V zemědělství je (bohužel) rozhodující Brusel

Výrazné snížení (v řádu miliard ročně) původně Bruselem plánovaných škrtů tuzemským zemědělským podnikům, miliarda pro rozvoj tuzemského rybářství (nejen kvůli propagaci kaprů), precedentní chráněný evropský název České pivo – to jsou jen některé nejviditelnější úspěchy naší agrární diplomacie v tomto volebním období na půdě Evropské unie. Není špatné si to připomenout v současné době, kdy se vážně uvažuje o rekonstrukci Topolánkova kabinetu. Prostě proto, že jedním z ohrožených je údajně ministr zemědělství.
Faktem je, že na tuzemské scéně toho zatím Petr Gandalovič moc nepředvedl, zřejmě i proto, že je evidentně lepší diplomat než exekutivní představitel státní moci. Kardinální otázkou přitom je, co je pro naše zemědělství potřebnější. Vzhledem ke stále ještě obecně mizivým jazykovým znalostem právě v zemědělském oboru a stále přetrvávajícím provinčním hodnocením úspěšnosti toho kterého politika, které klade důraz na viditelné domácí aktivity to opticky vypadá, že důležitější je schopnost rozhodování na domácí resortní scéně.
Jenže právě v zemědělství je opak pravdou. Drtivá část strategických rozhodnutí padá v této ze všech oblastí nejregulovanější evropské politiky na evropské úrovni a úlohou domácí zemědělské politiky je obvykle jen transformovat evropské verdikty do tuzemských zákonů. V tom jsou, pravda, dost velké rezervy, kreativní poslanci i senátoři si rádi k bruselským povinnostem ještě něco navíc rádi přidají. Generální rámec se však tvoří mimo naše zákony i instituce.
Že je přitom současné vedení ministerstva zemědělství na evropské scéně úspěšné, dokladuje nejen reálné prosazování tuzemských zemědělských zájmů, ale i stav přípravy resortu na české předsednictví. Na všech možných frontách slýcháme slova o tom, jaké že to bude pod českou kuratelou v evropském předsednictví fiasko. A skutečně, na prstech jedné ruky by se daly spočítat resorty, které připraveny jsou, a kterým se již dokonce do evropských kalendářů podařilo zakotvit akce nejen evropského formátu. Kupodivu mezi těch pár oblastí patří právě zemědělství, což je o to záslužnější, že jde v rámci EU o nejsložitější legislativní a organizační agendu.
Skutečnost, že právě naši zemědělci začali jako jedni z prvních čerpat evropské peníze například na rozvoj venkova, nikdo nezpochybňuje – jen o tom zemědělci moc často nemluví. O tom, že pochvalu resortu zemědělství vyslovil i ministr zemědělství Francie Michel Barnier, se zřejmě také mnoho v médiích nedozvíme. Možná si někdo přečte pár řádek o tom, že v ČR bude příští týden zemědělská komisařka EU Mariann Fischer Boell – ale možná ani ne. Lidi to moc nezajímá, protože do složitých vztahů mezi evropskými zemědělskými institucemi a politiky nevidí a média jim to obvykle moc neusnadní.
Přesto jde o signály, že na rozdíl od Česka má tuzemská agrární diplomacie v zahraničí dost slušné renomé. Ostatně – většina z těch, kteří si to zasloužili, měli vyšší úctu v zahraničí než u nás, včetně prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Je tedy otázkou, zdali je správné uvažovat v zemědělství o personální rekonstrukci. Jednak proto, že k dispozici stejně není v současné době na tuzemské scéně politik, který do tak složitého resortu vidí, takže zbytek volebního období stráví veřejným studiem nashromážděných problémů, aniž by se moc co změnilo. Zejména ale proto, že by bylo nanejvýš žádoucí dotáhnout na evropské scéně v současnosti rozdělaný klíčový dokument „Health Check“, nazývaný také zdravotní prověrkou evropské zemědělské politiky. Zatím se zdá, že pro tuzemské zemědělství rozhodující priority současná agrární diplomacie uhájí. Bude toho schopna i případná reprezentace nová?

Ochráníme zemědělskou půdu?

Přestože se pozornost politiků a médií v poslední době soustředí zejména na světovou ekonomickou krizi a tuzemské senátní a krajské volby, vstupuje v současné době do legislativního procesu u nás zákon značného strategického významu – vláda se totiž má, již na druhý pokus, zabývat v pondělí 20. října novelou zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Znění uvedené novely přitom může mít (a mělo by mít) zásadní význam pro regulaci počtu a výměry lokalit pro výstavbu stále četnějších logistických a skladovacích center, ale i pro výstavbu satelitních městeček či supermarketů. Nejde v ní totiž o nic méně, než o možnost razantně zvýšit poplatky (odvody) za takzvané vyjmutí pozemků ze zemědělského půdního fondu. Tyto poplatky jsou v současné době doslova směšné v porovnáním s tím, jak se pozemek „ukradený ze zemědělství“ nebo z Chráněné krajinné oblasti (CHKO) komerčně při jiném než přírodním využití zhodnotí. Odvody za vyjmutí se totiž pohybují mezi 40 000 až 70 000 korunami za hektar, čili čtyřmi až sedmi korunami za metr.
V novele se jednak navrhuje oproti současnému stavu zhruba dvojnásobná valorizace, kromě toho ale také novela stanovuje koeficienty, kterými se cena vyjímaných pozemků násobí podle toho, jak jsou pozemky cenné. Tak se může cena za hektar vyšplhat až zhruba na 1,5 milionu korun za hektar. Což na první pohled vypadá, že ochrana půdního fondu se tak dostatečně zvýší.
Jenže nezvýší. Zmiňovaných 1,5 milionu korun za hektar se totiž týká jen v návrhu definovaných nejcennějších pozemků, což by měly být pozemky v chráněných územích. V praxi jde o cenu 150 korun za metr, což je sice pro ochranu lepší než stávající nic, ale pro“ vyjímatele“ pozemků je to pořád ještě doslova pár korun. U cenných a strategických pozemků by proto měly být odvody ještě daleko razantnější, v řádu mnoha milionů korun za hektar. Je totiž zcela zřejmé, že po vyjmutí půdního fondu se již na zemědělské nebo krajinotvorné účely nikdy takové pozemky nepoužijí.
Druhou věcí je, že by bylo vhodné překvalifikovat navrhovanou cennost pozemků. Například zemědělské pozemky, i když jde o kvalitní půdu, nedosahují zdaleka výše koeficientů znásobující poplatky za vyjmutí půdy v chráněných lokalitách. Jenže jsou to právě zemědělské pozemky v blízkosti měst, o které je největší tržní zájem, a jejichž odplynutí k nezemědělským účelům reálně snižuje podnikatelský prostor pro zemědělskou produkci. Developerské firmy budou těžko stavět satelitní města či budovat velkosklady v CHKO, jejich cílem je maximálně možně přiblížit takové objekty k hranicím velkoměst a obecně tam, kde je nějaký průmyslový rozvoj. Je ilustrativní, že například v oblasti středních Čech jde v mnoha případech o zemědělskou půdu vysoké produkční hodnoty. To v praxi znamená, že výrazný nárůst odvodů za vyjímání pozemků z půdního fondu by se měl týkat primárně i zemědělské půdy.
Pokud se tak nestane, můžeme se v budoucnosti „těšit“ na krajinu zastavěnou všude, kde to jen bude možné, více či méně nevzhlednými mnohasetmetrovými krabicemi na uskladnění čehokoli. Zemědělci pak mohou dělat v příslušných objektech například vrátné.

Demonstrace zemědělců? Spíš politika než argumenty

Ačkoli se tomu představitelé Agrární komory ČR od počátku brání, je stále více jasné, že demonstrace a blokády komunikací plánované na pondělí 13. října jsou v zásadě politickou akcí s cílem částečně ovlivnit výsledky krajských voleb. Pokud by to totiž mělo být jinak, měli by zemědělci logicky zvolit jiné datum, jinou situaci a jiné argumenty.

Více »