Pokud se v příštím roce nepodaří legislativně dotáhnout do konce vznik Státního pozemkového úřadu (SPÚ), tedy spojení současného Pozemkového fondu ČR (PF) a pozemkových úřadů do jediné instituce dříve, než bude zahájen proces výdeje církevního majetku, bude v ČR úspěšně zaděláno na problémy v řádu desítek let.

Zejména tuto skutečnost by si měli uvědomit zákonodárci, až budou hlasovat o zákonu umožňující vznik SPÚ poté, co návrh tohoto zákona zamítl levicový Senát. Velmi zhruba lze přitom konstatovat, že všichni, kdo vznik SPÚ nepodpoří, podpoří v této zemi, a to skutečně systémově, tolik kritizovanou korupci. A to nemalou. I když je totiž v současné době, zejména ovšem díky zájmu médií, považován v resortu ministerstva zemědělství za symbol korupce státní podnik Lesy České republiky (LČR), ve skutečnosti je daleko významnějším korupčním prostředím právě PF a veškeré transakce prováděné v souvislosti s prodeji, pronájmy, převody či cenami státní půdy. Mnohé podezřelé tendry LČR týkající se třeba nákupu aut nebo IT technologií jsou proti daleko podezřelejším transakcím s půdou jen opravdu slabým odvarem. Čas od času také některé jednotlivé případy podivných prodejů či stanovení cen pozemků vyhřeznou na povrch – jedna z dřívějších kauz dokonce stála post někdejšího ministra zemědělství Petra Zgarby. Systémově se ale nikdo v posledních 20 letech nepokusil praktiky PF rozkrýt, i proto, že problematika půdy je složitá, cesta k rozplétání kauz je lemována složitým předivem zákonů a tlaky lobistů, evidence půdy nedokonalá díky třem pozemkovým reformám v minulosti, a politická vůle k hledání pravd minimální.

Zrušení existence PF je tak poprvé v polistopadové existenci ČR prvním zásadním krokem, který může (a musí) dosavadní praktiky, samozřejmě k lítosti mnohých, ukončit. To je cosi, co by mělo být, matematicky řečeno, vytknuto před závorkou, při přijímání zákona o vzniku Státního pozemkového úřadu. Samozřejmě i snižování počtu institucí v působnosti ministerstev, nazývané také jako transformace státní správy, je zejména v tomto případě klíčová. A opět: To nejdůležitějším není snížení počtu státních úředníků, jak se nejčastěji k odůvodnění fúzí různých institucí uvádí. Daleko podstatnější je překrývání různých instituciálních kompetencí, zbytečná byrokracie, nesoulad přístupů jednotlivých organizací k řešení stejných problémů či legislativní chaos – a na konci nejistota podnikání, buzerace občanů a zbytečně široký prostor k obcházení zákonů a právě ke zmiňované korupci. Ostatně – sám PF v minulosti několikrát porušil zákony vytvářením vlastních metodických pokynů, které šly nad rámec příslušných zákonů, přičemž v praxi byly metodické pokyny vykládány jako ustanovení vyšší právní síly, než byl samotný zákon. Na to ale zdá se všichni úspěšně zapomněli.

Zrušení existence PF je velmi důležité také v souvislosti s předpokládaným výdejem církevních restitucí. V okamžiku totiž, kdy by PF vydal první církevní majetek, legitimizoval by svou existenci na další desítky let, neboť by tím byl vytvořen precedent administrace výdejů církevních majetků, což bude podle všeho proces, jehož některé kauzy budou zcela jistě předmětem soudních sporů, a tedy v podmínkách českého soudnictví mnohaleté. Tím by ovšem byla na mnoho let založena, respektive prodloužena stávající dvojkolejnost při nakládání a správě státních pozemků a s nimi souvisejících nemovitostí, což by mimo jiné znemožnilo nebo alespoň minimalizovalo realizaci účelné a transparentní strategie státu v oblasti státních pozemků. Naopak jednotná instituce (SPÚ) může samozřejmě jednotnou strategii zajistit mnohem efektivněji.

Zamýšlený vznik SPÚ je také důležitým předpokladem pro zajištění veřejného zájmu, jakým je zlepšení stavu naší krajiny, kvality půdy, protipovodňové prevence a v důsledku účelného vynakládání veřejných prostředků na tyto účely. Typickým příkladem jsou komplexní pozemkové úpravy (KPÚ), jejichž nositelem jsou stávající pozemkové úřady. Bylo by velmi praktické a logické, pokud by KPÚ, které identifikují, ohraničují a logicky spojují pozemky jednotlivých vlastníků a zároveň na takových pozemcích vytvářejí takzvaná společná zařízení, což jsou mimo jiné stavby lokální protipovodňové prevence, byly v režii jednoho úřadu. Už proto, že prostředky na KPÚ vydává státní rozpočet, a také EU, přičemž stát i Brusel by měla zajímat transparentnost vydávaných peněz. To je samozřejmě daleko jednodušší zjišťovat v případě, že o použití peněz rozhoduje jen jeden subjekt.
Je smutné, že se stejně jako v mnohých jiných případech řídili při odmítnutí zákona o Státním pozemkovém úřadu senátoři zejména politickým trucem, než snahou cosi poměrně dost podstatného na tuzemském pozemkovém trhu žádoucím způsobem změnit. Je přitom jasné, že zákon má své mouchy, a stejně jako mnohé „pilotní“ zákonné normy bude muset časem doznat ještě některých změn. To ale nemůže být důvodem k jeho nepřijetí, protože v takovém případě bychom nepřijali nikdy nic. Důvody pro přijetí prostě nad nepřijetím převažují obrazně řečeno 9:1, a tak je také třeba návrh vnímat. Snad to i méně inteligentní poslanci koalice pochopí……