Že jsou různá ochranná označení potravinářských výrobků zároveň dobrým marketingovým nástrojem a zároveň omezováním obchodního a výrobního prostoru, je zřejmé už docela dlouho. Slovensko-polské uchopení ochrany masných výrobků typu špekáčky či kabanos, které chtějí registrovat jako „tradiční zaručené speciality“ (tradicional speciality guaranteed – TSG) v rámci EU, je ovšem kromě absence podnikatelské etiky mimo mísu i argumentačně.
Základním argumentem české strany, bude-li lobovat za to, aby zmíněné země evropskou ochranu zmíněných uzenářských výrobků neprosadily, by přitom měl být zejména odkaz na to, že příslušná ochrana TSG má na mysli něco zcela jiného, než hodlá Slovensko, Polsko a v jiných oblastech i další evropské země chránit. Skutečná tradiční zaručená specialita požívající ochrany by totiž měl být výrobek ryze regionálního, místního charakteru, spolupodporující rozvoj venkova a tamních pracovních příležitostí, dotvářející identitu příslušného území, který se mimo toto území nevyrábí a většinou ani neprodává. Tedy něco zcela jiného, než je potravina vyráběná po řadu let v několika zemích najednou, což je případ špekáčků a spol.
Je naprosto nesmyslné, aby byli naši výrobci v případě, pokud by Slovensko či Polsko ochranu „svých špekáčků“ prosadí, vázáni detaily konkrétní receptury, kterou by museli dodržovat. Mimo jiné proto, že by tak byl na trhu univerzální slovenský špekáček a žádný jiný. Pevně doufám, že to naši politici a úředníci v Bruselu takto chápou a že to taky takhle budou v EU vysvětlovat. Jinak bychom také časem mohli konzumovat svíčkovou podle „zavedených receptur“ eskymáků….