Petr Havel

26. 11.

Golfová hřiště jsou pro krajinu lepší než vybetonované plochy

Petr Havel Přečteno 4138 krát

Nejnovějším mediálním hitem týkající se problematiky krajiny je zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), podle kterého šla část dotací do zemědělství neoprávněně také na výstavbu golfových hřišť. V krátké době je to přitom již druhé zjištění NKÚ týkající se dotací směrovaných nějakým způsobem do krajiny, které vysílá emoce nesprávným směrem.

To první se, pro připomínku, týkalo efektivity protipovodňových opatření, kde NKÚ posuzoval jejich účinnost v souvislosti budováním rybníků, s tím, že tato účinnost není prokazatelná. Nyní jsou trnem v oku Úřadu golfová hřiště. K obojímu lze ovšem konstatovat, že jak rybníky, tak i golfová hřiště jsou přínosem pro krajinu, protože zvyšují pestrost krajiny a schopnost půdy zadržovat vodu.

Celá problematika má ovšem daleko širší filosofický rámec – totiž správnou odpověď na otázku, co vše spadá do zemědělského hospodaření a na co lze vydávat veřejné prostředky. Převažujícím názorem ve společnosti, a jak vidno, i v kompetentních orgánech, je přitom představa, že zemědělství je jen a pouze produkce zemědělských surovin. To je ale značně zúžený a v praxi nerealistický pohled, protože zemědělství v sobě zahrnuje také péči o krajinu, a je i podstatnou součástí rozvoje venkova, což zdůrazňuje i Společná zemědělská politika EU (SZP) nemalými dotacemi, zastřešenými Programem rozvoje venkova (PRV). Ten připravuje a finanční prostředky vyplácí právě ministerstvo zemědělství. Zcela legitimní součástí celkového hospodářského výsledku zemědělského resortu jsou pak každoročně výsledky takzvaných nezemědělských činností, z nichž značná část souvisí s obhospodařováním pozemků, ale jde také o jiné činnosti, a to nejen například o výrobu lokálních potravin (což je vlastně průmyslový nezemědělský obor). Nejen produkce zemědělských surovin byla ostatně součástí zemědělského podnikání vždy, i v předlistopadovém období. Tehdy se to nazývalo „přidruženou výrobou“, dnes je to „diverzifikace zemědělských činností“.

K uvedenému problému golfových hřišť lze navíc uvést, že na tento typ ploch nelze vyplácet takzvané přímé platby. Pakliže tedy nějaký příjemce dotací – vlastník, spolumajitel nebo nájemce ploch golfových hřišť nějaké peníze dostal, nemohlo to být primárně na tyto plochy. „Golfové aktivity“ ale mohou tvořit skutečně významnou část příjmů z činnosti podnikatele registrovaného jako zemědělec, což ovšem není nic proti ničemu. NKÚ se ovšem domnívá, že ministerstvo zemědělství může omezit přímé platby pro takové subjekty, které jsou více nezemědělci než zemědělci.

To vypadá na první pohled logicky, zejména když jde o golfová hřiště, jejichž majitelé a uživatelé mají image libových městských frajerů hrajících si na milionáře, nebo kteří dokonce milionáři jsou. Pokud si ale odmyslíme od golfových hřišť tyto občany, zůstane zatravněná část krajiny s krajinnými prvky, kterou lze mimo jiné považovat za část krajiny zvyšující schopnost zadržovat vodu a poskytující jako bonus celkem příjemný vizuální vjem. Pro životní prostředí je to rozhodně lepší řešení, než zemědělské pozemky poseté solárními panely nebo někdejší zemědělské plochy vybetonované pro výstavbu logistických či administrativních center.

Je také vhodné vědět, že možnost omezit přímé platby (vztažené na plochu zemědělské půdy) nevyužila zatím žádná země EU. To je ovšem naprosto logické – právě proto, že v zahraničí je daleko četnějším jevem, že primární zemědělská činnost netvoří dominantní část podnikatelských aktivit lidí podnikajících na venkově. Intenzifikace zemědělství (a nyní nechme stranou to, zdali je to tak správně nebo ne) vede totiž k poklesu počtu potřebných zaměstnanců v oboru, a výzvou doby je tak rozšířit spektrum pracovních příležitostí na venkově o jiné oblasti, než je prvovýroba. Jak již bylo řečeno, bylo tomu tak vždy. Pakliže by tedy mělo ministerstvo zemědělství omezovat dotace subjektům tak, jak to navrhuje NKÚ, zvýšila by se na našem venkově nezaměstnanost.

Je proto na čase zavnímat, že zemědělství je daleko širší pojem, než pouhá prostá produkce surovin k výrobě potravin. Vzorem v takovém vnímání by měly ale jít především orgány státní správy – jinak se přístup společnost k této oblasti podnikání těžko změní. Což je ovšem v neprospěch všech, i zemědělců.

15. 11.

Zemědělský resort by měl nadále řídit Miroslav Toman

Petr Havel Přečteno 3405 krát

Pokud by měly strany předpokládané budoucí vládní koalice dodržet své předvolební teze o obsazování ministerských křesel odborníky, musel by v čele ministerstva zemědělství pokračovat stávající ministr v demisi Miroslav Toman. Každý, kdo tento resort alespoň trochu sleduje, musí totiž dojít k závěru, že při současné politické konstelaci je takové řešení navzdory nekonečným spekulacím o obsazení vládních postů bezkonkurenčně nejlepší.
Zatím nejsilnější potenciálně vládní strana, sociální demokracie, kupodivu ve svých řadách nemá žádnou osobnost, která by mohla s úspěchem ministerstvo zemědělství vést. A to i přesto, že právě sociální demokraté měli v minulosti na zemědělství své ministry a tuto stranu také mnozí zemědělci pravidelně volí. Takovou osobou nebyl ostatně z pohledu zemědělství ani stínový ministr zemědělství Michal Hašek, který měl blíže ke všemu možnému, jen ne k zemědělskému resortu. A navíc je v současné době prakticky mimo hru.
Teoreticky by mohli ministerstvo zemědělství obsadit lidovci, o čemž se také nejčastěji spekuluje a je i možné, že to takto nakonec dopadne. Pro naše zemědělství by to ale nebyla dobrá zpráva. Jak v případě šéfa lidovců Pavla Bělobrádka (veterinární vzdělání), tak prvního místopředsedy Mariana Jurečky (rostlinolékařství a podnikatelská praxe) by sice byly částečně naplněny odborné předpoklady, to ale zrovna v případě zemědělství nestačí. Oblast zemědělství společně s potravinářstvím představuje polovinu veškeré evropské regulační legislativy, samotné zemědělství pak kromě toho čerpá necelých 40 procent evropských dotací prostřednictvím složité struktury dotačních programů, které k tomu, aby mohly smysluplně fungovat, musí být mezi sebou správně provázány a dobře zacíleny. Což není jednoduché, a navíc je to jen pomyslný vrchol ledovce. Minimálně Pavel Bělobrádek si tohle zřejmě uvědomuje, a proto se na Těšnov (sídlo ministerstva zemědělství) celkem rozumně nehrne. Zdali to takhle cítí i jeho spolustraníci, je ovšem ve hvězdách, respektive v jejich hlavách.
Fakticky nejvyšší potenciál obsadit ministerstvo zemědělství by v praxi mělo hnutí ANO Andreje Babiše. To se však předem z obsazení ministerstva zemědělství, i pod tlakem veřejnosti, dobrovolně kvůli riziku střetu zájmů vyloučilo. K tomu snad jen poznámka, že střet zájmů, v praxi riziko finančního nebo legislativního zvýhodnění vlastních firem nebo spřízněných firem působících v oboru samozřejmě existuje, vždy je však spojeno s přístupem toho kterého jedince a mírou jeho aktivity svou významnou pozici zneužít. Je přitom naivní domnívat se, že osoba komerčně nespojená s oborem, jemuž velí, nemůže svou pozici zneužít. Rozdíl je jen v tom, že v případě působení v oboru jsou zvýhodněny firmy či spřízněné osoby v dotčeném oboru, zatímco v druhém případě osoby a spřízněné firmy mimo obor. Je pak otázkou, co je horší – v prvním případě totiž končí peníze či výhody alespoň "dohledatelně", zatímco v druhém neznámo kde, včetně neidentifikovatelných daňových rájů. Je to smutné, ale je to tak. Každopádně, Babiš a jeho strana ministra zemědělství ze svých řad hledat nehodlá, čímž příběh končí.
Sám ministr Toman v demisi se, jak se shoduje snad až na soukromé zemědělce veškerá zemědělská i potravinářská (i politická) veřejnost, ve své roli nepochybně osvědčil. I při nedobré kondici našeho hospodářství dokázal dokonce navýšit stávající i budoucí zemědělský rozpočet, což je mimo jiné důkaz jeho silné osobnosti, protože o totéž se snažili, a ne s takovým úspěchem, i všichni jeho kolegové. A měřítkem úspěšnosti ministrů v naší zemi, i když to není vždy úplně správné, je schopnost zajistit pro „svůj“ resort peníze. To by ale skutečně nemělo ke kvalifikaci na ministra stačit. V případě Tomana jsou ale ve hře ještě další, pro chod resortu a klid v zemědělské veřejnosti důležitější věci. Tou první a základní je znalost prostředí, a to nejen v prvovýrobě, ale i při zpracování zemědělských surovin – v potravinářství. Zemědělský resort, který je v celém polistopadovém období v zajetí zemědělských (prvovýrobních) priorit, by přitom potravináře potřeboval jako sůl. I laickou veřejnost zajímá spíše řízek, než sebekvalitnější prase ve vepřínu. Toman ale nezná jen podnikatelské prostředí, ale i samotné ministerstvo, kde v minulosti působil jako státní tajemník. Absence přehledu o tom, kdo je v příslušném resortu kdo a od koho lze co čekat, je přitom dlouhodobě největším handicapem našich vysokých státních úředníků včetně ministrů. To z možných kandidátů na ministra zemědělství jako u jediného u Tomana ani náhodou nehrozí.
To ale stále není vše. Toman byl také v době vstupu ČR do EU u vyjednávání s Unií, a zná tak také prostředí v Bruselu. Kromě toho působil nějakou dobu v USA, takže má navíc alespoň základní přehled o cílech, strategiích a fungování zemědělství „za velkou louží“, což je další bonus navíc k řízení nějakého resortu. To vše dává přitom předpoklady k určitému zasvěcenějšímu, a tedy objektivnějšímu pohledu na další kroky v zemědělském resortu, nehladě na to, že se v současné době za Tomanova ministrování, dopracovávají na Těšnově podrobnosti pro podmínky čerpání evropských i národních peněz pro další sedmileté období Společné zemědělské politiky EU. Bude-li přitom jejich realizátorem někdo jiný než ten, který je připravoval, máme v resortu zaděláno na pěkné zmatky – do žádných pravidel se nedá do nejmenších podrobností napsat, co tím chtěl autor dosáhnout, už proto, že každý autor chce dosáhnout něčeho, byť třeba nepatrně, jiného.
Jak to na ministerstvu zemědělství dopadne, je v současné době opravdu otázkou. Ze zkušeností z vlastní minulosti přitom víme, že výsledky politických personálních dohod jsou někdy velmi překvapivé, což nemusí být na škodu. Podle současných signálů by totiž bylo překvapivé, kdyby stávající ministr pokračoval ve své funkci dál – kdyby se tak ale stalo, bylo by to právě ono pozitivní překvapení.

Archiv článků: listopad 2013

Golfová hřiště jsou pro krajinu lepší než vybetonované plochy

Zemědělský resort by měl nadále řídit Miroslav Toman

Blogeři abecedně