Po řadu let se zhoršující neschopnost české krajiny zadržet při přívalových deštích nápor vody se při letošních bouřkách a s tím spojených intenzivních srážkách opět projevila. Bohužel si na důsledky klimatických animozit pomalu zvykáme, což není zrovna pozitivní signál pro budoucnost.
Je totiž jasné, že problémy s přívalovými dešti budou pokračovat. A otázkou tak je, jak jim čelit, neboť se každoročně ukazuje, že to zatím moc neumíme. Samozřejmě, že poškození privátního či veřejného majetku nelze zcela zabránit. Jistě ale lze současné škody o něco snížit. Třeba právě v Kocourově, obci, která se stala stejně jako v dřívějších případech jiné obce symbolem následků povodní v současné době.
V televizních reportážích z uvedené obce mohl pozorný divák zaznamenat hned několik příčin, které se na intenzitě škod jednoznačně podepsaly, ačkoli by tomu tak nemuselo ve skutečnosti vůbec být. Tou hlavní je dlouhý a svažitý pozemek nad místním potokem, který po několika desítkách metrů protéká obcí Kocourov. Na první pohled se zdá být vše v pořádku – na pozemku neroste žádná kukuřice, symbol největších rizik vodní eroze, ba dokonce půda není ani zorána, ale pokryta travním porostem. To ale nestačí. Právě NEPŘERUŠOVANÁ délka svažitého pozemku funguje jako urychlovač toku dešťové vody do koryta nevelkého potoka, který jí logicky nemůže pojmout. Na zmíněném svažitém pozemku by přitom stačilo vybudovat nějaký krajinný prvek (mez, biopás, hájek), nebo ještě lépe, vytvořit prostor pro akumulaci vody formou suchého poldru. Na budování krajinných prvků jsou přitom dotace, budování poldrů je zase součástí případných společných zařízení v rámci komplexních pozemkových úprav nebo protipovodňových opatření, na která jdou každoročně v rámci ČR miliardy korun. V dotčené lokalitě, spadající do gesce státního podniku Povodí Vltavy, ale, jak v reportážích také zaznělo, k žádným investicím do protipovodňových opatření nedošlo.
Jde samozřejmě o modelový případ, v každé lokalitě je situace jiná. Přesto vyplývají z povodně v Kocourově některé obecné souvislosti. Za prvé, že v současnosti platné zásady „Správné zemědělské a environmentální praxe" (GAEC) zdaleka nesplňují roli systémové prevence povodní. Za druhé, že v byrokracií zatíženém zemědělském podnikání kontroluje stát kdejaké zcela marginální zásahy do krajiny typu uříznutých větví v místním křoví, ale nepřerušovaný táhlý svažitý pozemek nad potokem ústící do obce nikoho nezajímá. Za třetí, že se kromě vlastníků pozemků vyplatí zejména obcím usilovat o komplexní pozemkové úpravy, avšak v rizikových místech (což zdaleka není všude), musí tyto úpravy zahrnovat funkční prvky pro zvýšení možnosti zadržet vodu v krajině.
Za hlavní viníky zbytečně velkých škod po přívalových deštích bývají často označování zemědělci a obecně nadstandardně rozsáhlé plochy intenzivní zemědělské produkce. To je ale pravda jen částečně. Pravidla hospodaření na příslušných pozemcích nastavuje stát, ať již je to Pozemkový fond ČR (ten se mimochodem o zabezpečení svých pozemků stará tak „dobře“, že velká voda vyplavila loni obec Úlice), státní podniky Povodí, nebo ministerstvo zemědělství. Zemědělci přitom budou ve vlastním zájmu pragmaticky dodržovat to, co jim stát nařídí, jinak přijdou o dotace. Primárně tak musí být aktivní v prevenci povodní a jejich důsledků právě stát.
Nejde přitom jen o vysoké výdaje na stavby protipovodňové prevence, z nichž by se zdálo, že se do této oblasti investuje hodně. Jde také o to, co je za miliardové investice realizováno. Z řady konkrétních staveb se totiž ukazuje, že by příslušné investice zdaleka nemusely být tak vysoké, a přitom by mohlo být dosaženo lepších výsledků. Za všechny případy jen jeden obecný: Pokud se pojme protipovodňové opatření tak, že se prohloubí koryto místního toku a jeho břeh se osadí a zpevní kameny, výsledkem je urychlení toku a následná kumulace síly vody v dalších lokalitách po proudu. Položka je odškrtnuta, protipovodňové opatření naplněno – jenže problémy se pouze přesunou jinam, přičemž zpevněné koryto zrychleného toku spláchne bez problémů z lokality všechny ryby, čímž se sníží druhové pestrost jeho obyvatelů. A je to….