Je to zvláštní – téměř vždy, když se v nějakém vládním kabinetu hovoří o personálních změnách v ministerských postech, je předmětem buď spekulací, nebo dokonce přímo skutečných změn vedení ministerstva zemědělství. Je tomu tak i v současné době, kdy se o ministerských rošádách mluví v souvislosti s uvolněním dvou ministerských křesel, přestože se přímo zemědělství ani jeden post netýká.

Možná je to tím, že žádný z polistopadových premiérů neměl k zemědělství alespoň trochu blízko, a tak se posuzuje, bohužel i personálně, tento resort ryze městským nezemědělským pohledem. Výsledkem je, že post ministra zemědělství je jedna z nejčastěji obměňovaných pozic, ačkoli je právě pro zemědělství minimálně ze dvou důvodů personální stabilita důležitější než v jiných resortech. Tím prvním je velmi složitá evropská i tuzemská legislativa, která tuto oblast reguluje a nastavuje podnikatelská, dotační, kvalitativní, environmentální a další pravidla. V praxi jde o nejsložitější oborovou legislativu, což znamená, že je také nejsložitější složitému předivu zákonů, vyhlášek, a zejména jejich souvislostem, porozumět. Vzhledem k tomu, že ministerské posty v tomto resortu již dávno nejsou obsazovány oborovými odborníky, je proto pro každého nového příchozího nemalý problém do příslušné legislativy proniknout. Druhým důvodem je podíl výdajů EU na takzvanou Společnou zemědělskou politiku EU, který činí zhruba 40 procent všech bruselských výdajů, a kromě fondů sociální soudržnosti není žádná jiná oblast, do které z Bruselu proudí tolik peněz jako do zemědělství. To opět klade daleko vyšší nároky na kontinuitu podpůrných programů a podmínek podnikání v zemědělství oproti jiným oblastem. Zachování kontinuity je přitom klíčové především v současné době, kdy vrcholí přípravy programů na sedmileté období pro roky 2014 až 2020, a tedy v praxi o správné stanovení podmínek, za kterých může ČR čerpat desítky miliard korun na podporu svého zemědělství a potravinářství.

Je tedy strategickou hloupostí na ministerstvu zemědělství přepřahat spřežení, které navíc již nedávno jednou z politických důvodů přepřeženo bylo. Především proto, že při výměně ministrů nejde v podmínkách ČR zdaleka jen o osoby ministrů. Personální rošády s sebou vždy nesou v první fázi výměnu lidí v blízkosti ministrů a obvykle i příslušných komunikátorů, což by ještě bylo logické. Jenže rošády v čase postupují dál, mění se náměstci, ředitelé odborů, ředitelé různých institucí, které v gesci ministerstva působí, a ve své podstatě se tak kromě mnohačetného přerušení prací na zákonech či vyhláškách začíná i v mnohých nadčasových a strategických projektech stále a znova od začátku. Takhle se ovšem nejen v zemědělství daleko nedostaneme.

Personálně historicky nejvíce obměňovaný Nečasův kabinet navíc podle mne uvedenou strategií vůbec nepřispívá k jeho důvěryhodnosti. Lze pochopit výměny po nevynucených rezignacích, či kvůli podezření kvůli trestním či výrazně nemorálním činům. Výměny pro výměny ale vnášejí do chodu jakéhokoli resortu chaos, nejistotu další existence úředníků všeho druhu, a ve výsledku ztrátu pracovního nasazení, ba dokonce „sypání písku do koleček“ v naději na možný vděk názorově jiného představitele resortu. Výměny pro výměny jsou prostě strategickou hloupostí.

Nejde jen o nejistotu resortního aparátu. Personální nejistota se přenáší do celé související podnikatelské oblasti, což z pohledu zemědělství nejsou zdaleka jen zemědělci, ale také výrobci potravin, částečně maloobchod, a opravdu velká řada příspěvkových a dalších organizací působících v oboru. Specielně v současné době je to pak i nejistota týkající se koncepce našeho zemědělství, kdy práce na dokumentu, který má možná vůbec poprvé za posledních 20 let právo si „koncepce“ říkat, vrcholí právě v těchto dnech. Je přece zřejmé, že každý člověk je jiný, a má-li vůbec schopnost mít nějakou nadčasovou strategickou představu, pak se tato představa každé jednotlivé osoby liší.

Dlužno přitom říci, že na pohled logické priority, jako sofistikovanější podpora zemědělské živočišné produkce, vyšší sázka na vytváření vyšší přidané hodnoty, snižování rizika erozí a tedy podpora vyšší úrodnosti půdy nebo protipovodňová prevence jsou teze, na nichž se shodne téměř každý. Zásadní rozdíly ale mohou nastat, a také při jakýchkoli personálních výměnách nastávají, při praktické realizaci. Dlužno také říci, že současný ministr zemědělství Petr Bendl je zcela jistě lepším ministrem, než si leckdo při jeho nástupu do funkce představoval. I kdyby ale tomu tak nebylo, není změna na tomto postu žádoucí, protože, jak již bylo řečeno, ve hře je kromě optimálního vyčerpání desítek miliard z EU a tedy nemalých zdrojů budoucích státních rozpočtů také stabilita podmínek nejen zemědělského podnikání. To je zcela jistě vyšší kalibr, než míra politické spřízněnosti jednotlivých resortních představitelů vůči svému šéfovi, byť má jako šéf jistě na jejich výměnu právo. Ale co je moc, to je moc…..