Upřímně řečeno se nelze odpůrcům prodeje dřeva ze státního podniku Lesy České republiky (LČR) prostřednictvím lesnických firem (takzvaná lokalita P) vlastně divit. Tento model prodeje dřeva, kdy se stát jakoby vzdává zisků z prodeje dřeva ve prospěch komerčního sektoru, není zas tak obvyklý, a přestože jej některé země, jako Francie, Švédsko, částečně Rakousko a Slovensko také uplatňují, většinou si stát prodává své dřevo sám. Nejen stát, ale obecně vlastník porostů, nejen soukromník, ale i třeba obce. Logická jednoduchá otázka tedy zní: Když to jde jinde, proč se tomu brání LČR? A proč je právě v LČR prodej dřeva při pařezu (P) tak výhodný?
I základní odpověď je celkem jednoduchá: Protože pozice LČR je oproti všem vlastníkům úplně jiná a fakticky jedinečná. To ale jistě odpůrcům prodeje dřeva prostřednictvím firem nestačí a nějaký systémový materiál shrnující zásadní odlišnost situace v LČR od jakéhokoli jiného vlastníka neexistuje. To ovšem poskytuje prostor pro ekonomické a lobistické konstrukce všeho druhu, aniž by byly vzaty v úvahu údaje o tom, proč je to jinde jinak a jaké jsou také skutečné výsledky prodejů dřeva v režii vlastníků, v terminologii tendrů LČR „na odvozním místě“.
Následující řádky si nečiní ambici zmiňované odlišnosti a výsledky „OM“ u jiných vlastníků skutečně systémově shrnout, což by ale jinak bylo opravdu třeba. Ambici upozornit na některé zcela opomíjené souvislosti ale mají.
Nejprve sonda do historie, kde jsou kořeny současného stavu a prvotní důvody pro prodej dřeva na „P“. Jde v zásadě o dva, téměř půlstoletím od sebe oddělené kroky. Tím prvním jsou Benešovy dekrety, kterými byl zestátněn, zejména v pohraničí, majetek vysídlených Němců, a díky tomu se vytvořila v Evropě ojedinělá, dominantní pozice státu ve vlastnictví lesů na svém území. Druhým krokem v roce 1992 byl proces odstátnění státních lesů, kdy byl současný podnik LČR zbaven veškerého zázemí umožňující těžbu, dopravu či prodej dřeva a byla mu ponechána v zásadě jen role správce lesních porostů. Na rozdíl od jiných státních lesů tak LČR na jednu stranu disponují obrovským majetkem, na druhou stranu nemají technologie a v řadě případů ani odbornou způsobilost tento majetek optimálně zhodnotit. Osobně si přitom myslím, že je to dobře. Stát by se měl skutečně starat o veřejně prospěšné funkce lesů, udržovat a zlepšovat strukturu tohoto majetku pro příští generace a určitou výhodou současného stavu je, že vlastnictví státních lesů je koncentrované a v takovém případě lze veřejný zájem systémověji naplňovat. Podnikat v lesích, i těch státních, mají pak podnikatelé.
Zpět ale ke kardinální otázce, proč také jiní vlastníci lesních porostů neprodávají „své“ dřevo prostřednictvím „cizích“ podnikatelů. Jako vlastník bývají LČR srovnávány s Vojenskými lesy (jde také o státní podnik) a obecními lesy (SVOL – Svaz vlastníků obecních lesů) a obě tyto organizace prodávají dřevo ve vlastní režii, na onom odvozním místě. K tomu lze ovšem poznamenat, že Vojenské lesy ani jinak než na odvozním místě prodávat dřevo nemohou, neboť hospodaří ve vojenských újezdech, v nichž vzhledem k různým vojenským akcím nemají lesnické firmy on-line přístup do lesa, což je základní předpoklad pro těžby typu „P.“ Pokud se týká obecních lesů, pak v jejich případě nelze ani náhodou dedukovat, že prodej dřeva na odvozním místě (ve vlastní režii) je ekonomicky tak výhodný, jak se to obvykle prezentuje. Samozřejmě záleží na místní kvalitě a struktuře porostů, a určitě i na kvalitě managementu, který má těžbu dřeva z obecních lesů a jeho prodej na starosti. Nepříliš známou informací v této souvislosti je, že řada obecních lesů prodávající dřevo na odvozním místě zkrachovala (například Beroun nebo Kroměříž) a původně vlastní lesy již prodala dalším zájemcům. Na řadě lokalit byly a jsou obecní lesy nabízeny k prodeji samotným LČR. Nelze tedy bagatelizovat, nicméně je jistě pravdou, že plochou menší majetek se dá určitě lépe při dobrém hospodaření „ohlídat“ a dosahovat na něm lepších hospodářských výsledků na OM. Ale neplatí to stoprocentně.
Pojďme ale do zahraničí. Již bylo řečeno, že není mnoho zemí, kde se prodává státní dřevo při pni. To má ale minimálně tři zásadní důvody. V prvé řadě je vlastnictví státu všude o poznání menší, než je tomu v ČR, a proto je možné na menším území dřevo při prodeji optimálně zatřizovat a tedy zhodnocovat. V druhé řadě je alespoň nějaká část činností státních lesů v zemích EU dotována, což vylepšuje jejich hospodářský výsledek. Korektně je třeba říci, že prostředky z EU čerpají i LČR, ne však na svou základní činnost, ale na jednotlivé projekty ve veřejném zájmu, z nichž jim nejen nic nezbude, ale ještě se podílejí na spolufinancování těchto projektů. Do třetice nebylo žádným evropským státním lesům zprivatizováno jejich zázemí a technologie takovým způsobem, jako v ČR, takže disponují technikou a lidmi „z vlastních zdrojů“ a nemusí si na veškeré služby najímat privátní firmy.
A jak je to s dalšími argumenty z praxe? Ačkoli jsou již známy výsledky vyhodnocení dvou různých způsobů prodeje dřeva (P a OM) za loňský rok, nikdo je zatím prakticky neprezentoval. Což je škoda, protože loňský rok ještě ve větší míře potvrdil podobné vyhodnocení za rok 2008, kdy odborná komise ministerstva zemědělství konstatovala, že na prodeji dřeva „při pni“ by v roce 2008 vydělaly LČR (potažmo stát) o 592,4 milionu korun více než při prodeji tohoto dřeva na odvozním místě, tedy ve vlastní režii. Výsledky vyhodnocení roku 2008 byly široce kritizovány s tím, že byly zmanipulovány a že nešlo o standardní rok, neboť do bilance roku 2008 zasáhly významně kalamitní těžby po větrných vichřicích. V loňském roce ale nadstandardní kalamity nebyly, přesto byla prokázána výhodnost prodeje dřeva na „P“ jako ještě výhodnější a LČR a stát by vydělaly o 613,3 milionu korun více. Pokud se týká manipulací, pak je vhodné připomenout, že v celkem osmičlenné hodnotitelské komisi měli převahu podnikatelé, samotné LČR v ní měly dva zástupce a nemohly tak tedy výsledky vyhodnocení ve prospěch své argumentace pro „P“ zásadně ovlivnit.
Další argument pro výhodnost „P“ podle všeho přinesou i nabídky podnikatelů v rámci tendrů na práce pro LČR v příštím roce. Obálky s nabídkami začaly LČR otevírat tento čtvrtek a podle dosavadních signálů se zdá, že LČR prodají přes firmy své dřevo velmi dobře. Netřeba připomínat, že všechny jednoroční tendry počítají s prodejem dřeva typu „P“.
Na závěr snad jen úvaha na principu zdravého selského rozumu. Dokáží-li komerční firmy díky na konečném výsledku zainteresovaných lidí dřevo od LČR lépe zatřídit do sortimentů a tedy lépe zhodnotit, mohou pak za dřevo nabídnout LČR vyšší ceny, než by tomu bylo v případě, kdy zaměstnanci LČR zatřizují ve vlastní režii prodávané dřevo hůže a tedy jej méně zhodnotí. Je to tak strašně nepochopitelné?