Podpora našich potravin? Jen planá slova
Škoda, že si nevedu statistiku o tom, kolikrát vyjádřil ministr zemědělství Petr Gandalovič za tři čtvrtě roku ve své funkci oficiální podporu konzumaci tuzemských potravin, jejich prezentaci, propagaci a bezpečnosti. Byly by to nepochybně stovky vět a tisíce slov. Porovnáme-li ale slova s činy, zjistíme, že je obojí ve zcela jednoznačném rozporu.
Při sestavování rozpočtu ministerstva zemědělství na příští rok (což je ryze v gesci ministerstva, není se na koho vymlouvat) totiž Gandalovičův úřad o více než třetinu pokrátil jediný podpůrný program, ze kterého mohou naše potravinářské podniky čerpat nějaké, v zásadě minimální peníze na svůj rozvoj, konkrétně na investice do zvyšování konkurenceschopnosti, v praxi tedy například zavádění nových technologií. Jinak jsou všechny ostatní resortní programy a peníze směřované do oblasti zemědělství, případně rozvoje venkova. Nepotravinářské programy přitom tvoří v sumě peněz směrovaných na podnikatele v gesci ministerstva 99 procent, potravináři tak mohli letos stejně „ukousnout“ jen zhruba procento dotací – a v příštím roce už ani to ne.
Pokud se týká prezentace tuzemských potravinářských výrobků v rámci programu Klasa, pak na tyto účely zatím ministerstvo dokonce nepočítá ani s korunou. Pokud to takhle zůstane, bude podpora potravinářství v ČR v příštím roce v porovnání s letoškem zhruba na třetině již tak zcela nepatrných finančních prostředků, které by jim měly pomoci prosadit se v opravdu tvrdé celosvětové konkurenci výrobců potravin. Třeba se něco změní, ale již jenom základní signál týkající se (ne)podpory potravinářství v ČR je výmluvný. A je strategickou ekonomickou i politickou chybou.
Aby to bylo úplně jasné: Zatím navrhovaný rozpočet ministerstva zemědělství fakticky říká, že vhodnější je výrazně „očesat“ již tak očesané podpory potravinářství, jen aby zbylo co nejvíc na podpory zemědělství a aby tak bylo možné minimalizovat protesty Agrární komory ČR, které se ministr zemědělství prostě bojí. Skutečností ale je, že v minulých letech k tak výrazné redukci potravinářských podpor ve prospěch zemědělců nesáhl žádný sociálnědemokratický ministr. To o něčem vypovídá.
Je přitom nasnadě, že v oblasti agropotravinářského byznysu se skutečný konkurenční boj neodehrává v produkci zemědělských surovin, ale na trhu finálních potravinářských výrobků. Jinými slovy, pokud nebude ČR alespoň nějakou formou adekvátní podporám potravinářství v zahraničí pomáhat svým zpracovatelům zemědělských surovin (potravinářům), znevýhodní je tím oproti zahraniční konkurenci, sníží tak jejich možnosti uplatnění na trhu a v důsledku tím i sníží odbytové možnosti zemědělců. Jde přitom „jen“ o pár set milionů korun, zatímco zemědělci s pokrácením dotací i bez něj budou čerpat desítky miliard.
Mimochodem, příslušný seškrtaný potravinářský program v příštím roce skončí. Respektive nemusel by, kdyby měl někdo z našich vyjednavačů v Bruselu vůli o pokračování podpory konkurenceschopnosti jednat. Jenže to tak nevypadá.
V rámci postupně spouštěného Programu rozvoje venkova nicméně malé tuzemské potravinářské podniky mohou na podpory dosáhnout. Což je také hlavní argument ministerstva pro redukci potravinářských podpor. Trochu to ale kulhá. Při vší úctě k regionálním (malým) výrobcům je těžko představitelné, že by právě oni mohli čelit nadnárodním potravinářským firmám. A když k tomu ještě připočteme, že návrh rozpočtu ministerstva nepočítá zatím s žádnými penězi na propagaci, nebudou výrobky regionálních výrobců ani vidět. No, taky to mohou zaplatit kraje….
Při sestavování rozpočtu ministerstva zemědělství na příští rok (což je ryze v gesci ministerstva, není se na koho vymlouvat) totiž Gandalovičův úřad o více než třetinu pokrátil jediný podpůrný program, ze kterého mohou naše potravinářské podniky čerpat nějaké, v zásadě minimální peníze na svůj rozvoj, konkrétně na investice do zvyšování konkurenceschopnosti, v praxi tedy například zavádění nových technologií. Jinak jsou všechny ostatní resortní programy a peníze směřované do oblasti zemědělství, případně rozvoje venkova. Nepotravinářské programy přitom tvoří v sumě peněz směrovaných na podnikatele v gesci ministerstva 99 procent, potravináři tak mohli letos stejně „ukousnout“ jen zhruba procento dotací – a v příštím roce už ani to ne.
Pokud se týká prezentace tuzemských potravinářských výrobků v rámci programu Klasa, pak na tyto účely zatím ministerstvo dokonce nepočítá ani s korunou. Pokud to takhle zůstane, bude podpora potravinářství v ČR v příštím roce v porovnání s letoškem zhruba na třetině již tak zcela nepatrných finančních prostředků, které by jim měly pomoci prosadit se v opravdu tvrdé celosvětové konkurenci výrobců potravin. Třeba se něco změní, ale již jenom základní signál týkající se (ne)podpory potravinářství v ČR je výmluvný. A je strategickou ekonomickou i politickou chybou.
Aby to bylo úplně jasné: Zatím navrhovaný rozpočet ministerstva zemědělství fakticky říká, že vhodnější je výrazně „očesat“ již tak očesané podpory potravinářství, jen aby zbylo co nejvíc na podpory zemědělství a aby tak bylo možné minimalizovat protesty Agrární komory ČR, které se ministr zemědělství prostě bojí. Skutečností ale je, že v minulých letech k tak výrazné redukci potravinářských podpor ve prospěch zemědělců nesáhl žádný sociálnědemokratický ministr. To o něčem vypovídá.
Je přitom nasnadě, že v oblasti agropotravinářského byznysu se skutečný konkurenční boj neodehrává v produkci zemědělských surovin, ale na trhu finálních potravinářských výrobků. Jinými slovy, pokud nebude ČR alespoň nějakou formou adekvátní podporám potravinářství v zahraničí pomáhat svým zpracovatelům zemědělských surovin (potravinářům), znevýhodní je tím oproti zahraniční konkurenci, sníží tak jejich možnosti uplatnění na trhu a v důsledku tím i sníží odbytové možnosti zemědělců. Jde přitom „jen“ o pár set milionů korun, zatímco zemědělci s pokrácením dotací i bez něj budou čerpat desítky miliard.
Mimochodem, příslušný seškrtaný potravinářský program v příštím roce skončí. Respektive nemusel by, kdyby měl někdo z našich vyjednavačů v Bruselu vůli o pokračování podpory konkurenceschopnosti jednat. Jenže to tak nevypadá.
V rámci postupně spouštěného Programu rozvoje venkova nicméně malé tuzemské potravinářské podniky mohou na podpory dosáhnout. Což je také hlavní argument ministerstva pro redukci potravinářských podpor. Trochu to ale kulhá. Při vší úctě k regionálním (malým) výrobcům je těžko představitelné, že by právě oni mohli čelit nadnárodním potravinářským firmám. A když k tomu ještě připočteme, že návrh rozpočtu ministerstva nepočítá zatím s žádnými penězi na propagaci, nebudou výrobky regionálních výrobců ani vidět. No, taky to mohou zaplatit kraje….