Zamezení spekulací s půdou zejména v pohraničních územích ČR – to je celkem povedený populistický slogan, který má dát legitimitu novele zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesnických pozemků, připravenou ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem za pomoci sociálnědemokratických a komunistických poslanců. Výsledkem ale mohou být jen další křivdy na již notně pokřiveném tuzemském trhu se zemědělskou půdou, direktivní zásah do probíhajících podmínek pro čerpání zemědělských podpor a tedy následné žaloby poškozených podnikatelů – zemědělců, na stát.
Impulsem, který uvedenou spornou legislativní iniciativu Gandaloviče odstartoval, se staly zejména dvě reportáže České televize v minulosti, které poukázaly na praktiky některých zemědělců usilujících o získání pozemků půdy tím, že při prodeji státní půdy v rámci veřejné soutěže je podáno několik cenových nabídek, z nichž nejvyšší sice výběrové řízení vyhraje, ale vítěz od možnosti nákupu půdy odstupuje a příslušný pozemek získává druhý či třetí v pořadí, což je ovšem obvykle někdo spřízněný s původním vítězem. Stát tak přichází o peníze a „spekulanti“ se dostávají k pozemkům.
Ano, tak to skutečně funguje. Problém je jen v tom, že by bylo vhodné jednak uvědomit si, že se tímto způsobem nechová jen nějaká skupina zájemců o pozemky, ale všichni, a také, proč to vlastně dělají. Reportáže ČT i četné novinové články naprosto zavádějícím způsobem konstatovaly, že se díky spekulacím nemohou dostat k pozemkům místní zemědělci, kteří na nich hospodaří. To je ovšem velmi zkreslující a v řadě případů dokonce naprosto nepravdivá teze.
Pomineme-li skutečnost, že naše legislativa pojem spekulace jako možnost získání majetku nezakazuje a například v burzovní oblasti je spekulace jedním z hlavních nástrojů k získání (ale také ztrátě) majetku, a tedy že kriminalizování pojmu spekulace je právní hloupost, zůstává to podstatné. Totiž, že uvedená forma usilování o nákup státní půdy je někdy skoro zoufalým pokusem příslušných zemědělců o tuto půdu nepřijít. Čili je to často úplně naopak, jak se v médiích říká a co si zřejmě myslí i resortní ministr.
Pronajatou státní půdu si totiž na ní hospodařící zemědělci nesmí koupit, protože jim to zakazuje zákon. Mají na ní sice předkupní právo, ale jen na 70 procent a maximálně 500 hektarů půdy, což je obecně plocha velká, avšak ne v pohraničí, kde jsou podniky obhospodařující několikatisícové plochy. Je třeba připomenout, že zmíněné omezení bylo politickým rozhodnutím, protože na velkých plochách hospodařili v 90. letech takzvaní privatizátoři bývalých státních statků, které zejména pravicově zaměření zákonodárci neměli moc v lásce.
Mezitím se ale začala i u nás uplatňovat legislativa EU, která u některých dotačních programů vyžaduje (zejména programů využívaných v pohraničí), aby se nájemce nebo vlastník pozemku, na který podpora směřuje, zavázal, že po dobu pěti let se nebude měnit ani kategorizace půdy (nelze převádět ornou půdu na travní porost nebo naopak), ale ani výměra dotované půdy. Pokud tedy nájemce půdu ve veřejných soutěžích pro sebe neuhájí, přijde i zpětně o podpory, a to ne svou vinou, ale díky zásahu státu. To je samozřejmě zásadní zásah do ekonomiky podniků – proto se o získání pronajaté půdy snaží všemi prostředky. Ingerence státu do podnikatelského prostředí je přitom zcela legitimním důvodem, proč na stát podat žalobu.
Novela zákona obsahuje ale i další rizika, ač jejich zavedení opticky a populisticky vypadá hezky – například kauce. Ačkoli mají kauce údajně ochránit malé proti velkým, povinnost zaplatit poplatky za účast v soutěži o státní pozemky ještě dále menší zemědělce znevýhodní. Další problém je, že Pozemkový fond prodává ročně tisíce různě velkých pozemků na celém území ČR, takže vybírání, evidence, případně vracení kaucí znamená další nároky na byrokracii a pokud připustíme riziko soudních sporů týkajících se skládání či vracení kaucí, pak to v důsledku znamená další prodlužování procesu prodeje státní půdy, který by jinak mohl za pár let skončit.
Novela je tedy další nepovedený zákon z dílny ministerstva zemědělství a jejím důsledkem budou v praxi další křivdy a soudní spory. Přitom by stačilo liberalizovat stávající podmínky prodeje státní půdy tak, aby si jí mohli, když na to budou mít a v soutěžích uspějí, bezezbytku koupit stávající nájemci.
A když už byla řeč o spekulacích, bylo by možná na místě položit si otázku, pro koho jsou kauce výhodné a komu je tak usnadněno dostat se v pohraničí k dosud státní zemědělské půdě. Myslím, že podnikatelé z ČR to nejspíš nebudou…..