Krácení dotací velkým zemědělským podnikům po roce 2020 je prakticky jisté
Varování těch, kteří kritizovali strategii ministerstva zemědělství ve vyjednávání o podobě Společné zemědělské politiky EU (SZP) po roce 2020, které ortodoxně trvalo a trvá na tom, že velkým zemědělským podnikům nesmí být kráceny dotace, se naplňují. Ačkoli totiž jak dosluhující ministr zemědělství Marian Jurečka, tak právě představitelé velkých zemědělců veřejnost opakovaně ujišťovali o tom, že krácení se konat nebude a ČR má pro takový postoj podporu nejen u sousedního Slovenska, ale i v postoji dalších evropských zemí, realita bude s pravděpodobností hraničící s jistou zcela jiná. A mnohem horší, než i zastánci krácení dotací (takzvaného zastropování) předpokládali.
O zastropování se v EU uvažovalo již v roce 2013, a mělo se týkat současného sedmiletého období SZP do roku 2020. To ale měla činit maximální hranice dotací, nad kterou by již podniky žádné peníze nedostávaly, 300 000 eur. ČR se tehdy podařilo krácení dotací odvrátit, i za pomoci Velké Británie a Německa, které mělo stejný problém s velikosti zemědělských podniků na území bývalé NDR, kde zvolil tamní socialistický režim stejný „kolchoznický systém“, jako tomu bylo po kolektivizaci v bývalém Československu. Po roce 2020 již ale Velká Británie v EU nebude a Německo se mezitím na krácení dotací připravilo. Naše zemědělská politika ale ne, a naopak cílenou podporou velkých podniků v současném období a minimálním možným krácením dotací v tomto období se vzdálila ještě více, než tomu bylo v roce 2013, takzvanému evropskému modelu zemědělství, který stojí na rodinných farmách a obecně menších (i když se postupně zvětšujících) zemědělských subjektech. Trest za špatnou strategii ovšem na sebe nenechal dlouho čekat.
Původně se očekávalo, že maximálním možným příjmem dotací pro období po roce 2020 bude 150 000 eur na jeden podnik. Evropská Komise ale příští měsíc zveřejní návrh, podle kterého by mohl maximální limit činit možná 100 000 eur, ale možná také jen 60 000 eur na jeden podnik, přičemž obě varianty jsou ve hře. Pokud by se přitom prosadil nejnižší limit (60 000 eur), znamenalo by to, že naše zemědělství přijde ročně o zhruba 5,2 miliardy korun, krácení se dotkne téměř 70 procent výměry zemědělské půdy a nárok na dotace v podobě přímých plateb (což jsou ale rozhodující podpory z EU) nebudou mít všechny zemědělské podniky od plochy 460 hektarů a více. Tedy budou mít nárok na podporu do oněch 460 hektarů, což ovšem bude nebo by mohlo mít pro podniky obhospodařující několik tisíc hektarů fatální důsledky. Návrh Evropské Komise bude jistě ještě podroben diskusi a může se změnit, že ale v nějaké podobě ke krácení dojde, přiznává dnes už i ministerstvo zemědělství. To si přitom alibisticky nechalo posvětit „nekrátící strategii“ samotnou vládou, a o to složitější nyní bude z pozice ČR něco měnit.
Ačkoli se o podobě SZP po roce 2020 jedná už od února letošního roku, byly do současné doby kritické hlasy vůči špatné strategii resortu buď umlčeny, nebo jim nebyl poskytnut žádný významný prostor. Kritici přitom především a opakovaně poukazovali na to, že ČR má mít pro případ výrazného krácení peněz připraven „plán B“, tedy strategii a argumentaci, jak dostat do zemědělství při krácení dotací peníze jinými cestami. Samozřejmě by to byly a budou cesty složité, škrtnuté peníze budou jednou provždy pryč - ale z resortu zemědělství, respektive z takzvaného prvního pilíře, což jsou přímé platby na plochu. Je tak zřejmé, že na rozdíl od „nárokové dotace“ na plochu by museli a budou muset zemědělci o „náhradní“ peníze“ bojovat buď prostřednictvím nějakých programů rozvoje venkova, což samozřejmě nemusí být a ani nebude přímá podpora zemědělství, nebo prostřednictvím jiných priorit v rámci zcela jiných programů, nebo dokonce resortů. Specielně pro ČR je přitom zásadní výzvou minimalizace dopadů extrémních projevů počasí, adaptace na klimatická rizika, ale také zaměstnanost na venkově, generační výměna či rozšíření spektra nezemědělských činností v gesci podnikajících zemědělců. To vše sice není nemožné, ale bude to mnohem složitější, než kdyby ministerstvo zemědělství vedlo od samého počátku jednání o změnách SZP jinak. Po obecně oblíbeném Jurečkovi tak zůstane jeho následovníkům ve skříni kostlivec, kterého se budou jen velmi těžko zbavovat.
O zastropování se v EU uvažovalo již v roce 2013, a mělo se týkat současného sedmiletého období SZP do roku 2020. To ale měla činit maximální hranice dotací, nad kterou by již podniky žádné peníze nedostávaly, 300 000 eur. ČR se tehdy podařilo krácení dotací odvrátit, i za pomoci Velké Británie a Německa, které mělo stejný problém s velikosti zemědělských podniků na území bývalé NDR, kde zvolil tamní socialistický režim stejný „kolchoznický systém“, jako tomu bylo po kolektivizaci v bývalém Československu. Po roce 2020 již ale Velká Británie v EU nebude a Německo se mezitím na krácení dotací připravilo. Naše zemědělská politika ale ne, a naopak cílenou podporou velkých podniků v současném období a minimálním možným krácením dotací v tomto období se vzdálila ještě více, než tomu bylo v roce 2013, takzvanému evropskému modelu zemědělství, který stojí na rodinných farmách a obecně menších (i když se postupně zvětšujících) zemědělských subjektech. Trest za špatnou strategii ovšem na sebe nenechal dlouho čekat.
Původně se očekávalo, že maximálním možným příjmem dotací pro období po roce 2020 bude 150 000 eur na jeden podnik. Evropská Komise ale příští měsíc zveřejní návrh, podle kterého by mohl maximální limit činit možná 100 000 eur, ale možná také jen 60 000 eur na jeden podnik, přičemž obě varianty jsou ve hře. Pokud by se přitom prosadil nejnižší limit (60 000 eur), znamenalo by to, že naše zemědělství přijde ročně o zhruba 5,2 miliardy korun, krácení se dotkne téměř 70 procent výměry zemědělské půdy a nárok na dotace v podobě přímých plateb (což jsou ale rozhodující podpory z EU) nebudou mít všechny zemědělské podniky od plochy 460 hektarů a více. Tedy budou mít nárok na podporu do oněch 460 hektarů, což ovšem bude nebo by mohlo mít pro podniky obhospodařující několik tisíc hektarů fatální důsledky. Návrh Evropské Komise bude jistě ještě podroben diskusi a může se změnit, že ale v nějaké podobě ke krácení dojde, přiznává dnes už i ministerstvo zemědělství. To si přitom alibisticky nechalo posvětit „nekrátící strategii“ samotnou vládou, a o to složitější nyní bude z pozice ČR něco měnit.
Ačkoli se o podobě SZP po roce 2020 jedná už od února letošního roku, byly do současné doby kritické hlasy vůči špatné strategii resortu buď umlčeny, nebo jim nebyl poskytnut žádný významný prostor. Kritici přitom především a opakovaně poukazovali na to, že ČR má mít pro případ výrazného krácení peněz připraven „plán B“, tedy strategii a argumentaci, jak dostat do zemědělství při krácení dotací peníze jinými cestami. Samozřejmě by to byly a budou cesty složité, škrtnuté peníze budou jednou provždy pryč - ale z resortu zemědělství, respektive z takzvaného prvního pilíře, což jsou přímé platby na plochu. Je tak zřejmé, že na rozdíl od „nárokové dotace“ na plochu by museli a budou muset zemědělci o „náhradní“ peníze“ bojovat buď prostřednictvím nějakých programů rozvoje venkova, což samozřejmě nemusí být a ani nebude přímá podpora zemědělství, nebo prostřednictvím jiných priorit v rámci zcela jiných programů, nebo dokonce resortů. Specielně pro ČR je přitom zásadní výzvou minimalizace dopadů extrémních projevů počasí, adaptace na klimatická rizika, ale také zaměstnanost na venkově, generační výměna či rozšíření spektra nezemědělských činností v gesci podnikajících zemědělců. To vše sice není nemožné, ale bude to mnohem složitější, než kdyby ministerstvo zemědělství vedlo od samého počátku jednání o změnách SZP jinak. Po obecně oblíbeném Jurečkovi tak zůstane jeho následovníkům ve skříni kostlivec, kterého se budou jen velmi těžko zbavovat.