Skutečnost, že je každoročně touto dobou naše země na první pohled výrazně více žlutá než jindy v průběhu roku, vzbuzuje pravidelné diskuse o tom, zda by nebylo vhodné, aby žluté barvy na polích ubylo. Tedy, aby ubylo ploch řepky olejné. Atraktivity tématu si všimlo i ministerstvo zemědělství, které hned přispěchalo s tezí, že plánuje do budoucna plochy řepky snížit. V rámci nedávno prezentované strategie vývoje zemědělství do roku 2030.
Nástrojem k tomu má být přitom podle ministerstva přesměrování části dotací na podporu živočišné výroby. Jenže tak jednoduché to není. V prvé řadě je třeba připomenout, že současná dotační politika bude produkci řepky podporovat i nadále, v rámci takzvané jednotné platby na plochu, která je, již podle svého názvu, směrovaná na obhospodařované hektary, a ne tedy na jednotlivé plodiny (komodity). Přestože řepka není ani v současné době, na rozdíl od některých jiných plodin, specielně podporována, pěstují naši zemědělci řepku na stále větších plochách, prostě proto, že se jim to vyplatí. To je dáno zejména skutečností, že řepku lze kromě potravinářského využití zpracovat také k technickým účelům, na metylester řepkového oleje (MEŘO), a využít jej dále jako pohonnou hmotu. Pokud by v budoucnosti měly plochy řepky v ČR klesnout, nestane se tak z rozhodnutí ministerstva, ale zrušením závazků členských zemí EU vyrábět administrativně stanovený podíl biopaliv na trhu pohonných hmot.
K poklesu ploch pochopitelně nepřispěje ani deklarovaný nárůst podpory živočišné výroby. I přes rostoucí podporu klesá živočišná produkce v ČR s drobnými výkyvy (například v prvním čtvrtletí letošního roku) již několik let, a bude klesat i nadále, pokud bude taková produkce prodělečná. A to alespoň pro část výrobců na našem trhu zřejmě bude, protože zahraniční produkce je z řady důvodů (nejde jen o dotace) levnější, a díky úsilí ministerstva zemědělství o větší objem obchodů s asijskými nebo africkými zeměmi lze předpokládat ještě větší možnosti dovozů levnějších surovin a potravin do ČR a více rizika pro naše producenty, zejména právě v oblasti živočišné produkce.
Zpět ale k řepce, která zdaleka není pro naší krajinu zas takovou tragédií, jak se většina lidí domnívá. Jejím produktem je kromě MEŘO také řepkový olej, podle řady institucí (např. americké FDA - Food and Drug Administration, nebo německé Společnosti pro výživu – DGE) nejzdravější rostlinný olej ze všech významných olejů, který by měl být konzumován denně v množství zhruba 1,5 polévkové lžíce. Řepka je také klíčovou plodinou pro produkci světlého řepkového medu, stejně tak je ze zemědělského pohledu dobrou předplodinou pro další hospodářské rostliny. Navíc je vhodné vědět, že plochy řepky činí v posledních letech v ČR kolem 300 000 hektarů, přičemž plocha zemědělské půdy je zhruba 3 500 000 hektarů – řepka tak tvoří ani ne 10 procent ploch našich polí – zejména v těchto dnech je ale hodně vidět.
Problémem je ale (nejen v případě řepky) přílišná velikost polí, tedy rozsáhlých nepřerušovaných ploch obhospodařovaných pozemků. Tím se značně zvyšuje riziko eroze, krajina dále ztrácí schopnost zadržovat vodu a výsledkem je růst rizik sucha nebo naopak povodní. Za to ale nemůže řepka, ale struktura našich polí. A ta je dána nevůlí na tomto stavu něco zásadně změnit, což v praxi znamená rozčlenit krajinu na menší celky a změnit způsob současného hospodaření. Vůbec to přitom nemusí znamenat diskriminaci zemědělských firem, které obhospodařují velké plochy, jak se často zmiňuje. Nejde totiž o celkovou velikost podniků, ale o celkovou velikost (vlastně malost) jednotlivých polí přirozeně nutících zemědělce k tomu, aby na jednotlivých pozemcích pěstovali pestřejší skladbu plodin. K tomu mimochodem nepřispěje ani zatím slovně deklarovaný záměr ministerstva zvýšit minimální počet pěstovaných plodin ze současných tří na čtyři. Bude-li se tak dít na velkých širých rodných lánech, nic se nezmění.