich vyváženě a dá se s ním rozumně mluvit. Eurofob vidí za vším evropským cosi podezřelého a vyvolává to v něm obavy a strach, tedy fobii.

Psáno pro HN